Ona Smrtijedka

)4(

První rok se naštěstí nic moc nedělo. Akorát Potter, ta malá mudlovská šmejdka a Weasley zachránili kamen mudrců a všichni je za to milovali.

Dneska jedu po druhé do Bradavic. „Už druhý ročník. To snad není možný" „U Merlina Pansy! Kolikrát to ještě řekneš?!" Okřikla jsem ji když jsme seděli v našem kupé. „No tak promiň." „Co ti přelétlo přes nos Emily?" zeptal se pobaveně Blais. „Bavíš se hodně Blaisi?" „Tak promiň no. A co je teda?" „Všechno mě bolí" „Crucio?" zeptal se tentokrát Theo. „Možná" „Emily to už není normální. Tvůj otec tě trápí. Měla by jsi to někomu říct!" „A komu? Nikdo kromě smrtijedů neví že můj otec žije. Všichni si myslí že ho Potter "zničil"." „I Brumbál?!" „Ano".

„Em jak dlouho se chce tvůj otec skrývat?" „Tak dlouho dokud to bude nutné Jenny. Ale neboj on se vrátí a my za ním budeme stát. Jasný?!" „Neboj. Na nás se můžeš spolehnout".

„Bože! Proč musí vždycky tak mlet?!" Stěžoval si Zmijozel když jsme seděli u stolu ve velké síni „Draco! Nebuď hned tak zlý." „To je docela ironie když to říkáš zrovna ty" „Draco věř mi! Tento rok musíme být hodnější. Mohly by nás podezdřívat" „A z čeho jako?" „Neptej se. Uvidíš to sám" řekla jsem a šibalsky se usmála.
„A bude to alespoň zábava?" zeptala se Pansy. „Pro Pottera a ty jeho kamarádíčky ano" řekla jsem „Tak to se pobavíme".
„Takže Potter, mudlovská šmejdka a ......" skočila jsem Blaisovi do řeči „Blaisi létos to není mudlovská šmejdka. Budeme jí tento rok říkat třeba Hermitroll" „To se mi docela líbí. Je to vtipné a k ní to sedí" zasmál se Blaise. „Já vím" řekla jsem a pousmála jsem se směrem k Nebelvírům. (No nějak jsme je museli přesvědčit že nejsme až tak moc zlý ne?)

Když jsme dovečeřeli šly jsme na kolej. „Tak co se stane? Jsem hrozně zvědavá" „Pansy ty jsi ten nejotravnější kouzelník kterého jsem kdy viděla" „Jo já vím. Už jsi mi to říkala. No a co se teda stane?" začala jsem mluvit hadí řečí tak aby mě skoro nikdo neslyšel a Bazilišek mě hned odpověděl.

'Dobrý den Emily. Kdy už příjdeš a dáš mi s otcem nějaký ůkol?'
'Dobrý den i tobě. Nepůjdu za tebou já. Bylo by to moc nápadné. Ale neboj když ještě počkáš otec ti nějaký úkol dá'
'Už se těším'

Zasyčel naposledy a zase někde zmizel. „Co to bylo?" „Nesmíš to nikomu říct. Přísahej!" „No jo přísahám" „Jestli to někomu řekneš tak tě Crucio ode mě. Nebo Avada od mého otce nemine. Jasný?!" „Jasný" odpověděla mi a na sucho polkla.
„Je to Bazilišek" zašeptala jsem „Cože?" „No" „Jako ten Bazilišek? Král hadů?" „Ano" „Jak přesně vypadá?" „Já vlastně ani nevím. Neviděla jsem ho" „Aha. Tak nic" „Ale můj otec to ví".

Pansy se celou cestu na kolej tvářila jak kdyby jí uleťelo stádo testrálů.
Když jsme se konečně dostaly na pokoj sedla jsem si na postel a dívala se na kufr s věcmi které musím vybalit.

Už uběhlo pár dní od začátku školy a Bazilišek konečně zakročil.
Jako první je ta Filchova vypelichaná kočka. Jako vždy první obvinění padlo na Pottera a jeho kamarádíčky protože je u ní  našly. No a pak jsem byla nařadě já s mím "gengem" jak všichni říkají.

Seděli jsme ve Zmijozelské společence a povídali si. „Takže co budeme dělat? Všichni si myslí že jsme to byli my." Řekl Blaise. „Budeme to ignorovat." odpověděla jsem. „Cože?! To si máme jako nechat líbít jak na nás všichni řvou?!" „Blaisi uklidni se! Za chvíly to půjde jenom na mě. Vás nechají" „Cože?" „No jsem dcera Pána Zla a v potrubí je bazilišek takže jestli nejsi tak blbej jak se tváříš tak ti to dojde." zašeptala jsem tak aby to slyšely jen moji přátelé. „Cože?!" vykřikl Theo po celé společence. „Máš štěstí že tady nikdo není!" sykla jsem po něm. „Holky nejdeme do pokoje?" zeptala se Jennie. Pansy a já jsme kývly pro souhlas. Zvedla jsem se z křesla na kterém sedávám jenom já. „Ahoj" zavolala jsem na kluky kteří se na nás pořád dívali.

