Ona Smrtijedka

)2(

Dneska jsem se probudila s nadčením protože odjíždím do Bradavic. „Savet" zavolala jsem na skřítku. S prásknutím se oběvila v mém tmavém pokoji. „Co si slečna Emily přeje?" „Dones mi prosím černé ryfle s vysokým pasem, pastelově fialové tričko a sneakrsky." „Hned to bude slečno" odpověděla mi a odešla. Já jsem se zvedla a šla jsem do koupelny.
Napustila jsem si vanu a pomalu do ní vlezla.

Když už jsem měla jít na snídani. Vylezla jsem z vany a obmotala okolo sebe ručník. Kouzlem jsem si usušila vlasy a oblékla si věci co mi přinesla Savet.

Vzala jsem si přepravu s Moon a kufr jsem si odlevitovala ke dveřím našeho Manoru. „Dobré ráno otče" řekla jsem vesela a sedla si ke stolu na moji židli. „Dobré ráno Emily. Jak se těšíš do školy?" „Těším se moc otče." „Doufám že budeš ve Zmijozelu" „Taky v to doufám otče" odpověděla jsem mu a začala jíst své palačinky. „Dobrou chuť" „Dobrou chuť i tobě" „No vidíš jak umíš být  slušná" „Vychovával jsi mě ty otče." „To je pravda".

„Otče ty se mnou nepůjdeš na nástupiště že?" „Ne Emily nepůjdu bylo by to moc nebezpečné" „Dobře. Nevadí" „Půjde s tebou Narcissa a Dracem." „Dobře otče.". Objala jsem ho a šla ke dveřím kde už stála Cissa. „Ahoj Emily" řekla Cissa. „Ahoj Cissi ahoj Draco." „Ahoj Emily. Dobrý den pane." Pozdravil blonďák mě a pak mého otce.
S Cissou a Dracem jsme se přemístili na nástupiště 9 3/4.
Rozloučili jsme se a nastoupili do vlaku. V ruce jsem držela přepravu s Moon. Když jsme našli volné kupé sedli jsme si a já pustila moje koťátko ven z přepravy aby se mi mohla stočit do klubíčka na stehnech. „Je krásná" řekl Draco „Děkuju".
Někdo zaklepal na naše kupé. „Je tady volno?" zeptala se černovláska. Byla to Pansy se kterou jsem se setkávala na různých plesech čistokrevných. Můj otec sice nebyl čistokrevný ale prostě Lord Voldemord chápeme se. Všichni se bojí že kdyby ho nepozvali použil by na ně Avadu. „Ahoj Pansy" „Ahoj Em" řekla zavřela za sebou dveře a obejmula mě. Stisk měla vážně pevný. Od té doby co na mě otec seslal Crucio všechno mě bolí ale nedávám to najevo. Ale když mě Pansy obejmula trochu jsem sebou cukla. „Co je?" „Ale nic" „Tak proč si sebou cukla?" „Otec na ni použil Crucio" řekl za mě Draco. „Dvakrát za den" řekla jsem smutně protože to nebylo poprvé co na mě otec použil kletbu. „Emily chudinko. A ty jsi kdo?" Zeptala se Pansy blonďáka který seděl na druhé sedačce. „Já jsem Draco, Draco Malfoy." „Aha. Já jsem Pansy Parkinsonová" „Těší mě".
Najednou zase někdo zaklepal.
„Můžeme si přisednout?" Zeptali se dvojčata „Jasně". Řekla jsem a ukázala na volná místa.
„Já jsem Jennie Nottová a tohle je můj bratr Theodor." „Těší mě já jsem Emily R... to je jedno prostě Emily. Tohle je Draco Malfoy a tohle Pansy Parkinsonová" „Jaké máš příjmení?" Zeptala se Jennie. „To je jedno. Draco mlč" „Draco to ví?" „Ano ví jeho matka mě hlídá" „Aha".
Po hodině cesty zase někdo zaklepal na dveře našeho kupé.
„Je tu volno? Celou cestu sedím na zemi." „Blaise" „Ahoj Em" řekl a objal mě. „On taky ví tvoje příjmení?" zeptala se naštvaně Jennie. „Ano ví. Jeho matka mě taky někdy hlídala." „Aha". Paní Zabiniová mě sice hlídala jenom pětkrát ale to nevadí.
„Od kud se znáte?" zeptala se po chvíli Jennie. "Jeho matka mě hlídala" zopakovala jsem ještě jednou svoji odpověď.
Když se všichni představili začali jsme si vykládat.

