T A K E N

Kapitola 2

Čím blíž byli škole, tím víc si Charlie připomínal přítomnost jeho Autumn, kterou potkával na chodbách. Popravdě řečeno, jeho byla jen v představách. Jenže když si tohle stále připomínal, jeho sebevědomí kleslo na bod mrazu.

A když už otevíral dveře budovy, pocit štěstí získaný tím, že jí po dlouhé době prázdnin opět uvidí, vyprchal. Nestalo se to ze sekundy na sekundu, mohlo za to postupné uvědomování toho, že on ji sice uvidí, ale ona jeho prakticky ne. Byl to sice její kamarád, to ano, bohužel těch měla spousty a Charlie se snadno ztratil v davu. Kromě toho se nezdálo, že by o něj jevila příliš speciální zájem.

Obklopena davem lidí, které málem neznala, ačkoliv je označovala za nejlepší kamarády, se loudala po chodbách a on kvůli ní taky, ale sám, jen aby ji potkal.

Dlouho o tom po nocích přemýšlel. Že je tak slepá a omámená vlivem ostatních. Stejně jako ostatní, stejně jako Fred. Charlie takový nebyl. Nekouřil ani nepil, neměl to zapotřebí a vlastně ani nechtěl. Zatímco ostatní se chodili opíjet a většinu pátků skončili zhulení, on ležel doma na posteli a přemýšlel o nich.

Přehlížel jen to, že Autumn se k nim ráda přidávala. Na základce byla tichá a dokonce byli dobří kamarádi, jenže mezi základkou a střední je tenká hranice. Dřív se chodili navštěvovat, protože bydlela o ulici dál. Znal ji. Nebo si to alespoň myslel. A proto si ji nemohl spojit se zvratkami vedle její hlavy, po až moc rozjetém večeru. Pro něj to byla jen ta dřívější tichá, až moc začtená holka od vedle, kterou vedle sebe potřeboval cítit čím dál tím víc.