Na mobilu jsem si pustila album od Viktora Sheena a přestala vnímat realitu. Jen jsem koukala před sebe a přemýšlela nad všemožnými otázkami v mé hlavě. Z mého hlubokého myšlení mě ale probudil něčí, poněkud fakt nehezkej hlas. Přímo za nás si sedla partička idiotů. Naštěstí se k nim nevlezli Barbie, to bylo jediné moje štěstí. Ty si sedli cca do poloviny busu, díky bože. „Hej jak se jmenuješ kočko?" zeptal se mě jeden kluk, myslím, že se jmenoval Chris, ale nejsem si jistá. „To ti může být úplně jedno." Ani jsem se na něj neotáčela. Tolik pozornosti si nezaslouží. „Kočička má drápky? Vsadím se, že do konce tábora se do mě zamiluješ, jako všechny před tebou." Řekl egoisticky. To už ale zase moje ego nezvládlo, tak jsem se otočila a řekla mu můj velice originální názor. „Tvoje ego je tak velký, přitom jsi jenom další z mnoha namachrovaných debílků co si myslí, že jím patří svět. Jsi jen obyčejnej děkvař, co si nezaslouží ani to, abych s ním mluvila. Kdy ti dojde, že ne všechny holky jsou tak vymletý, aby se zamilovali do někoho, jako jsi ty? Teď laskavě zavři tu svou odpornou pusu, a nech mě na pokoji, nazdar." Sladce jsem se usmála a otočila se zpátky do předu. Kluci chytli výbuch smíchu. „Ta ti to nandala kámo." „Tohle ti už dlouho nikdo neřekl Chrisi." Slyšela jsem různé poznámky. „Držte hubu kreténi." Řekl rozzuřeně Chris. „Takovou pravdu potřeboval slyšet." Řekla Lucy. Musela jsem ji vzbudit když jsem se otáčela. „Promiň, nechtěla jsem tě probudit." Řekla jsem omluvně. „To je v pohodě, jsem ráda, že jsem tohle slyšela. Na tomhle táboře budou mít díky nám vážně peklo. Jak kluci, tak vedoucí." Řekla se smíchem Lucy. Jen jsem kývla hlavou. Má pravdu. „Hele před námi je volné sedadlo, nechceš si tam jít lehnout? Aspoň se nemusíme tolik mačkat." Zeptala jsem se jí. „Skvělý nápad!" řekla nadšeně a už se přesouvala pryč. Aspoň je tu víc místa. Cesta trvá okolo 4 hodin, takže víc místa se určitě hodí. Položila jsem si nohy na vedlejší sedadlo a opřela jsem se o okno ze kterého jsem se následně dívala. Jsem ráda, že někam vypadnu, ale proč zrovna tábor? Jo, Lucy je moc fajn a věřím, že tu potkám i další fajn lidi, ale ti za mnou a Barbie mě fakt vytáčí.

Asi po dvaceti minutách KLIDNÉ, opakuju KLIDNÉ cesty, si vedle mě někdo sedl. Dal si moje nohy na svoje a já myslela, že je to Lucy. Když jsem se ale otočila na danou osobu, zarazila jsem se. Byl to jeden z těch kluků za námi. Nemám tušení kdo. „Asi se ptáš kdo jsem. Jmenuju se Shawn, a slibuju, že nejsem takovej debil jako ti za mnou." Zasmál se. To mi tu všichni čtou myšlenky wtf?! Má hezkej úsměv a celkově vypadá neškodně. Ty paka za námi vedli horlivou debatu o fotbale, takže vůbec neřešili, že si sedl ke mně nebo o čem se zrovna bavíme a Lucy znovu usnula, takže jsme měli soukromí. „Jsem Emily." Řekla jsem mu stručně. „Ty asi budeš taky pěkná rebelka co?" lehce do mě žďuchnul ramenem. Zasmála jsem se. „Nebudete to tu mít se mnou lehké hoši." Mrkla jsem na něj. „To jsem rád, normálně tu bývá nuda." „Ty už tu jsi po několikáté?" zarazila jsem se. „Jo, po třetí. Jako každý rok kluci budou dělat problémy, chlastat, vodit si random holky do chatky a podobně. Já na tohle moc nejsem, mám rád zábavu, ale v přiměřeném množství, pokud se chápeme. Mám rád hudbu, rád bych si jen tak u ohně zazpíval, popovídal a tak." Řekl to tak upřímně. Jen jsem přikývla. Čekal na mou odpověď. „Miluju hudbu. Zpívám a hraju na klavír i na kytaru, ale nerada zpívám před někým komu nevěřím. Nemám moc důvěru k lidem. A jinak s tím ohledně toho, co dělají kluci, souhlasím s tebou, mám to stejně." Řekla jsem bez jediného pohledu na něj. Upřeně jsem se dívala z okna. Je to pravda, vše co jsem mu řekla. „To bychom se mohli rozumět." Otočil mou hlavu tak, abych se mu dívala do očí. „Asi ano." Byla jsem jak v tranzu. Měl dokonale světle hnědé oči. „Tak fajn." Řekl s úsměvem. Otočila jsem opět svou hlavu k oknu a cítila, jak si už dneska druhý člověk ze mě udělal polštář. „Já nejsem žádný opěrátko sakra!" řekla jsem se smíchem. „Pozdě!" odpověděl mi s nezájmem Shawn. Tak dík no! „Ty vole čum, Shawn si s ní rozumí!" řekl někdo zezadu, myslím že Cameron. „Tak se z toho třeba poserte!" odpověděl mu naštvaně Chris, a já se Shawnem chytla výbuch smíchu. „Nežárli." Řekl mu se smíchem Shawn. Chris ho jen vyfakoval a otočil se směrem k oknu. Řekla jsem mu nehezkej názor, poslala ho do prdele a skamarádila se s jeho kamarádem, ten kluk mě musí nesnášet, což se mi začíná líbit!

POHLED CHRISE

Co to má být? První holka, co mi řekla takhle hnusně ne. Vlastně první holka, co mi vůbec řekla ne! Je tak drzá, ale přitom je fakt nádherná. Jsem hajzl, vše co řekla je pravda, jen to bylo nehezký takhle slyšet. Ne vždycky jsem byl takovej parchant. Lidé se mění...

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Oct 30, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

~Emily~Kde žijí příběhy. Začni objevovat