Ona Smrtijedka

)3(

Když jsme měli vybaleno seděly jsme na postely a povídaly si. „Ukaž" řekla Pansy a naklonila se nad moji ruku. „Bože Pansy" odpověděla jsem jí znechuceně. „No ták." vím že by Pansy nedala pokoj tak jsem tedy vyhrnula rukáv hábytu na levé ruce a ukázala jsem jí to. „Je to opravdu znamení zla?" „Ano je. Co by to jako bylo?" „No já nevím nějaký kouzlo." „Jennie!" „Promiň" pak si ale všimla jizvy nad zápěstím a vyděšeně se na mě podívala. Její rodiče byly stoupenci mého otce ale i tak ji to zarazilo. „Od čeho to je?" Rychle jsem ruku schovala a zvedla se z postele. „Od ničeho" nechtělo se mi o tom bavit. Nechtěla jsem si zkazit tak krásný den. „Dělej řekni to!" Najednou někdo zaklepal na dveře, když jsem otevřela stál tam Blaise. Díky bohu. Zabini mě zachránil. Pomyslela jsem si. „Draco vás dole čeká madam." „Dobře". „Pak to dořešíme" „Na to zapomeň Jenni!".

„Co chceš?" „Nejsi zrovna v náladě že?" „Neřeš to. Co jsi chtěl?" „Pojď se mnou zajdeme za Brumbálem"
„Proč?" „Nevyptávej se a pojď" „Dobře". „Blaise pojď s námi" „Už jdu" odpověděl Dracovi a všichni jsme vyšli ze společenky.

„Pane Malfoyi" „Dobrý den pane profesore" pozdravili jsme všichni zaráz. „Pane profesore můžu vás o něco poprosit?" „Ale jistě" odpověděl mu a Draco se na nás podíval a očima naznačil že na něj máme počkat venku. Už jsem vycházela z ředitelny ale pak jsme si všimla Blaise který pořád stál na stejném místě. Asi Draca nepochopil. „Zabini!" sykla jsem po něm a když se otočil rukou jsem naznačila ať jde za mnou.
„Co je?" „Blaise ty seš vážně idiot" „Proč?" „Draco nám naznačoval ať jdeme pryč a ty tam jen tak stojíš" „Tak promiň no" řekl pobaveně.

„Kdy konečně půjde? Čekáme tu už nejmíň deset minut." „Zeptám se ho." „Jak?" „Myšlenkou." „A ty to umíš?" „Blaise ty mě podceňuješ? To by se otcovi nelíbilo" řekla jsem se smíchem. „Nepodceňuju. Já vím že jsi dokonalá." „No proto".
S Dracem jsme si přes myšlenky povídali často. Hlavně když jsem byla přeměněná v koně.

'Draco už jdeš?'
'Jo za chvíly půjdu'
'Tak si pohni Blaise už tady šílí'
'Dobře'

„Draco za chvíly půjde" „Dobře budu ti věřit" „To neznělo přesvědčivě" „Já vím.". Za minutu vyšel z ředitelny Draco. „Kde seš clověče?" „Něco jsem si potřeboval vyřídit".

„Kam jdeme?" Zeptala jsem se když jsme byly docela daleko od hradu „Emily dlouho jsme se neproběhli" „Aha. Počkej a co Blaise?" „Nikomu to neřekne".
„Co nemám nikomu říct?" Zeptal se Blaise já se na něho usmála a kouzlem jsem se proměnila v krásnou černou klisnu frísáka.
„Wow." „Tohle nesmíš nikomu říct. A jestli jo tak máš co dělat s Emilyným otcem" „Neboj nikomu ani slovo".
'Draco řekni mu ať si následně nechci tady jen tak stát'
'Hned'

„Zabini máš si nasednout" řekl Draco. „Já jsem ale nikdy na koni neseděl"
„Neboj Em tě neschodí".
„Dobře"

'Draco hned jsem tady jen se trochu proběhnu. Možná si Zabini rozmyslí to oslovení madam' 'Dobře'
„Drž se Blaisi".
Já jsem se pomalu rozeběhla a Blaise málem spadl.
„To je paráda. Už ti někdo řekl že jsi úžasná Emily?" křičel na celý les.

Když jsme se vrátili proměnila jsem se zpátky a usmála se na Blaise který si až teď uvědomil co mě tak před minutou řekl.
„Ne ještě ne. Asi" „Co?" „Blaisi nedělej že nevíš o čem mluvíš" „Nemám ponětí" řekl Blaise. Řeknu vám, neumí lhát.
„Jinak děkuju ale úžasná vážně nejsem" „To že jsem řekl?" „Blaisi!" „No dobře no. Necháš si to pro sebe že?" „Proč bych měla?" řekla jsem provokativně. „Prosím Emily" „Neboj zas tak zlá nejsem" „To je docela ironie když tvůj otec je pán zla" „Tak jsem po matce" usmála jsem se na něho a odešla za Dracem který se celou dobu snažil uslyšel alespoň jedno slovo.
„Můžeme jít?" „Jistě" odpověděla jsem a rozešla se. „Blaisi co jsi jí řekl?!" „Nic" „Zabini!" „To tě nemusí zajímat" zaslechla jsem za sebou.
'Draco nech ho! To co mi řekl je jen mezi námi.'
Sykla jsem po něm přes myšlenky.
„No dobře!" Odsekl Draco nahlas.
Blaise se na něho jen překvapivě podíval a pak jeho pohled stočil na mě. Já jsem se ani neohlédla a dál šla k hradu.
„Hej vy dva! Pohněte si" „No jo" odpověděl Zabini a protočil oči v sloup.

