Jako den i noc

7 V PRACH SE OBRÁTÍŠ

Druhá. To slovo se mi rozléhalo v hlavě ozvěnou. Bloudila jsem temnotou až jsem narazila na její okraj, kde se půlila ve světlo. To však nikdy touto tmou neproniklo, ani díky své jasné záři, která znemožňovala vidět cokoliv jiného než bílo. 

Na opačném konci, byl mladík. Nikdy jsem ho neviděla, ale i přesto mi přišel povědomí. 

,,Kdo jsi?" zeptala jsem se. Překvapeně se na mě podíval. Kůži měl snědé barvy, černé vlasy i černé oči, které zároveň vrhaly odlesky fialové a modré. Byl nahý, stejně jako já, a i přes všechny jeho svaly, jako kdybych slyšela tlukot jeho srdce. Jeho oči ukazující jeho duši, byly vše, na co jsem se dokázala dívat v té oslňující bílé. 

,,První." řekne. To slovo, jako kdyby rozeznělo tisíce vzpomínek, které jsem neprožila a přece je měla. 

Viděla jsem toho chlapce, jak každou noc mě potkával u řeky. I za prudkého deště plného hromů a blesků. Mluvili jsme spolu, tančili, líbali se... A přes všechnu tu radost, kterou mi to přinášelo, jsem věděla, že to je špatně. Já byla přece anděl, který chránil a on démon, který nenáviděl vše, co jsem stvořila. 

Všechny květiny doplnil o housenky, které je pojídali. Hezké sny nahradil nočními můrami. Vše, co já tvořila zařídil aby nakonec podlehlo zkáze. A přesto jsem nemohla potlačit nutkání cítit úlevu za to, že právě teď stojí přede mnou. 

,,Kdo jsi ty?" zeptal se. 

,,Druhá." odpovím. V jednom okamžiku vidím, jak se mu v mysli objeví ty stejné vzpomínky. ,,Já tě znám." řekne a oči se mu přitom rozšíří. ,,Hledal jsem tě ve světle."

,,A já tebe v temnotě." vydechnu a chci chytit jeho ruku, ale přesně na okraji světla a temnoty se má ruka zastaví. Zvednu ji víš a podívám se na ni. On zkusí přiložit svou dlaň na mou, ale mezi nimi zbyl malý prostor, který nelze překonat. 

,,Matko, co jsme to provedli?" vydechnu a v tom uslyším její hlas. Žena se zlatými vlasy a v bílých šatek se objeví za Prvním. Zvedne ruku a položí ji na jeho rameno. Jiná však dopadne i na to mé. 

Leknutím se otočím a spatřím muže s černým vlasy, oči a v černém oblečení. Temný a Světlá. Tvůrci světa, který jsem pomáhala tvořit a kterému jsem měla sloužit. 

,,Zdravím tě, Světlá." řekne Temný s úsměvem. Světlá jen jemně přikývne se stejným úsměvem. 

,,Takže tohoto jsi vybral?" zeptá se Temného a prohlédne si Prvního. 

,,Ano. Jeho srdce je to nejčernější, jaké jsem kdy vytvořil. Jsem na něj pyšný a vím, že on mi bude skvělým nástupcem." pronese a pyšně se na Prvního podívá. ,,A toto musí být ona." přitočí si mě k sobě a prohlédne od hlavy k patě. 

,,Nejčistší srdce mé strany. Stála mě hodně sil, ale nikdo neměl tak krásné srdce, jako ona. Tvůj démon se mohl snažit sebevíc, ale její láska je čistá." řekla sladkým hlasem Světlá. Temný se na mě spokojeně usmál. 

,,Myslím, že budou dokonalou harmonii."  pronese s podívá se na Světlou. 

Odvážím se udělat to samé. ,,Matko, o co jde?" zeptám se nesměle. 

,,V novém světě jsme chtěli vyzkoušet něco nového. Harmonii. Jednu bytost nebo dvě, které zaručí, že vše bude vzkvétat. Když vyroste květina, tak aby opět byla zničena, ale zároveň pomohla své zemi být lepší pro další květinu, která přinese plod. Harmonie. Neutrál." říká sladce Světlá, jako kdyby toto byl jen sen.

Ale v tom se svět zatočí a já i První jsme jedno srdce. Já k nám přivádím krev a on ji odvádí a společně, dýcháme. Svět je v ten moment krásný. 

V jeden okamžik jsme stále jedno. Poznáváme se beze slov a přitom si sdělujeme nejvěrnější tajemství. V další jsme opět dva. 

,,Temný, co to děláš?" slyším Matku. 

,,Toto není svět, který jsem chtěl. Svět nemá lásku ani hněv. Takto to nejde. Proto odteď, budou bojovat mezi s sebou. Tvořit opět dobro a zlo a nebudou obojím. 

,,Je pozdě, Otče." řekne najednou První. ,,Já znám každou část jí a ona zná každou část mne. Nemáme důvod proti sobě bojovat, když víme, že nemáme co získat a naopak pouze ztratit přítele." řekne slova, která přenesl z mé mysli do svých úst. 

Temný má ve tváři čirý hněv a zaútočí na nás oba. První mě odstrčí a sám se vyhne jeho napadení. Já však netušila, že za námi je světlá, které Temný odřízl hlavu od těla, pouze silou své temnoty. Nejdřív na ni chvilku jenom zíral.

Na krásnou hlavu bez těla, která se pomalu měnila ve zlatý prach. 

,,Ne... Ne! Ne!!" křičel Temný, zatímco Světlá mizela. Zkoušel chytit její tělo, ale to už se stihlo rozpadnout a odletět. 

Jeho tělo se třáslo a- Prudce vstal a otočil se k nám. 

,,Nemám moc času. Ale vy dva, budete náš odkaz. jste vyvolení a já nedovolím, aby tento svět byl pouze neutrální. 

Přitiskla jsem se více k Prvnímu, který mě ochranitelsky držel při sobě. ,,Miluji tě." zašeptá, než nás Temný rozdělí od sebe. 

,,Za tento svět nyní ponesete zodpovědnost. Zničili jste ho tím, že jste se k době přiblížili až moc. Proto se už nikdy jeden druhého nedotknete." řekne agresivně a mávne mezi námi rukou. Vytvoří se černá zeď, která následně zprůhlední. 

,,Jednou za několik let, budete povoláni, abyste naklonily svět ke straně. Vy jej budete řídit. A až se podruhé já a Světlá narodíme, vy se stanete opět lidmi, jako tomu bylo na vašem úplném počátku. Zakázaná láska se trestá. Stálo vám to za to?" V tom mi vrazí ruku do hrudi a já vykřiknu v agónii. První na mě volá, ale já cítím jen, jak Temný sevře mé srdce a vyrve mi ho z hrudi. Padnu na kolena.

První se ke mě chce dostat ale nemůže. Něco ho drží zpátky. Když se na něj podívám, uslyším jeho výkřik, když i jeho srdce vyrve Temný a vrátí mu jasně zářící mé. To jeho pohlcuje světlo a jak ho ke mě Temný nese, řekne mi svá poslední slova: ,,Až se vrátím. Budete trpět za své lidské i nadpřirozené činy, ale předtím, se na to připravíte. V prach se obrátíte, Světlá a Temný." S tím pojmenováním mi vrazí srdce druhého do hrudi, já opět vykřiknu a on se změní na prach, který v okamžiku odnese vítr.