Ano šikanovali mě. Jediný kdo o všem věděl byl Matt. Koukl se na mě smutným pohledem a konečně normálně promluvil "nemusíme jít jestli nechceš. Můžeme jít někam jinam. " chvíli jsem na něj jenom tak zírala, ale hned jak jsem se vzpamatovala jsem začala kroutit hlavou na znak nesouhlasu. "Nechci aby ses řídil podle mě. Chci aby sis taky užíval." Páni! Tak tenhle jeho pohled neznám. Koukal na mě divně, jakoby byl naštvaný. "Nechci aby se ti něco stalo Amy!!!" Zakřičel tak, že jsem mírně poskočila. Byla jsem zaskočená. Ještě nikdy na mě Matt takhle nekřičel. Šel z něj strach a respekt. "Brácho myslim si, že to trochu přeháníš. Budeme tam my všichni tak se jí nemůže nic stát." Promluvil klidně Nash. Na Mattovi bylo vidět,že se trochu uklidnil, ale pořád měl v očích vztek. Poprvé jsem byla opravdu ráda, že je tu Nash jinak bych se asi už strachy zhroutila. "A-asi máš pravdu. Tak jdem? " řekl náhle Matt. Všichni jsme kývli a vyrazili směr motokáry. "Nevíš co s ním je? Chová se nějak divně. " zeptal se mě Cameron. Teda myslím, že se jmenuje Cameron. "Taky bych ráda věděla. Mám z něj až strach." Šeptla jsem tak,aby to neslyšel Matthew,který šel dva kroky před námi. Dál jsme se už nebavili,jelikož jsme dorazili na místo. "Hej Amy! Ty budeš jezdit taky? " křičel na mě Nash který se bavil s nějakým chlápkem od motokár. Asi nějakej hlídač nebo co. Netuším. "Nebudu! Jenom si tady sednu a budu se koukat." Odpověděla jsem mu zpátky na jeho otázku. Kde je vlastně Matt? Nikde ho tu nevidím. "Nashi? Neviděl si Matthewa? Nikde ho tu nevidím. " opatrně jsem se zeptala Nashe. "Asi si jenom odskočil, nemusíš se bát. " odpověděl a mile se usmál. (pozn. Já bych se tam složila bejt Amy:'D ) Úsměv jsem mu opětovala a šla si sednout na nejbližší židli. Za tu chvíli co jsem tam seděla se toho dost událo. Nash a Cameron se hádali o helmu jak malý děti, Matthew odešel domů s tím že mu není dobře a ty ostatní si v "klidu" jezdili. Až teď jsem si to uvědomila. Co když se ke mě nebudou chovat tak dobře když tu není Matthew? Jenom jsem se koukla na vchodové dveře a viděla něco, co jsem vidět nechtěla. Vlastně někoho. Byl to on. Kluk který mě šikanoval. Vždycky vypadal jako model, ale teď? Je to taková zvadlá kytka. Kruhy pod očima, už menší vrásky a lehké strniště. Blížil se směrem ke mně. Raději jsem rychle odvrátila pohled a doufala že půjde dál. Bohužel nešel. "Ahoj kočko, co ty tady tak sama? Nechceš společnost? " zeptal se mě tím jeho hnusným hlasem. "Mám společnost, jenom si na chvíli šla zajezdit. " odpověděla jsem chladně. Jenom se nechutně usmál a odešel. Po chvíli přišel Nash. "Nechceš už jít? My se nudíme. " promluvil dětským hláskem, až mě to rozesmálo. Od Nashe a ostatních jsem si jen vysloužila jejich nechápavé výrazy. Jenom jsem mávla rukou a vstala na znamení, že půjdem. Vyšli jsme ven a já se mohla konečně nadechnout čistého vzduchu. A jak koukám nebyla jsem jediná. Všichni jsme stáli se zakloněnou hlavou, rukama složenýma na prsou a vdechovali ten úžasný vzduch.
Pokračování příště:33
Strašně se omlouvám že dlouho nebyla část, ale nebyly nápady, čas a ani moc nálada:D
Strašně moc dekuji za 1k
Tuhle část bych chtěla věnovat mojí nejúžasnější kamarádce @Frederika1710 to ona mě nutila psát:D
Nevím kdy přidám novou část:D pokusím se co nejdřív ale nic raději neslibuju:D
Takže ještě jednou Děkuji za 1k:33
Čtěte dál a nezapomeňte komenty a vote<333
ily<33
Snad tam nemám moc chyb:DD
