Držím tvou ruku i když dávno si pryč

2.

Konečně pátek a já za hodinu končím v práci běžně bych se těšila domu , ale dnes tomu tak není , protože je ten večírek. Přemýšlím nad tím jak se to tam vše vyvine celý den , ale vůbec jsem nedošla k závěru taky mám od rána takový divný pocit a čím více se to blíží tím více divný pocit roste.

Práce dnes uplynula a já se už chystám vyrazit domu kde na mě čeká Gábina. Proto tedy popadám své věci s kávou v kelímku kterou jsem od odpolední pauzy nestihla ještě vypít. Místo teplé kávy mám teď studenou , kterou po cestě domu usrkávám. Po dopití kávy kelímek vyhazuji do popelnice před mým bytem a vstupuji dovnitř. Po odemknutí dveří na mě vykouknou na chodbě tašky zřejmě s malováním a oblečením , protože já toho moc nevlastním ,ale nevím jestli si uvědomuje že nechci být zmalovaná jak nějaká holka co se vystavuje ve spodním prádle ve výloze. Odtrhávám pohled od tašek, zavírám dveře a odkládám si věci poté jdu hledat Gabču a kde ji nevidím , válet se v mé posteli.

,,pohodlná?" promluvím na ní a nejspíše jsem ji vylekala , protože sebou škubla a já se sama pro sebe musím usmát. ,, asi ti seberu klíče jak mám vědět , že mi sem nechodíš když jsem v práci a neválíš se mi v posteli" dodala jsem k tomu a téhle větě jsem se musela zasmát , přisedla si k ní . Ona mě okamžitě sevřela v objetí .

,, Ne neválím tobě to jen dlouho trvalo!" odtáhla se a nevinně se usmála.

,,Trvalo ? vždyť normálně chodím domu ještě dýl" smála jsem se a ona si mě prohlížela. ,,co tak zíráš?" šťouchla jsem do ni.

,, přemýšlím jak tě namaluji a co ti oblíknu.. Počkej chvilku přinesu si to sem" po tom co to dořekla byla už pryč.

,,Nechci být zmalovaná jak nějaká štětka prosím tě a ani tak nechci být oblečená" po těchto mých slovech tam přišla s uplými docela mini šaty a kosmetickou taškou. ,, zlato ty šaty jsou moc hezké , ale nejsou až moc krátké?" na moji otázku pouze zakroutila hlavou a začala mě malovat.

...

Zírám na sebe do zrcadla jestli jsem to opravdu já, já která si dělá vyloženě lehký make-up a snaží se být zahalená. Takovouhle se neznám, mám namalované stínové linky a celkově je to docela výrazný make-up oproti mé klasiky. Neříkám , že se mi tahle Nikča nelíbí jen prostě na ni nejsem zvyklá přijdu si teď ten typ co chodí na večírky a to já jednoduše nejsem.

,, Jsem pyšná na svojí práci ! Tohle ti hrozně moc sluší" To , aby nebyla Gabča ta si vždy svou práci pochválí . Ano , povedlo se jí to , jen já se takhle moc dobře necítím . Přijdu si jak kdybych na sebe chtěla upoutat pozornost a já jsem úplný opak. Pouze jsem se na její připomínku usmála.

...

Vcházíme společně do jejího baráku kde už to žije a mně začne pořádně bušit srdce z nervozity, Gabča mě chytí za ruku když vidí můj zkřivený obličej a táhne mě za davem. Postupně mě se všemi seznámila ale já si jména nepamatuji je tu tolik lidí že to ani nejde. Po seznámení se odebírám do kuchyně a beru si svoji flašku nealkoholického šampaňského a snažím se jí otevřít , ale ono to nejde.

,,Může ti feťák pomoct" promluvil na mě chraplavý hlas. Přísahám že jsem měla z něho málem infarkt. Otočila jsem se na něho a konečně jsem měla tu možnost si ho více prohlédnout. Zaměřila jsem se mu na jeho oči , které byly oříškově hnědé a měl rozšířené zorničky a nesmělo chybět zarudlé bělmo.

,,Daleko od pravdy jsem asi nebyla s tím feťákem viděl si svoje oči? a ne, děkuji o pomoc se neprosím zvládnu to sama!" odbyla jsem ho a dál se věnovala otevírání té flašky. On mě po chvíli odstrčil a otevřel to.

,,Nemáš zač" poslal mi vzdušnou pusu a odešel já tak zůstala sama v kuchyni a jedině takhle jsem byla maximálně spokojená až na to že mě ten debil vytočil. Ano debil jinak to snad ani nazývat nejde.

Po pár hodinách jsou tu všichni opilý a já mám sto chutí odejít , ale řekla jsem si do půlnoci do , té zbýva bohužel ještě hodina, proto tedy odcházím na velkou zahradu kterou barák vlastní. S flaškou usedám na houpačku , kde jsou provazy připevněné ke stromu. Hlavou mířím na nebe a na ty krásné hvězdy co září a dozdobují ho. Je to jedna z věcí na jaké můžu čumět furt a utopit se ve svých myšlenkách. Bohužel tady mi to rušila hudba z baráku , ale stejně se mi to povedlo a já tak popijející seděla na houpačce a přemýšlela o životě.

Po chvíli mě vyrušil Gabčin křik mířený na feťáka , stály na zahradě a hádaly se. Jelikož jsem hrozně zvědavá seděla jsem tam a poslouchala je.

,,To nemyslíš vážně , že si měl něco s tou blondýnou Natálou" Gabča řvala na toho dotyčného a byla uplakaná. Já věděla hned od začátku že to není žádný andílek ! Věděla jsem to , ale nevarovala ji. V tomhle je ale tvrdohlavá stejně jako já stojím si většinou za svým stejně jako ona. Takže by to asi nemělo smysl ale aspoň bych to zkusila. Teď si budu vyčítat že jsem ji nevarovala protože ten debil ji ublížil.

,, A proč to vyčítáš mě když ona si začala" rozmáchl rukama a odešel pryč . Já se okamžitě rozběhla za Gabčou ji obejmout . Sevřela jsem ji v objetí aby se mohla vyplakat. Vždy tu byla pro mě teď jsem připravena být tu pro ni.

,,Je to kretén do kterého jsem se zamilovala" vzlykla mi Gábina v objetí.

,,láska je nebezpečná věc a člověk se občas zamiluje špatně ale podívej vždyť z něho nekoukalo nic dobrého!" odtáhla jsem se od ní a koukala ji do očí , které byly plné slz a smutku. Chytla jsem ji tedy za ruku a vedla ji dovnitř , uložila jsem ji do postele a rozpustila celý večírek. Se zmrzlinou jsem šla za ni a podala ji to , protože co si budeme sladké je dobré na všelijaké trable!

————————————————
Další kapitola je na světě mám předepsáno dopředu , až  totiž bude škola nebudu mít moc času 🖤 jinak jak se vám kapitola líbí?🤍 Zase u další mějte se hezky💜