T A K E N

Prolog

Část 1.

Proniknutí

Paprsky pozdního letního slunce zářily nad tou samou ulicí, jako onoho zlomového dne před pár lety.

Stejně jako téhož dne byla ulice dočista prázdná, ačkoliv domy kolem nebyly moc staré a lidé v nich byli ať příliš hluční a plní energie. Mohlo za to horko. Ne to normální, snad i příjemné srpnové horko, které zmizí jakmile zavane vítr. Ale vážně odporné až nesnesitelné vedro, které bylo vevnitř možná ještě horší, ale lidé si stáli za svým s opačným názorem.

Kolem se vznášelo malinkaté chmýří. Nebo to tak alespoň vypadalo. Ve skutečnosti to chmýří už od Zlomu jen představovalo. Dokonce i ty zatracené pavučinky bylo jen přestrojení. Naplánovali si to dobře, však kolik času by ještě potřebovali? Využili ho již dost na to, aby mohli začít. Sestupovali typickou metodou, pomocí větru, již zmíněného chmýří a deště. Pokud v blízkosti jeho kapek někoho ucítili, zaútočili spadnutím. Proces vstřebání do DNA byl složitý, avšak u určité věkové kategorie účinný. Byť u některých jedinců ne.