Everything in the world |H.S.|

Sofie, pamatujete si co se stalo?

Vzbudil jsem se ještě před budíkem. Mám problémy se spánkem, což bych jako lékař mít neměl. Každopádně, natáhnu se pro telefon a budík ještě před zvoněním vypnu. Vstávám o půl páté teda pokud nemám noční službu. Hodil jsem na sebe sportovní oblečení, vzal mobil a airpody a vyběhl ven. Miluju když poslouchám hudbu a běžím jako o život.

Když po půl hodině přiběhnu zpátky domů, jdu rovnou do sprchy. Umyju si vlasy a chvíli stojím jen pod horkým proudem vody. Nechám po sobě stékat příjemnou vodu, která mi uvolňuje všechny svaly v těle. Je to hezký pocit před tím, než se vrátím zpátky do nemocnice, do toho zmatku. Když konečně přemluvím své tělo, aby se pohnulo, vypnu vodu a vylezu ze sprchy. Osuším se a vyčistím si zuby. Ze skříně vytáhnu černé džíny, černé triko a šedé sako. Nakonec si vezmu tašku přes rameno s důležitými dokumenty. Jsem nevyspalý, ale ranní dávka kofeinu v práškách mi vždycky zachrání krk. Nasednu do auta a vyjíždím směrem do nemocnice.

„Dobré ráno pane Stylesi." „Dobré ráno slečno." Pozdravím vrchní sestru a mířím přímo do primářovny. Když za sebou zavřu dveře, uvidím na stole hromadu papírů a dokumentů, ostatně jako každý den. Odložím si věci, převleču se do bílého oděvu a přes krk si přehodím fonendoskop. Posadím se ke stolu a začnu vyřizovat papíry a sepisovat operační plán. Z ničeho nic do místnosti vpadne bez klepání vrchní sestra. „Pane primáři, přivezli nám hromadnou autonehodu." Rychle se zvednu a běžím společně se sestrou na příjem. Postupně rozhazuju kolegy na ambulance. Nakonec přivezou ještě jeden případ. „Mladá dívka asi kolem dvaceti pěti let. Má velmi vážné poranění hlavy a dutiny břišní. Má zlomený pravý kotník, levé zápěstí a levou klíční kost. Má taky rozdrcené levé předloktí. Byla v tom autě, do kterého narazil ten kamion. Má vůbec štěstí že zatím žije." Neváhám ani minutu. „Okamžitě připravte sál. Uděláme CT hlavy. Hlavní je teď zastavit krvácení do břicha. Operovat budu já a zavolejte mi doktorku Benetovou, bude mi asistovat. A rychle prosím." Dívka vypadala velmi špatně. Šel jsem hned s nimi na sál. Musím se převléct a rychle začít s operací.

Operace trvala tři a půl hodiny a nastala menší komplikace. Vše jsem ale stihl zastavit a slečna leží na JIPce.

Sedím už dvě hodiny v primářovně a stále se nemůžu dostat z jakéhosi transu. Představa, že ta dívka je v ohrožení života a zatím se o ní nikdo nezajímá je zvláštní. Po dlouhém přemýšlení se zvednu a rychlejším tempem se vydám na jednotku intenzivní péče. Bez klepání vejdu do pokoje. Nevím co se to semnou děje. Normálně tolik neprožívám takové případy, ale tenhle mi prostě nedá. Vidím jak ta dívka leží napojená na spousty přístrojů. „Pane primáři, policistům se podařilo nají doklady slečny Carson. Je jí dvacet pět let a pracuje v nakladatelství. Podařilo se jim taky zjistit, že pochází z New Yorku, ale dlouhodobě žije tady v Londýně." „Děkuji vám sestro. Měla opravdu štěstí, že to přežila. Je mi jí líto. Snad se probere. Ještě tady zůstanu, vy si mezitím dojděte na kávu, budete tady přece jenom celou noc." „Děkuji, káva by bodla. Kdyby něco zavolejte, já hned přiběhnu." „Myslím že bych si nějak poradil." Dál se jenom zasmála a odešla. Přitáhl jsem si k posteli židli a posadil se. Díval jsem se jak v klidu a bezbolestně oddechovala, ale to jen díky anelgetikum. Její tvář byla pomlácená, ale i tak jsem si nemohl nevšimnout, že vypadala krásně. Vzal jsem si ze stolu její složku a začetl se. Jsem sice její ošetřující lékař a většinu informací jsem psal já, ale některé věci už dopisovala sestra. Sofia, tak se jmenuje. Ještě tady nemá žádné jiné záznamy, což znamená, že je u nás prvně.

