Draco se pod přikrývkou zavrtěl, vzdychl. Natáhl ruku, aby jako vždy nahmatal manželovo rameno... Ale když se dotkl nočního stolku, probralo ho to z polodřímoty. Otevřel oči. Neležel ve své posteli, v bytě, který dostali s Nevillem po svatbě ve škole k obývání...Protože Neville už tu nebyl. Draco zůstal sám. Skoro... Pohladil si mírně vzduté bříško a vzlykl. Slzy se vsákly do polštáře. Jemně vrzly dveře. Na rameno se mu snesla dlaň „Severusi," zavzlykal a zabořil mu tvář do ramene. „Chybí mi!" „Já vím," zašeptal muž. Objal kmotřence, mírně jím houpal, aby ho trochu uklidnil. „Já vím, Draco. Vždycky ti bude chybět. Ale jeho část teď roste v tobě a potřebuje tě. Vím, že to teď moc bolí, ale musíš se vzchopit. Neville by si určitě přál, abys myslel na vaše dítě a netrápil se. Věděl, že ho miluješ." Mladý muž v jeho náručí už přestal vzlykat a přikyvoval. Pak zahučel: „Už se nikdy neožením." A popotáhl. „Nikdo tě do toho nemůže nutit," slíbil mu Severus.„Zůstaneš u mě." „Nemůžeš si mě uvázat na krk," zamumlal mladík. „Sice nevím, co budu dělat, jak to zvládnu sám s dítětem..." „Já tě neopustím. Nebudeš na to sám. Možná ti to tak připadá, ale sám nejsi." „Děkuju..." zašeptal mladičký vdovec a už zase usínal. Severus počkal, dokud Draco pořádně neusnul a zase ho uložil. Vrátil se do laboratoře, dokončit lektvar pro Kratiknota, než půjde na ošetřovnu. Monitorovací kouzlo, které na Draca večer umístil, se už ale až do rána neozvalo. O 12 let později, San Francisco, USA „No, bitva byla drsná," okomentoval to Regulus. „Jsem vážně rád, že jsi ji přežil ve zdraví. I Jamie. Kdy mu dáš dopis?" Harry si povzdechl. Pohlédl na desku stolu. Ležela tam obálka z pevného pergamenu, s bradavickou pečetí. „Dám mu to na noční stolek. Najde ji, až se ráno probudí. Pamatujete, jak se kluci dohadovali, jestli půjdou do Bradavic oba a kam..." „Přemýšlel jsi někdy o tom, kam by mohli Jamieho zařadit?" ptal se Remus. „Jo, po té jejich hádce. Víš, jak jsme klukům říkali, že je fuk, kam půjdou, budeme je mít pořád rádi. U Jamieho musíme počítat i se Zmijozelem. Tím pádem bude hodně blízko Severusovi." „Já bych spíš čekal Nebelvír, je uličník, jaký jsem já nikdy nebyl," mínil Harry. „Protože tys měl jiné dětství," poznamenala Poppy. „Jsi přísný otec, ale ne tyran. Svého syna miluješ. Jamie má dětství,jaké si zaslouží a pokud nebude ve škole pokračovat ve stopách svého dědečka..." „Jestli ano, má se na co těšit," slíbil Harry. „Nebudu mít syna Pobertu. Nechci, aby byl jako táta a Sirius, který si našli obětního beránka hned v první den a pak ho sedm let mučili." „Může být Pobertou i bez podobných výstřelků, Harry," vložil se do toho Remus. „Myslím, že jsme jim o Pobertech řekli dost, aby kluci pochopili, co jim neprojde. I legrace má své hranice." „Možná budou spíš jako Weasleyovic dvojčata," pousmál se Harry a náhle zesmutněl. Na Fredově pohřbu nebyl, ale když se dozvěděl o té tragédii – v době bitvy byly dvojčata na Ministerstvu, něco si zařizovali... Když přišel útok, logicky přispěchali bystrozorům na pomoc. Harry poslal Weasleyovým srdceryvný dopis s velkou účastí a na pohřeb poslal veliký věnec. Molly a Artur mu samozřejmě odepsali, že by ho rádi přivítali zpět, ať se vrátí. Že přece jen patří k nim. Vysvětlení, že mu to současný zdravotní stav nedovoluje a že se vrátí, až bude připraven, ale pochopili a přestali naléhat. Od té doby se Harry vrátil do Británie jen párkrát. O Halloweenu přišel uctít své drahé zesnulé, zkontrolovat panství Potterů a Blacků, to druhé nabídl Dracovi a když odmítl, tak Tonksové. I ta odmítla, tak tam jen nasadil pár domácích skřítků, aby dům předělali a udržovali. Napadlo ho, že možná... Pokud se on sám jednou vrátí, Remus a Reg pojedou taky. A v tom případě budou mít Lupinovi kde bydlet. Sám ale ještě nevěděl, co by bylo lepší. Bojoval sám se sebou. Pustit Jamieho do Bradavic, nebo mu najít dobrou školu zde? I v Americe jsou skvělé školy magie a měl by syna blíž...Faktor stesku a citů k jeho otci se snažil ignorovat, nemínil mu přiznat žádné hlasovací právo. Pak se rozhodl. Nechá tona synovi. Když bude chtít do Bradavic, půjde do Bradavic. „Harry?" vytrhl ho vlkodlakův hlas ze zamyšlení. „V pořádku?" „Jo," zašeptal Harry. „Jen jsem myslel na to, jak tu bude prázdno, když děti nakonec odjedou... Zůstane nám prázdný dům." Oba otcové chápavě přikývli. „No a co se vrátit do Anglie všichni?" usmála se Poppy. Muži se na sebe podívali. „To bychom museli probrat," pronesl Remus opatrně. „A pokud