Stačilo zajít kousek dál za les
a vidět nejkrásnější západ slunce.
Bylo zde ohromné ticho.
Mlha ještě seděla mezi stromy.
A slunce rychle zacházelo za obzor.
To ticho...to úžasné ticho...
Ani zvuk pily, ani řev lidí.
To ticho bylo tak ohlušující,
že jsem slyšela,
jak ptáci rozpínají svá mohutná křídla.
Přísahám, že jsem je slyšela.
