Unesli Jí [Dokončeno]

24. Sakra

Zkusila jsem všechny paruky a chvíli se rozhodovala. Možná si někteří myslíte že jsem nudná, ale já fakt radši zůstanu u tý přírodní barvy. Myslím že mi to víc sedí. A navíc si myslím že tím trošku oddálím den kdy budu muset všem říct pravdu. Na ten den se netěším, ale myslím že přijde.
Samozřejmě že bez Julčiných poznámek o tom jak jsem nudná a nemám ráda změny se to neobešlo, ale tím vás nechci zdržovat. Dostala jsem informace jak o paruku pečovat, jak jí správně nosit atd. No a rovnou jsem si jí nasadila. Ta paní mi řekla jak a pomohla mi. Jsem ráda že tam nepracuje nějaká kráva co tomu nerozumí. Konečně jsem se zase cítila líp. Zase jsem se cítila hezčí. I když přiznám že, když jsme s Jankem občas v Praze třeba v obchoďáku, nebo tak tak se na mě lidí dívají jinak. Někteří jakoby se báli, někteří se tváří jako bych byla nějaká zrůda. Janek si toho tolik nevšímá. Možná si to zkresluju, ale není to moc příjemný. Ale tak snažím se si zvyknout. Na začátku jsem zapomínala že nemůžu chodit, občas to fakt bolelo a občas to bylo trochu vtipný. No, ale zpátky do součastnosti. Dojeli jsme s Julčou na statek a já si šla dělat svý. Ptáte se co teď dělám? Teď pomáhám Bětě v kuchyni, čtu si, pomáhám Julče s papírama a podobný nenáročný věci co dělat můžu. Ale dneska jsem se nemohla soustředit. Pořád jsem myslela na to kde je Janek. Nedokázala jsem si připustit že by odešel úplně. To by přece nedávalo smysl. Nebo jo? Má milenku? Už mě nemiluje, protože jsem nemocná? Ale proč by to neřekl rovnou? Mohl odejít hned a ne tu být skoro měsíc se mnou, když věděl co mi je.
T: Sakra.
B: Stalo se něco?
T: Jo ehm nemáš náplast?
B: Ty si se řízla?
T: Trochu.
Dobře trošku víc, ale zatím žiju.
Běta mi podala lékárničku. Vydesinfikovala jsem si to a zavázala kouskem obvazu. Nejsem holka z města co kvůli tomuhle bude vyšilovat. Tohle je fakt to poslední co mě teď zajímá. Jsou tu i horší věci.
B: Už mi hlavně nepomáhej. Vidím na tobě že se něco děje, ale říkat mi to nemusíš.
T: Díky Běto. Já jdu k sobě.
Jo pořád říkám jdu, i když nejdu. Tahle věta vám možná přijde vtipná, ale zase tak vtipná není. Nebo aspoň ne pro mě...

Co je s tím Jankem? A jak to bude dál s Týnou?