„Už budeme skoro tam měli by jsme se převléct" řekla Pansy.
Já jsem se podívala na kluky a ti vyšli na chodbu.
„Můžete" zavolala jsem na ně když jsme byly převléklé do hábytů.

Když vlak zastavil dala jsem Moon do přepravky a vyšla z kupé a poté i z vlaku. „Prváci za mnou" křičel po nástupišti tak tří metroví chlap. Byl mi sympatickej.
Představil se nám zavedl nás na nějaký loďky.
S holkama jsme si sedli k sobě.
„Páni" vydechla jsem úžasem když jsem poprvé spatřila tak známý Bradavický hrad.

Když jsme prošli velkou bránou vešli jsme do obrovského hradu.
„Představa že těmito chodbami budeme chodit ještě sedm let je úžasná" „To máš pravdu Jen".
„Tak je to pravda co se říkalo ve vlaku Harry Potter je v Bradavicích" začal Draco.
Chvilku tam něco říkal otcovi tak nesnášenému Harrymu Potterovi. „Tohle je Crab a Goyle a já jsem Malfoy, Draco Malfoy." představil se a ten co stál vedle Pottera se zasmál. Řekla bych že je to Weasley. „Příjde ti mé jméno k smíchu?! Na to tvé se ptát nemusím. Zrzek, obnošený hábyt. Ty musíš být Weasley." řekl Draco a někdo mu zaklepal na rameno pergamenem.
„Až projdete těmito dveřmi budete rozřazeni do koleje. Jmenují je Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel." „Je jasný kde budeme" řekl nám Draco.
„Jdeme" řekla profesorka McGonagallová (jak se nám představila).
Když jsme vešli do velké síně všichni se na nás dívali.
„Jak zavolám vaše jméno sednete si na stoličku a já vám dám na hlavu moudrý klobouk" řekla profesorka.
„Hermiona Grangerová" „Susan Bonsová" „Ronald Weasley" „Draco Malfoy" „Harry Potter" „Jennie Nottová" „Theodor Nott". Volala za sebou jména když v tom stuhla a podívala se na Brumbála. Ten na ni jen kývl a profesorka ze sebe vykoktala „Emily R-Rid-Riddleová" řekla a celá síň stichla. Vylezla jsem na stoličku a profesorka mi dala na hlavu moudrý klobouk. „Hmm jsi chytré děvče to jo. Odvahu máš taky. V srdci jsi moc milá. Máš ale na ruce jedno znamení. Tvá kolej je daná už od narození" Hned jsem si uvědomila co tím myslí, jsem dědic. To že mám na ruce znamení vážně říkat nemusel ale alespoň řekl že jsem milá. „Zmijozel" zakřičel a já běžela ke stolu za mými kamarády.
„Takže Emily Riddle?" řekla Jennie. „Ano. Co je na tom?" „Vážně máš to znamení?" „Ano mám" řekla jsem už trochu dotčeně „Ukaž" „Pansy!" okřikl ji Draco. „Tady ne. Nechci aby to všichni viděli."

Když jsme měli dojezeno kolejní prefekti nás zavedli do naší společencké místnosti kde jsem si sedla na gauč. Všichni co si chtěli jít sednout si to rači rozmysleli.
„Proč všichni utíkají?" zeptala se po chvilce ticha Jen. „Bojí se že na ně použiji Avadu" řekla jsem pobaveně. „Nemáš v plánu jí použít že ne?" „Ne to opravdu nemám Theo. Teda pokud mě někdo nenaštve." Řekla jsem pobaveně. Všichni zdřejmě pochopili můj humor, teda až na Thea kterej vypadal trochu rozhozeně. „To byl vtip ty idiote." řekl Blaise. „Jak si mi to řekl?!" „Idiote?" Odpověděl Blaise a začal utíkat. „Jak pětiletí kluci" „Jak kdyby jsi Blaise neznala." odpověděla jsem černovlásce načež jsme se začali smát.
„Jdeme si vybalit" zavelela jsem a holky se zvedli.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Aloha❤️
Další kapitola je tady doufám že se vám bude líbit💗
Vaše Am💘