Ségra zachraňuje svět

2. kapitola

Všichni kamarádi mi záviděli. Nikdo neměl takovou svobodu. Jiní rodiče se zajímali, proč mým parťákům tak smrdí oblečení, jestli nebyli chlastat, či nefetují, ale moje máma se na mě jen koukla, načež se zase vrhla k zahlcené ségře.

„Naučila ses už tu správnou cestu k záchraně?"

„Víš, jaké zvíře se nejvíc hodí vzít s sebou?"

A já byla rázem zapomenuta stejně jako zasmrádlé oblečení.

Někdy jsem svoji ségru opravdu litovala. Co to měla za život? Jen co přišla domů ze školy, šprtala se na záchranu světa. Jako já mít takový režim jediný den, zešílela bych.

Stačilo mi se učit na jeden test, abych knihou mrskla do rohu a šla radši ven. Písemku jsem pak stejně jako obvykle opsala.

Jenže Lenka, moje krásná, geniální a šílená sestřička tím prostě žila. Ona to dělala dobrovolně a s neuvěřitelnou pílí, kterou já nikdy neměla. Nejspíš k ničemu.

Jednou jsem měla dost opilou náladu, tak jsem jí řekla, co si o jejím celoživotním studiu myslím, a dodala jí radu, aby na nějakou záchranu zapomněla a užívala života. V tu dobu jsme jednou ve stejnou dobu ležely v pokoji, což se taky nestávalo moc často. Zrovna jsem přišla z mejdanu a byla pořádně ukecaná jako vždy, když jsem si dala víc piv.

Lenka se však neurazila, nezačala mi nadávat, což já bych klidně snesla, ale naopak mi s neuvěřitelnou vášní v hlase odpověděla: „Záchrana světa je přece důležitější než můj život."

Jako znělo to hodně filosoficky, ale já byla vždycky hrozně sebestředná. Myslela jsem radši na svůj život než na svět. Vždyť jsem si celý svět ani nedokázala pořádně představit.