Hloupá sázka

Den s Bakugoem

Povídka na přání, pro Chifutoku. Jen taková komedie, neberte příběh nijak vážně, ale pouze jako takové, řekněmě vánoční, odlehčení. Příjemnou zábavu.

__________________________________________________________

                                                    Kapitola 1

          Připomeňte mi, jak že jsem se dostal do téhle prekérní situace?, prolétlo Shotovi hlavou, zatímco po boku Katsuki Bakugoa kráčel areálem U. A. směrem k internátům. Ano, už vím... Může za to ten blonďák z naší třídy. KAMINARI DENKI...!

          Celé to začalo asi takto:

          „Ty, Todoroki," prohlásil Denki nezúčastněně, „ty máš rád Midoriyu, že jo?" Zíral na spolužáka z odrazu zrcadla s tím svým nevinným kukučem.

          Shoto po té otázce zamrzl v půlce pohybu s kartáčkem v ústech. Na blonďatého spolužáka se otáčel tak pomalu, jakoby mu v krku vrzalo nějaké léta nepromazávané soukolí, v očích nechápavý pohled. Co je tohle za otázku...?

          Kaminari už to nevydržel a rozesmál se tak, až nechtěně odplivl část zubní pasty do umyvadla.

          Se Shotem ta reakce ani nehnula. Stále ještě vydýchával onu otázku se srdcem bijícím hlasitěji než zvony v křesťanské katedrále.

          I proto, že si zachovával stále stejný výraz, měl Denki problém překonat svůj záchvat. Jaké to štěstí, že bylo dost pozdě a ostatní spolužáci již odpočívali ve svých pokojích...

          „Takže jo!" vyhrkl Denki vítězně, když se mu konečně podařilo překonat svou malou krizi. Oči mu jiskřily a Shoto na něj stále nechápavě hleděl.

          Nastala minuta trapného ticha za vyzrazené tajemství.

          Shoto se od spolužáka odvrátil a mlčky pokračoval v čištění zubů. Přesto, že působil stále stejně, ve svém nitru sváděl nelítostnou bitvu s panikou usilující o nadvládu nad oběma polovinami jeho těla.

          Denki polknul. Možná jsem to na něj neměl tak vybalit? Na druhé straně, už to řekl takže... Co je tohle SAKRA za reakci???

          „Jak si na to přišel?" zeptal se tiše Shoto, když si vypláchl ústa. Ze všech sil se snažil zběsile nelapat po dechu.

          „No to..." Denki najednou nevěděl, co mu na to říct. Když se ale na spolužáka tak díval, úplně cítil tu kapičku potu na svém spánku. „Prostě mě to napadlo!" vyhrkl. „Víš, mě toho obvykle moc nenapadá, takže jsem tomu sám nejdřív nevěřil, ale... Pak mi došlo, že na tom asi něco bude. Chápeš? Nikdy se nijak netváříš, ale na Midoriyu už ses několikrát usmál, takže... A pak to jak tě vždycky jenom on dokáže přimět, aby ses nad sebou zamyslel... A jak říkáš jeho jméno..." zarazil se. Dalo se vůbec tomuhle říkat „argumenty"?

          „Aha," vydechl Shoto a sklopil hlavu. Vypadal vážně sklesle a to Denkiho přimělo, aby se dál vezl na vlně tupého tlachání (což u něj nebyla žádná změna).

          „Když to tak je, proč mu to neřekneš?"

          Todoroki věnoval blonďákovi další nechápavý pohled.

          „Myslim, že Midoriya pro tebe má taky slabost." Na tu půl vteřinku to skoro vypadalo, že se Kaminari skutečně pokusil o přemýšlení. Jenže zrovna tak se mohl jen tupě zadívat na nějaký bod na zdi a vypadal by u toho úplně stejně.