Když jsme ve sklepení začala mě hrozně bolet hlava.
'Emily. Jak se ti líbí ve škole?'
'Otče?'
'Na něco jsem se tě ptal!'
'Omlouvám se. Je tu hezky ale jsem tady teprve den'
'Jsi moc milá. Stejně jako tvoje matka. Jseš vůbec moje dcera?!'
'Promiň otče. Když budu na lidi milá budou mi věřit a pak je donutím se dát na tvou stranu'
'Pokud je to tak já říkáš rak tě chválím. Už musím jít'
'Nashledanou otče'

Ležela jsem na zemi a držela se za hlavu. Tak hrozně to bolelo. Dělá mi to schválně. Mučí mě tak za to že jsem po matce. Ale má mě moc rád na to aby mě zabil stejně jako matku.
Samozdřejmě že jsem nemyslela vážně to co jsem řekla ale nechtěla jsem aby to mučení bylo ještě horší. Jsem milá protože chci. Nechci být taková jako otec.
Poslední větu otec asi uslyšel. Ještě jsem se nenaučila bránit před ním všechny své myšlenky.
Začala jsem se svíjet v bolestech.
Bože. Moje ruka. Řekla jsem si v hlavě. Chytla jsem si levou ruku protože ta bolest byla neuvěřitelná.
„Emily jsi v pořádku?" Zeptal se vyděšený Blaise.
„Moje ruka." Křikla jsem.
„Bože Em. Jak ti můžu pomoc?" „Nijak tohle si musím vyřešit sama." Sykla jsem skrz zuby.
Začala jsem křičet bolestí přes celé sklepení.
'Otče prosím'
'Nenechám toho dokuť si neuvědomíš co jsi udělala'
'Prosím'
'Ne!'
„Emily je to lepší?" zeptal se ustaraný Balise.
„Blaisi pomoc mi. Prosím" „Jak?" „Najdi Draca a řekni mu co se stalo." Draco se od nás totiž odpojil. Potřeboval si něco zařídit.
„Nemůžu tě tady nechat samotnou" „Běž! Dělej!" „Dobře dobře.".
„B-Blaisi" vykoktala jsem ze sebe a už moc nevnímala. Poslesní co si pamatuji je že mě Blaise vzal do náruče a někam nesl.

„Za chbíly by se měla probudit pane Malfoyi" řekl ženský hlas.
„No tak Emily vzbuď se" slyšela jsem Draca. „Proč se ještě neprobouzí?!" „Dejte tomu čas pane Zabini.".
„Už je vzhůru?" Zakřičel dívčí hlas. „Slečno Nottová tady jste na ošetřovně. Potichu prosím." „Omlouvám se".
Chtěla jsem je obejmout ale nemohla jsem. Nešlo to. Nemohla jsem pohnout ani prstem. Ani otevřít oči ale slyšela jsem je. Alespoň to. Mám pocit jak kdybych je neviděla týdny.
Najednou jsem uslyšela dupání a nadávání. „U Merlina to je schodů. Nakonec na té ošetřovně skončím taky. Se zlomenou nohou." „Slečno Parkinsonová!" „No jo furt.".
„Tak co?" „Vidíš ne?!" „Draco seš hrozně protivnej víš to?" „Pansy!".
Někdo mě držel za ruku. Nevím kdo ale byla jsem ráda že mám takové přátele.

Už uběhla skoro hodina a všichni tady pořád byly. A někdo mě pořád držel za ruku.
Zkusila jsem pohnout prstem a konečně to šlo. „Ona pohla prstem viděli jste to?" Řekl šťastně klučičí hlas. Když už jsem chtěla otevřít oči zabolela mě hlava.
'Emily už je ti líp?'
'Ano otče'
'Draco se k tobě chová mile. Mohla by jsi toho využít'
'Otče Draco bude smrtijedem tak či tak'
'To máš pravdu. No nebudu tě dál trápit. Měj se hezky'
'Ty taky otče'
„Emily?" „J-Jennie?" „Je vzhůru" zaradoval se holčičí hlas. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla jsem všechny své kamarády.
„Tedy řeknu vám první den jsem si představovala trochu jinak." Řekla jsem pobaveně. Všichni se na sebe podívali a pak Pansy začala mluvit. „No víš Em... vlastně jsi spala docela dlouho." „Cože? Co je za den?" „Pátek" „No tak to je super".
Chtěla jsem si sednou ale jak mile jsem se zapřela o ruky ucítila jsem bolest. Podívala jsem se na levou ruku a okolo znamení jsem to měla červené a hrozně napuchlé.
„Běžte někdo pro madam Pomfreyovou." „Co se stalo?" „Draco běžte pro ni. Prosím" odpověděla jsem a zakryla si ruku.
„Co se děje slečno?" zeptala se ustaraně Popy. Podívala jsem se na své přátele a naznačila jsem jim ať jdou na chvíly jinam.
„Moje ruka" řekla jsem když odešli. Ukázal jsem Popy ruku aby viděla co s ní je. „Merline" řekla hned co ruku zahlédla. „Zavolám Severuse". Řekla a odběhla.

„Dobré odpoledne pane profesore" „Dobré slečno Riddleová". Podíval se mi na ruku a vyndal z hábytu nějaký lektvar. Na bolavé místo mi nakapal pár kapek a ruka se začala hojit. „Děkuju pane" Snape jenom zabručel a odešel.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Ahoj❤️
Doufám že se vám nová kapitola líbí💗
Nezapomeňte dát ⭐️
Vaše Am❤️