Ségra zachraňuje svět

3. kapitola

Takhle šel můj úžasný život. Celé mládí jsem propařila, zpívala v kapele, která nestála za nic, stejně jako její název U nudného zpěváka. Jenže jsem to milovala. Byla to moje svobodná volba, že jsem takhle existovala.

Zatímco sestřička ani nevěděla, co to znamená žít, nebo mít volný den. Ta jen ležela v knihách, opakovala společně s mamkou blbosti z odborných příruček a chodila na hodiny „Záchrana světa v deseti krocích," což učil nějaký šarlatán, který si na mém sourozenci dokonce založil živnost. Byla jeho jedinou studentkou, ale díky možnosti, že by jednou mohla zachránit svět, celkem vydělával.

Moje sestra tím byla hodně proslulá. Taky většina dětí se pro něco takového nerozhodne v tak mladém věku. Já si naopak za tu stejnou dobu předsevzala, že budu princeznou, popelářkou, nebo bezdomovkyní. To poslední jsem si dokonce i vyzkoušela a s bezdomovcem Pepou jsem dosud měla výborné vztahy. Sem tam jsem mu donesla zbytky od nás z domu a on mi dal napít ze svého krabičáku.

Jo, byli jsme už nějakou tu dobu opravdu dobří parťáci. To on mě naučil, jak přežít v drogovém doupěti, aniž by si mě někdo všiml, jak přespat na lavičce v relativním teple a jak v kontejneru najít kvalitní věci, aniž by mě někdo viděl.

Pro mě to byl takový druhý otec, protože ten vlastní měl svoji rodinku, se kterou si jezdil na Bahamy a my jsme ho vůbec nezajímaly. Jako, když jsem se to dozvěděla, chtěli jsme na něj s partou vlítnout, ale mamka mě poprvé a naposledy napomenula. Načež prohlásila, že ona už nás pomstila, když mu rozbíjela mercedes s ulomenou větví, zatímco on v něm seděl a třásl se jako ratlík.

Jo, v tu chvíli jsem na ni byla jedinkrát v životě fakt hrdá.