Ségra zachraňuje svět

1. kapitola

 Vždycky jsem byla tou, která měla svobody, kolik jen chtěla. Veškerou rodinnou pozornost na sebe strhla moje ségra. Ona se totiž celý život chystala na záchranu světa. Stačila jedna věštba šílené sousedky, že jednou bude potřeba zachránit svět, aby se to moje sestřička v pěti letech dozvěděla, a rozhodla se stát tou vyvolenou.

Jako to bylo hodně velký poslání.

A mámě se v tu chvíli změnil život. Její mysl se okamžitě zaplavila představou matky zachránkyně a začala tím žít. Přestala se zajímat o manikúru a stala se tvrdým koučem mé sestřičky. Nakoupila jí tunu učebnic a všem se s tím posláním chlubila. Takže o tom rázem věděla celá ulice, a jako větší jsem taky zjistila, že si z toho dělají pořádnou legraci. Někteří se dokonce sázeli.

„Myslíš, že zachrání svět?"

„O dvacku?"

„Dávám třicet, že svět nezachrání."

„Já dávám čtyřicet, že nebude co zachraňovat."

Takových sázek jsem za svůj život slyšela nepočítaně. Občas jsem si taky přihodila. No co, nějak jsem si vydělávat musela. Vždyť já v tom magorově žila.

Takže jsme byli známí jako ta šílená rodinka, co plánuje záchranu světa dřív, než je svět vůbec v ohrožení.

A já? Moje osoba se díky tomuhle šílenství měla naprosto skvěle. Zažívala jsem takovou pohodu, že jsem děkovala bohu za to bláznovství v rodině. Jakmile mi totiž došlo, že je to naprosto super, mohla jsem pařit, do kolika jsem chtěla. Chodit domů nad ránem, podepisovat si sama omluvenku a nic se nestalo.

Jak jen jsem svůj život milovala.

Obvykle, když se moje maličkost nad ránem doplazila domů, jen padla v načmoudlém oblečení do postele obličejem dolů, a ještě si před pádem do peřin stihla všimnout, jak sestřička už vstává, aby mohla pokračovat ve svém světovém studiu.

Tehdy jsem netušila, jak „obyčejný" konkurz na záchranu světa zahýbe s celou mou rodinou a zejména mnou samou. Že můj život mi přestane připadat dokonalý.