Jako den i noc

2 LILI PARTY

Darius stál u zrcadla a prohlížel si svůj zombie převlek. Haloween byl opravdu zajímavý svátek a to samé se dalo říct o costýmu, který vytvořil. 

,,Vážně jdeš za zombíka?" povytáhnu obočí. 

,,Dal jsem si na tom záležet, takže ano." řekne a červenou barvou na obličej si dodělává falešnou krev. 

,,Víš, že bych z tebe mohl udělat realnou kopii zombíka, kdyby jsi chtěl?" řekne svůdně Temný. 

Darius se tomu tónu pouze zasměje. ,,Řekl jsem, že tento kostým mi dal dost práce, takže ne. O nic nestojím." 

,,Musím přiznat, že žluté kontaktní čočky, ti sluší." poznamenám, stoupnu si před něho a zahledím se mu do očí. Vypadají, jako z toho místa. Strašidelně, nelidsky.

,,Možná by sis je mohla zkusit. Aspoň by jsi nevypadala jak slepec." ozve se Temný. 

Podívám se na něj přes Dariusovo rameno. ,,Ty máš co říkat. U tebe ani nejde vidět, že nějaké oči máš." 

,,Moje aspoň připomínají noční oblohu, zatímco ty tvoje mlhu nad jezerem." 

Musím stisknout rty, abych se neuculila, protože mi to z části přišlo jako kompliment, ale nevěděla jsem, jak ho odpálkovat. ,,No-No-"

,,Už držte klapačky. Nemám zájem to dneska večer poslouchat. Prostě jdu za zombíka, kterého jsem sám udělal a mám hezký čočky." utne nás Darius. 

Kostým mu opravdu sluší. Roztrhal si bílé triko, které pocákal červenou barvou na textil, utrhl si nohavici na už roztrhaných riflích, z pusy mu jako když tekla krev, obličej měl bledý, skoro bílý jako moje kůže a do toho fialové kruhy pod očima. Ten kostým se mu na párty opravdu povedl. 

,,Už budu muset jít, nechci přijít pozdě." vyhrkne a rychle si vezme riflovou bundu, aby mu venku nebyla taková zima. Přece jen už pomalu začínala zima a večery byly chladné a to i po pár drincích. 

Na Haloweenskou party svého kamaráda, kterého potkal hned po našem přemístění a který se pro něj stal někým opravdu důležitým, dorazil na čas. Jako úplně první...

,,Ahoj, Lexi." pozdravil Darius potřesením ruky hned ve dveřích. No... Byla to spíš kombinace pohybů spojených rukou. 

,,Dari! Jsi tu předem." vyhrkne překvapeně Alex. 

,,No říkal jsem si, že ti to ještě pomůžu nachystat-" Darius se zarazí. 

Podívám se na Temného nechápavě. Ten jen kývne hlavou směrem, kam se Dariusovi oči upírají. 

,,Ehm.... No... Dneska jsem ti ji chtěl stejně představit. Toto je moje přítelkyně Lili." řekne Alex a natáhne ruku k dívce, převlečenou za upírku. Přísahala bych, že ty červené šaty s černou krajkou jsme už někdy viděla, ale nemohla jsem si vzpomenout. Bílé krátké vlasy a červené kontaktní čočky vypadaly oslnivě. 

,,Ahoj, ráda tě poznávám." řekla milým hlasem a natáhla k Dariusovi ruku. 

,,Ehm... Jo. Taky mě těší." odpověděl trochu rozpačitě, ale potřásl si s její rukou. Něco se mi na ní nezdálo. Ať už mi byla povědomá, nebo ne, Darius se v ní ztratil hned od začátku...

Když všichni chystali občerstvení a výzdobu, stáli jsme s temným stranou. 

,,Nezdá se ti povědomá?" nadhodím.

,,Je to dcera Lilith. Proto se tak i jmenuje. Lili. Na počest své babičky." řekne Temný. 

,,Cože? Jak to víš?" vyhrknu s udiveným výrazem. 

,,Zapomněla jsi, že posledně jsem vyhrál?" podívá se na mě úkosem. 

Založím si ruce na prsou. ,,Samozřejmě, že ne." 

,,Lilith se narodila dcera. Bohužel, v těhotenství jí diagnostikovali rakovinu. Byla buď ona nebo, její dítě. Raději dala život své dceři, kterou pojmenovala po své matce Lili, která ji také vychovávala. Když Lilith umírala, sepsala knihu, jak nás vyvolat a nechala tuto malou holčičku, aby ji dala... no... na tajné místo. Pak jí řekla, nezávisle na mně, zakázal jsme jí to... No... řekla jí, že zlo už přišlo a ona musí najít dobro. Poslední, co si vzpomínám je, že těsně před spojením, ta malá jí slíbila, že najde zdroj dobra a zla... Teď  je posedlá nadpřirozenem a myslím, že ani jeden z nás by tu teď neměl být..." Jeho monolog mě šokuje. 

Jak by nás tato holka mohla ohrozit? Nikdo, kromě Dariuse nás nevidí... Pokud o to nezažádá... 

,,Myslíš, že jí o nás řekne?" zeptám se trochu skepticky a sleduju je, jak si povídají a přitom nosí na stůl jednohubky, brambůrky a další občerstvení. 

,,Na to, že jsi bílá jak smrt, máš celkem černé myšlenky." 

,,Já nemyslela na její smrt." 

,,Ale chceš Dariusovi upřít někoho, kdo by mu mohl rozumět." 

Podívám se znovu na temného, který udělá to samé. Naše pohledy se setkají. V ten moment nejsme nepřátelé, bojující o svět. 

,,Znám tě naprosto celou, drahá. A dobré myšlenky nevzniknou bez těch špatných." usměje se. 

,,Tentokrát vyhraju já. Oběma nám je jasné, že tady vyhraje ten, který mu pomůže získat její srdce. A jak sis jistě všimla, láska je dobrá věc." 

,,Ale může ti hodně ublížit a to lidé nevnímají, jako dobro." ušklíbne se. 

Vím, že má pravdu, ale já si v tomto boji byla jistá. On tento svět už poničil. Teď ho já musím napravit. 

,,Ale zároveň je krásná, viď?" Překvapením pootevřu ústa. 

V jeho černých očích se zablesknou hvězdy. Je to zvláštní pohled, který nevidím každý den, ale vždy mi ukáže dobro v něm. Nedokážu zadržet úsměv. 

Zvednu ruku a chci se dotknout jeho tváře, ale... Moje ruku zůstane kousíček od jeho obličeje. 

,,Někdy ji tak strašně nenávidím." zašeptám. 

,,Hej." dojde k nám Darius. ,,Děje se něco?" Všimnu si, že Lili a Alex nejsou v místnosti. Asi šli do chodby někomu otevřít... 

,,Jen jsme něco řešili." odpoví Temný.

Darius si nás změří podezíravým pohledem. Nejvíc si prohlíží mě. Nejraději bych se rozbrečela, ale to nedokážu. ,,Promluvíme si zítra." falešně se usměju. ,,O nic nejde. Neboj. Užij si večírek." 

Do místnosti vejdou další hosté, takže Darius se s námi nemůže déle bavit, aby nepůsobil divně, takže jde za svými přáteli. Celý večer nás však sleduje, jako kdybychom ho měli v plánu zabít.