3.kapitola

33 1 1
                                    

Skončilo vyučování a já běžela co nejrychleji ke skříňce, byla jsem tam jako první. Odešla jsem z budovy a šla domů. "Hej Anuš!? Počkej na mě" přiběhl Teddy. "Co chceš?!" Okřikla jsem ho. "Nic nic, jen půjdu první den s tebou, ver že nový holky na škole lidi moc nemusej" myslela jsem si že ho trefim. "Hele! Vůbec o mě nic nevíš! Tak se drž dál" "ale Anuš!" "Za prvý, neříkej mi Anuš! Pro tebe Anie, a za druhý! Nepotřebuju pomoct, takže si di svoji cestou!" Řekla jsem a přidala v kroku. Ten kluk se ztrácel. Nakonec vedle mého boku nikdo nekráčel. Nasadila jsem si sluchátka a pustila písničku Ed sheeran- I see fire

Písnička hrála a já přemýšlela, proč Teddy zamnou pořád chodí. "Hej ty! Kundo!" Něco jsem zaslechla. Zastavila jsem se a otočila se. "Auuuuuu!" Ve chvilce jsem ležela na zemi s krvavým nosem. Pozorovala jsem dva kluky, jak běží ode mě pryč. Zvedla jsem se ohlídla jsem se. Bála jsem se že ještě někdo přijde. Začla jsem brečet, utíkala jsem domů. Co nejrychleji, jen jak to šlo. Byla jsem před barákem a Sára mě už vytala. Nemohla jsem se zastavit, krev mi furt tekla. "Sáro přestaň!" Nechala toho a já otevírala dveře. Běžela jsem do kuchyně si spláchnout krev.

Mamka nebyla doma, takže zase všechno sama. Otevřela jsem lékárničku a hledala jsem "náplast" nalepila jsem ji na nos a šla do pokoje. Nevěděla jsem co dělat, jen tak jsem seděla před zrcadlem, a koukala na sebe. Hlavou mi procházelo tolik otázek. Ale na žádnou, ani jedna odpověď. Vzala jsem do ruky telefón, a kryt sundala, měla jsem tam schovanou žiletku, áno ano, řežu se. Už dlouho. Přiložila jsem si ji na zápěstí, a bylo to. Brečela jsem a ležela na zemi v klubíčku. Nevim jak ale Sára se dostala do baráku a přiběhla ke mě do pokoje. Koukala na mě a pak začala štěkat. Věděla o co jde. Lehla si ke mě a kňučela. Jen tak jsme obě leželi, a nic nedělali.

Další den ráno

"Anie! Honem! Do školy! Mazej!" Řvala na mě mamka. Vyskočila jsem z postele jako šalená, a běžela se umít. Vyčistila jsem si zuby, rozčesala svoje dlouhé hnědé vlasy, a šla se převlíknout. Zatím než jsem začala hrabat ve skříni pustila jsem od Pharrela Williamse Happy (remix) vybrala jsem věci a honem se převlíkla. Vzala jsem si normálně džíny, vansky a krátký rukáv, běžela jsem po schodech dolů. "Sakra!" Vzdychla jsem a zjistila, že do školy s krátkým rukávem nemůžu. Všichni by viděli moji ruku, běžela jsem si ještě pro proužkováný svetr .

"Anuškokot už běž!" Řvala mamka

"Už jdu!" Běžela jsem po schodech a vyběhla na ulici. Nikdo nikde tak jsem šla v klidu. Ale tentokrát žádné sluchátka! V klidku jsem došla ke škole. Přišla jsem ke skříňce. Když jsem že sebe sundala boty zamotala se mi hlava a neudržela jsem balanc. Šel kolem Dan, takže mě chytl. "Emm, em díky" začervenala jsem se . "Jojo" mrkl na mě. A odešel. Zabouchla jsem skříňku a šla do třídy.

"Hej Anie!"
"Co zase chceš?" Zvedla jsem obočí.
"Anuš..teda Anie, nemůžem se normálně bavit?" Lítostí prosil
"Ehm, zamyslím se. Ne." "Co máš s nosem?, a proč ne? Řekl a já Odešla.
"Počkej" zastavil mě. "Proč ne? Věřím že si normální než ostatní" vtu sekundu jsem se chytla za zápěstí a odpověděla "hele, nikdo není normální, tak jako není nikdo dokonalý" odešla jsem. Směr jsem si mířila do třídy, zatímco on přemýšlel co tím myslím. Sedla jsem si do lavice, a čekala až zazvoní. Seděla jsem v poslední lavici uprostřed, taky dobrý. Na moji levou stranu si sedl Dan, a na druhou Teddy "ahaaa" řekla jsem. Začalo vyučování a celých 45 minut na mě Teddy zíral, já samozřejmě na Dana. Byla přestávka, a já si šla sednout na chodbu na lavičku. Seděla jsem a držela si zápěstí. "Co máš s rukou?" Teddy si ke mě přisedl. "Nestarej se" otráveně jsem odpověděla.

"Hele, jestli si ten typ holek, jako je Amanda a spol, tak přestaň, nechceme další vymáchanou blbku ve třídě" chytl se za hlavu. Když se chytil, rukáv mu sjel malinko dolů, a já zahlédla jizvy.

"Co se stalo tobě?"

"Co?"

"No to, co se ti stalo,máš na ruce jizvy" řekla jsem se zvědavostí na tváři.

"Hele buť po škole před altánem" zvedl se a odešel. Vůbec jsem nevěděla, co mi chtěl. Snad mi to řekne, aspoň se nebude vyptávat na moje ruce.

Doufám že je to zatím v pořádku :3 omlouvám se za chybi :D

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jan 23, 2015 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

This is my dreamKde žijí příběhy. Začni objevovat