Sestra už se vrátila, ale sedí za sklem, takže mě nijak neruší. Sofii jsem stihl zkontrolovat a zapsat všechny nové informace.

„Pane primáři, nechci vás budit, ale tady by jste neměl spát." Rychle jsem se zvedl a chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil, kde to vlastně jsem. Seděl jsem na židli vedle Sofie a držel jí za ruku. „Omlouvám se, včera jsem jí přišel zkontrolovat, ale byl jsem hodně vyčerpaný." „V pořádku, ale zachvilku začíná velká vizita a vy by jste neměl chybět." „Děkuji, už jdu." Vyšel jsem z pokoje a podíval se na čas. Bože, už na mě pět minut čekají. Dal jsem se do mírného klusu, abych tam byl co nejdřív. Všichni už na mě čekali. „Omlouvám se kolegové, byl jsem zkontrolovat ten včerejší případ. Můžeme jít."

Prošli jsme všechny pokoje a teď jsme měli namířeno na JIP. Momentálně jsme tam měli jen dva případy. Pána v kómatu a Sofii. „Dobře tímhle bych asi vizitu ukončil. Tyhle dva případy, nepotřebují konzultaci. Za panem Stonem zajde jeho ošetřující lékař a u slečny Carson jsem už byl. Děkuji za spolupráci a teď všichni zpátky do práce." Rozešli se a já chvíli počkal až nikoho neuvidím. Když jsem si byl jistý, že jsem na chodbě sám, šel jsem na pokoj Sofie. Otevřel jsem dveře a kolem ní stály čtyři sestry. „Pane primáři, zrovna pro vás běžela kolegyně. Slečna Carson se začala probouzet." „Jak je to možné, děje se něco?" Vyděsily mě. Sofie by měla ještě minimálně den spát. „Ne nic se neděje, jen se to všechno nějak urychlilo." Přešel jsem k ní a začal mluvit. „Slečno slyšíte mě, jestli ano stiskněte mi ruku." Držel jsem jí za ruku a doufal že ucítím, alespoň malý tlak. Ale nic. „Sofie zkuste se soustředit na můj hlas. Pokud mě slyšíte, stiskněte mi ruku." A v ten moment se její drobná ruka pohnula. „Prosím vás, potřebuju aby jste zaběhly pro ortopeda a kardiologa. A ještě mi sežeňte doktorku Benetovou a doktora Payne." Všechny sestry se odebraly splnit moje úkoly a já zůstal se Sofii sám, což jsem přesně chtěl. Naklonil jsem se k ním blíž, tak blízko, že jsem se svou tváří skoro dotýkal té její. Potichu jsem na ní promluvil. „Sofie potřebuju aby jsi se probrala, Zvládneš to, jsi silná." Její oči se malinko pootevřely a já mohl spatřit její hnědé oči. Asi ty nejhezčí oči, které jsem kdy viděl. „Sofie, pamatujete si co se stalo?" Malinko přikývla a stiskla mi ruku.

————————————————————
Tenhle díl byl hodně o doktorech, ale příště už to tolik nebude. Dejte mi do komentářů vědět jestli se vám příběh líbí a jestli mám s nim pokračovat❤️

Ev🖤