No control. ✓

Část 12.

,,Přál jste si se mnou mluvit, pane řediteli?" Autumn po vyzvání vstoupila do pracovny Albusem Brumbál. Kromě nich se v místnosti nacházel ještě jeden muž.

,,Ach ano, Autumn tohle je pan Arthur Weasley," představil muže v možná až příliš barevném obleku, ,,Arthure, tohle je Autumn."

,,Moc mě těší," usmála se na pana Weasleyho. I on měl, stejně jako jeho děti, zářivě ohnivé vlasy.

,,Znal jsem vašeho otce," oznámil a pevně jí stiskl dlaň, ,,úžasný chlapík. Je to hrozné, jaký ho stihl osud."

Autumn se pomalu posadila vedle něj na jedno z křesílek. Po dlouhé době měla pocit, že někdo svá slova o jejím otci myslel vážně.

,,Doslechl jsme se o onom incidentu v Prasinkách, slečno Lestrangeová," Brumbál ji pozoroval zpoza malých brejliček.

,,No," odmlčela se. Obamuři ji sledovali s napjatými výrazy, ,,byl to Lucius Malfoy, otec Draca. A také tam byli ti muži v kápích. Teda myslím, že to byli muži. Řekl mi, že se po mě někdo shání. Poslala je Bellatrix, viďte?"

,,Ano," přikývl Albus Brumbál, ,, obávám se slečno, že kamkoliv nyní půjdete, bude vám v patách."

,, Můžu zůstat na prázdniny v Bradavicích," uvažovala nahlas. Nemuselo to být přece tak špatné. Třeba by si s Filchem vyměnila i nějaký ten dárek, či zazpívala koledu. musela se pousmát při představě paní  Norrisové ve vánočním svetru.

,,Nechápete to slečno, není bezpečné zůstávat v Bradavicích, kde k vám bude mít přístup Draco Malfoy. Je pouze otázkou času kdy se k vám přes něj vaše matka pokusí dostat."

,,Vůbec tomu nerozumím, když nemůžu zůstat v Bradavicích kam tedy půjdu?"

Brumbál si uhladil své vousy a pohledem sklouzl na muže sedícího vedle ní. Dívka si rychle spojila dvě a dvě dohromady a pevně k sobě semknula víčka. Kéž by tohle celé byl pouhý sen.

...

Ten týden už se Draco ve škole neukázal. Vánoční prázdniny se neúprosně blížily, a Autumn byla čím dál více nesvá. Poslední dny skoro nemohla spát, neustále ji bolela hlava a tím pádem byla protivná na všechny ve svém okolí.

"Prázdniny strávím v Bradavicích, děkuju za optání" ; byla fráze, kterou se na žádost ředitele Brumbála naučila. Přísně jí zdůrazňoval, aby si pravdu nechala pro sebe.

Od toho dne, kdy jí pomohli v Prasinkách, se dívka dvojčatům úmyslně vyhýbala. Jednak že neměla náladu a jednak že to byla další z věcí, kterou dostala rozkazem. Nevzbuzovat podezření.

Přišel den D.

,,Tak se drž, budu ti psát!" Objala ji Kira pevně.

,,Přivezu ti nějaké cukroví," přislíbila Amanda a obě je silně zmáčkla hubenými pažemi. Na tak drobnou byla až překvapivě fyzicky zdatná.

Pozdního odpoledne stála po boku Arthura Weasleyho před jejím rodným domem. Celá ulice byla tichá a přikrytá vrstvou čerstvě napadaného sněhu. 

,,Měli bychom si pospíšit," poznamenal pan Weasley, protože tu už několik dobrých minut pouze stáli a pohledem hypnotizovaly malý domek kaštanové barvy, ,,mám tě doprovodit?"

,,Zvládnu to sama, děkuju."

,,Tak já budu hlídat venku," oznámil a sledoval dívku, jak rozechvělými dlaněmi bere za kliku a mizí vevnitř.

Jako by svůj vlastní domov nepoznávala. Všechno se jí najednou zdálo příliš omšelé. Tady se to stalo, tady byl můj otec zabit.

Snad ani jediná věc nebyla na svém místě. Nábytek byl rozcupován na malé kousíčky, stěny se drolily. Po schodech pomalu vystoupala až do jejího pokoje. Rozevřela si malou koženou taštičku, kterou jí Kira věnovala jako Vánoční dárek. Nebyla to však ledajaká taška. Byla očarovaná nezjistitelným zvětšovacím kouzlem. Tím pádem do kabelky mohla dát nespočet věcí, aniž by kdokoliv věděl, o co jde; kabelka totiž stále působila prťavým dojmem.

V rychlosti do kabelky naházela nejdůležitější věci. Před odchodem se naposledy ohlédla. Netušila, zda-li se ještě někdy vrátí. Vlastně netušila spoustu věcí, bylo jí jasné u Weasleyovích nebude moci zůstat navždy. Ačkoliv se Arthur Weasley sám laskavě nabídl, nemohla si pomoci; měla pocit, jako by to snad dělal jen z povinnosti k jejímu otci, se kterým byl podle jeho slov velice dobrým přítelem (oba pracovali na Ministerstvu kouzel. Pan Weasley tam pracoval na oboru Zneužívání mudlovských artefaktů. I proto rodina Malfoyovích Weasleyovi tolik nesnášela. Měli za to, že čistokrevní kouzelníci, by se rozhodně neměli zajímat o podřadné mudly. Dalším faktorem bylo, že po válce se mnohým smrtijedům nedostalo řádného trestu a zůstali na svobodě. Jedním z nich byl právě Lucius Malfoy, který prohlašoval, že byl pod kletbou Imperius. Arthur si stál za tím, že Malfoy lže a tak se jejich nenávistné vztahy ještě prohloubily.

V kuchyni zaslechla, jak pan Weasley venku prohlašuje, že už by snad měli co nejdříve jít. Autum ještě vybrala otcův trezor, který byl pečlivě ukrytý hluboko v mohutné šatní skříni jeho ložnice. Kromě peněz, které jí rozhodně postačily na zbývající roky studia, tam objevila také starší fotografii, na které se na ní usmíval její otec s malým děvčátkem na klíně. To zrovna Autumn slavila své páté narozeniny. Peníze i s rámečkem uložila do bezpečí kabelky a bez ohlédnutí  vyrazila z domu. 

Kývla na muže, který jí nastavil své rámě. Než ji obklopila naprostá tma, věnovala domu poslední pohled.  Když oči otevřela znovu, stála na obrovské louce. Před nimi se tyčilo Doupě.

,,Vítej doma, Autumn?" poplácal ji pan Weasley po zádech a vykročil vpřed.

►►►◄◄◄