možno s odpočatou hlavou. Měli bysme jít spát." „Jo, taky mám pro dnešek dost," souhlasil Harry. „Zkontrolujem děti a půjdem spát." S tím vstal a na odchodu sebral ze stolu bradavický dopis pro svého syna. Všechny děti měli své pokoje oddělené. Na hraní měli společnou hernu, ale ložnice jen své. Harry popřál dobrou noc jak Poppy, tak oběma mužům a zamířil k pokojíku svého chlapce. Nastávající student už tvrdě spal, nakonec celý den strávil rošťačením se svým nejlepším kamarádem... Ani necítil, že ho otec políbil na čelo a pak odložil velkou obálku na jeho noční stolek. Bude to první věc, kterou Jamie po probuzení uvidí. S posledním pohledem na chlapce Harry přivřel dveře a odešel do své ložnice. Ráno už seděli tři muži v jídelně u čaje a čekali se snídaní na děti a léčitelku. A jakmile se z chodby ozvalo dupání a dětský halas, usmáli se na sebe. „Tati!" Dveře se rozletěly, do jídelny vpadli dva rozjívení chlapci a pak vešla roztomilá dívenka v doprovodu Poppy Pomfreyové. Malý James vběhl do otcovy náruče. „Přišel, tati!" oznamoval nadšeně. „Podívej!" Strčil mu pod nos popsaný pergamen, Harry se do něj znovu začetl a rozjásaný chlapec objal vedle sedícího kmotra. Remus mu objetí vrátil, zatímco se k němu z druhé strany tulila malá Lily. Regulus si přál dobré ráno se Siriem .Harry si povzdechl. „Tak... A už víš, jakou jim pošleme odpověď? Víš, že bys mohl studovat i tady. V Údolí smrti je známá Magická akademie. Není to úplně blízko, ale Británie je mnohem dál." „Já vím, tati, ale... Vždycky, když jste mluvili o Bradavicích, představovali jsme si," podíval se Jamie na svého nejlepšího kamaráda, „jak tam jedeme... Jak nás zařazujou. Já o to nechci přijít, tati," udělal psí oči na Harryho. „Prosím tě, pusť mě do Bradavic! Tatí!" Harry nemohl než se usmát. Co by za to jako kluk dal, takhle moci prosit svého tátu. A tak nějak věděl, že přijde čas, kdy se bude muset vrátit a čelit minulosti. A začne to tím, že jeho milovaný syn nastoupí do Bradavic. „Dobře," zašeptal a objal svého synka. „Pošlu jim sovu a v srpnu pojedeme do Anglie. Stejně jsem chtěl v létě zkontrolovat panství." „A věci do školy si můžeš koupit na Příčné," usmíval se Remus. Jamie se rozjásal, znova tátu objal a pak začal šťastně skákat dokola. Sirius se trochu závistivě díval na dopis v Harryho rukách. „Já chci taky do Bradavic!" prohlásil rezolutně. „Jsem si jistý, že za rok přijde i tobě, Siri," poznamenal Harry. „Bradavice asi zůstanou v rodině." „Mohl bys odmítnout a přihlásit ho v akademii, to víš," poukázal Regulus na jasný fakt. Hary se na něj podíval, pak na Jamieho a kývl. „Vím. Ale nechci, aby mi to zazlíval. Ty snad Sirimu chceš Bradavice odepřít?" Vlkodlak si vyměnil pohled s manželem. „Kdyby nebylo Jamieho, tak asi ano, zapsali bychom ho tady." Chlapec ho zjevně slyšel, protože reagoval zděšeným: „Ale tati!" „Klid, Siriusi, ano?" těšil synka Regulus. „Když ti přijde dopis, půjdeš do Bradavic." „Slibuješ?" dožadoval se chlapec. Podíval se prosebně i na druhého tátu. „Slibuji," povzdechl si Remus, nemohl odolat těm psím očičkům svého syna, „a teď se děti konečně posaďte ke snídani. Nebo nikdo nikam napojede," dodal přísně. Maličká Lily už dávno způsobně seděla vedle Reguluse a snídala. Ještě moc dobře nechápala, proč kluci vlastně vyvádí. Hoši se nahrnuli ke svým místům a za tichého brebentění slupli snídani jako malinu. Jamie se pak ptal otce, jestli si nemá už teď začít balit, na to se všichni dospělí rozesmáli. Harry jen potřásl hlavou. Vysvětlil synovi, že na balení na cestu, která se odehraje až za měsíc, vážně nemusí spěchat a poslal ho si hrát s ostatními. Pak pozval všechny ostatní zpět do své pracovny. Něco jsi nám nedořekl?" vyzvídal Regulus. „Víme, jak dopadla bitva, vyhrál jsi. Pak jsi odjel sem, to víme už dlouho, takže... cos nám neřekl?" Proč jsi odjel. To jsi nám neřekl," rozluštila to Poppy. „Utekl jsi z ošetřovny uprostřed noci a naposledy jsem tě viděla v bezvědomí... Pak až, když jsi mi poslal sovu s prosbou o pomoc u porodu. Ale nikdy jsi nikomu z nás neprozradil, proč jsi odešel." „Nebylo to snadné," řekl Harry. „A taky jsem se trochu styděl." zhluboka se nadechl a pokračoval ve vyprávění svéminulosti.
ČTEŠ
Lekce Pro Mistra Lektvarů (Snarry)
Fanfiction!!Tento příběh není můj!! Tento příběh jsem našla na internetu a je mi líto, že tu není. Harry prožívá prázdniny před posledním, sedmým ročníkem. Voldemort už dlouho nic neprovedl, což u většiny vyvolává neklid, ale Harry ten klid využívá k tomu, ab...
