Unesli Jí [Dokončeno]

34. Jankuu!

Z pohledu Janka:
Týna už je na konci těhotenství. Hrozně to uteklo. Snažím se dělat všechno za Týnu, ale ona si stejně občas nedá říct a jde třeba dojit kozy. Teď teda posledních pár dnů už většinou jen leží a kouká na filmy. Za týden má totiž termín porodu a překvapivě jsem víc nervózní já než Týna. Mám o oba dva strach a chci aby se měli co nejlíp. A jestli víme co to bude? Nevíme. Chceme se nechat překvapit až do poslední chvíle. Týna by chtěla holčičku. Já bych chtěl asi radši kluka, ale to jenom o kousíček.😁
Všechno už tu máme připravený. Postýlku, hračky a všechno co je potřeba.
J: Chceš něco donést? Něco k jídlu? Čokoládu?
T: Klid Janku. Já zase nejsem tak nemohoucí že si nedokážu dojít ani dolů pro jídlo.
J: Chci ti pomoct jen.
T: Já vím. Úžasně se o nás staráš.♥️
J: Už se těším až tu bude s námi.💕
T: To já taky.💗
J: A fakt nic nechceš?
T: No dobře tak když už se ptáš tak mi můžeš donést nějakou Běty buchtu.
J: Dobře. Hned jsem zpátky.
Šel jsem dolů pro buchtu. Konkrétně pro čokoládovej perník co Běta ráno pekla.
Z pohledu Týny:
Už od rána se necítím nejlíp. Mám takovej divnej pocit. Ale tak myslela jsem že to k týhle fázi těhotenství patří.
Ale pak se to zhoršilo. Janek šel dolů pro tu buchtu co jsem chtěla a hned jak odešel hrozně mě začalo bolet břicho.
T: Ty už chceš na svět co?
Řekla jsem přes bolest a došlo mi že bych měla rychle zavolat Janka aby mě odvezl do nemocnice. A ne jen pro to že to fakt bolelo.
T: Jankuu!
Zaječela jsem a Janek tu byl za pár vteřin.
J: Co se děje?
T: Asi rodím.
J: Cco?
T: Klid prosimtě jo. Vezmi tu tašku a pomoz mi prosím.
J: Jo jasně.
Janek si dal tašku co mám už pár dní sbalenou přes rameno a podepřel mě. Takhle jsme šli až k autu.

Tak bude to kluk, nebo holka?