Pergamen v srdci

...

Nemohu tak pokračovat ale za pár měsíců mě čeká můj první boj a připadám si slabý. Jsem pouhý občas, kluk který chce být jiný než náš pán, být ten hodný a nezabíjet, proto abych někoho potěšil. Musím se dostat k mému plánu dřív než ze mě bude zrůda. Ale už je pozdní večer a je čas jít spát, říkám si zda moje oči pozdří znovu denní světlo ale vím že musím jít.
Je ráno a já spal již pár hodin, dal jsem si vodu z vědra a kus žvance, dostal jsem kosti a kus suchého chleba. Ano není to moc ale je to lepší než nic, občas si říkám že si dám k jídlu krysy, který mi pobýhají po žaláři. Bohužel nemohu, jelikož to jsou moji jediný přátelé. Umím jako blázen ale nejsem, potřebuju někomu říkat svůj příběh a ony mě vždy vyslechnou. Což to, dnes je pokud se nepletu den, kdy se konají turnaji dole pod hradbami na nádvoří. Sjíždí se mnoho zdatných rytířů ale tentokrát nevědí čemu čelí. Ano chci jim být konkurencí a vyzkoušet své bojové dovednosti.  Přes den jsme s chlapci byly zase na bojišti a prvně jsem měl v rukou kopí, jeden z barbarů mi s ním rozseknul tvář. Aspoň budu mít jizvu na památku, i když jich mám nespočet po celém těle. Už se blíží polední hodiny a já jdu vstříc životní zkoušce.