Pergamen v srdci

...

Když mi bylo patnáct let, pán mne a chlapce z okolí nechal učit v boji, pánovi barbaři se nás chopili a sebrali naším rodinám, matka mě chtěla zachránit a byl ji za to život sebrán, jeden z barbarů ji rozříznut hrdlo a nechal mně se koukat jak má matka opouští svět, bylo to bolestné. Měl jsem domény že bych jí měl pomoci ale pánovi barbaři mě poté zavázali a odvedli, jeden z nich si sednul na svého koně a hodil mne přes něj. Druhý podpálil náš dům a já věděl že své matce už nemohu pomoci. Už jsme se dali na cestu a náš dům byl v plamenech ale jediný co jsem vnímal byl nářek a pláč mé matky.
Také jsem brečel, nýbrž jsem už nikoho neměl, jakmile jsme dojeli na pánovi panctví, vzpíral jsem se ze všech sil a chtěl jsem utéct, avšak to nešlo. Poslední ječ si pamatuji, že jsem byl uhozen.