Uvězněná v minulosti

1.kapitola

Pohled Caroline

Strašně mě bolela hlava, jako kdyby mě do ní někdo uhodil, když jsem se pokusila vstát, tak se mi udělalo strašně špatně a já jsem najednou neměla žádnou sílu. Nemohla jsem si na nic vzpomenout. Moje jméno, kde bydlím a zatraceně kde to jsem! 

,,Je tu někdo prosím?" zašeptala jsem zoufale a doufala jsem, že se někdo objeví. Nikoho jsem však neviděla, ani neslyšela. ,,Pomoc!" zakřičela jsem, jak jsem nejvíc mohla a najednou jsem zaslechla kroky, jak ke mně někdo běží. ,,Pomozte mi prosím!"

Přede mnou se objevil kluk, který měl delší vlasy a hned si ke mně klekl. ,,Co se ti stalo?" zeptal se mě starostlivě.

,,Já nevím, najednou jsem se tu objevila a na nic si nepamatuji" pronesla jsem bolestně a začala jsem plakat.

On se na mě starostlivě díval a vstal. ,,Všechno bude v pořádku, neboj se. Vezmu tě za svoji rodinou, ano? Moje matka snad zjistí, co se ti stalo. Je to velice mocná čarodějka" zašeptal tiše.

Chtěla jsem vstát, ale najednou se mi udělalo strašně špatně. On na nic nečekal a opatrně mě vzal do náruče. Nesl mě s takovou lehkostí, jako kdyby to nic nebylo a bylo to naprosto normální.

*** 

Donesl mě do nějaké chatrče, ale nikdo tam nebyl. Jenom žena, která se mi představila jako Esther a řekla mi, že je matka kluka, který mě sem donesl. Nikdo jiný z jejich rodiny nebyl doma, protože byli na lovu. Můj zachránce mě hned opustil, protože musel pokračovat v lovu. Nechtěla jsem, aby mě opustil.

,,Za toto všechno může nejspíš nějaká čarodějka, cítím z tebe kouzlo, holčičko," řekla tiše Esther a podala mi nějakou bylinky. ,,Sněz to, pomůže nám to zjistit aspoň tvoje jméno a možná i něco jiného."

Poslechla jsem ji a snědla jsem tu bylinky. Byla ohavná a hořká. Najednou jsem však měla jemný záblesk. ,,Caroline," zašeptala jsem tiše. ,,Moje jméno je Caroline."

,,Úžasné!" vykřikla Esther. ,,Na nic dalšího jsi si nevzpomněla?" 

,,Bohužel, ne. Co se mnou teď bude?" zašeptal jsem tiše a znovu jsem měla slzy v očích, ale rozhodla jsem se být silnější. ,,Já nemám nejmenší tušení kam mám jít."

,,Můžeš zůstat s námi, dokud si nevzpomeneš, ano?" zašeptala tiše Esther. ,,Jsem si jistá, že si časem vzpomeneš na všechno."

,,Moc vám děkuji!" nevím co mě to napadlo, ale měla jsem chuť ji pevně obejmout a to jsem taky udělala. Esther zrovna dělala oběd, tak jsem se nabídla, že ji pomůžu. Bavilo mě to. Dozvěděla jsem se, že má dohromady šest dětí, pět synů a jednu dceru, která se rozhodla jít sbírat bylinky, které jim chyběli doma.

*** 

Netrvalo to moc dlouhé a poznala jsem ty dlouhé vlasy a chlapce, který mě zachránil. Hned stál u nás a ptal se nás, co jsme zjistily s jeho matkou. ,,Takže se jmenuješ Caroline? To je nádherné jméno," pousmál se. ,,Moje jméno je Niklaus" vzal moji ruku a políbil mě na její hřbet.

,,Ráda tě poznávám, Niklausi" zasmála jsem se, ale hned jsme si všimla větší skupinky, která k nám mířila došlo mi, že to jsou jeho sourozenci a otec. Když k nám dorazili, tak jim Esther a Niklaus všechno řekli. 

Bylo na nich vidět, že jim je líto jaký osud mě potkal. ,,Já jsem Elijah a tohle je Kol, Finn a Henrik. Později se k nám určitě připojí i naše sestra Rebekah."

Elijah měl pravdu ani ne o deset minut později se k nám přidala i Rebekah, která byla nadšená že s nimi bude bydlet konečně holka v jejím věku. Měla jsem radost, že mě našli zrovna oni. Všichni se ke mně chovali krásně, hlavně Niklaus, který se rozhodl mě provést po celé jejich vesnici a představit sousedům. 

Nemohla jsem teď být víc šťastná za rodinu, která mě našla.