Po hodině povídání s holkama jsem se zvedla a vešla jsem z pokoje. „Kam jde takhle pozdě Zmijozelská princezna?" „Můžu se zeptat na to samé Zmijozelský princi." odpověděla jsem Dracovi který vyšel z klučičích ložnic. „Jdu se projít. Proč?" „Jen tak. Že normálně tahle sama nechodíš" „Chodím a ani o tom nevíš" usmála jsem se na něho a vyšla ze společenky.
Myslela jsem si že takhle pozdě nikoho nepotkám ale byla jsem na omylu. „Dobrý večer barone" pozdravila jsem slušně krvavého barona. „Dobrý večer slečno Riddleová. Co dělá studentka jako jste vy na chodbách školy takhle pozdě?" „Nemohu usnout. Zdál se mi špatný sen." (Na něco jsem se vymluvit musela. Nemohla jsem mu říct: Jdu se projít protože mě už nezajímají drby od Pansy).
„To chápu" „Neřeknete to na mě? Prosím?" „Jistě že ne. Na to tady máme Protivu" zasmál se vlastnímu vtipu a odletěl.

Seděla jsem u jednoho okna na chodbě kam moc lidí nechodí a přemýšlela. Zavřela jsem oči a najednou jsem byla zase doma. „Ahoj otče" „Emily. Jak to že ještě nespíš? Zítra máš vyučování!" „Já vím otče. Šla jsem se jen projít" „Dobře" „Tak ahoj. Musím jít" „Ahoj" odpověděl mi a já oči otevřela.
„Um ahoj" řekl někdo za mnou a já se hrozně lekla. „U Merlina já jsem asi dostala mudlovský infarkt." „Promiň nechtěl jsem tě vyděsit" „Dobrý" řekla jsem a podívala se tomu klukovi do očí. „Já jsem se ani nepředstavil. Jsem Cedric Diggory" „Já jsem Emily" „Jenom Emily?" „Hele nejseš ty nějak drzej?" „Ne jenom zvědavej. Takže tvoje příjmení?" „Moc dobře ho víš. I první roční ví kdo jsem" „No dobře. Takže jsi Emily Riddleová?" „Za tento oběv by jsi měl dostat Merlinův řád první třídy" řekla jsem s úsměvem. Ten kluk Cedric myslím že se jmenuje (nedávala jsem moc pozor) se začal smát. „Ty jsi zase vtipná" „Děkuju".
„Jaká kolej?" zeptal se po chvíly trapného ticha. „No řekla bych že mé jméno mluví za vše" „Nebelvír to asi nebude" „U Merlina jen to ne" „Zmijozelka tělem i duší" „A taky jménem" usmála jsem se na něho. „Jak to že jsi tady sama? Kde máš ty tvoje gorily?" „To myslíš Crabba a Goyle?!" „Ano" „To jsou Dracovi jak ty říkáš "gorily"." „A koho máš ty?" „Draca, Blaise a Thea" „ To máš teda ochranku. Ale asi je neznám všechny" „Draco Malfoy, Blaise Zabini, Theodor Nott" „Už vím. A co ty holky co s tebou pořád chodí" „Pansy a Jennie" „To nejsou tvoje bodyguardky?" „Ne to jsou moje kamarádky. Nebo spíš jak ony říkají. Mé dvorní dámy" pousmála jsem se. „A ti kluci nejsou tvoji kamarádi?" „Jsou. Nejseš zase nějak zvědavej?" „Ne. Proč?" „To by se otci nelíbilo" „Kdyby byl na živu" řekl pobaveně. „On..." chtěla jsem hned něco říct ale pak mi došlo že nesmím. „On co?" „On mi moc chybí" řekla jsem první věc co mě napadla. „Jak si ho můžeš pamatovat?" „Nepamatuju. Ale chybí mi" „Aha".

„Hele příjde mi to blbý ale nevíš něco o těch útocích?" Zeptal se přihlouplím tónem. „Nevím. Už budu muset. Tak ahoj ráda jsem tě poznala." „Já tebe taky" odpověděl a já se zvedla ze svého místa. Naposledy jsem se na něj podívala a pak ho jen nechala sedět na proti místu kde jsem před chvílý seděla já samotného.

„Kde jsi byla?" Spustila na mě Pansy hned jak jsem vešla. „Uklidni se! Byla jsem se projít" „Hodinu?" „Ale prosimtě. Nebyla jsem tam hodinu." „Ale byla" „U Merlinových vousů to jsem u nějakého výslechu?" „Promiň no. Měla jsem strach že se ti něco stalo" „Neboj jsem v pohodě" řekla jsem už s úsměvem.

Po dlouhé době je tady nová kapitola🫐
Chtěla bych se omluvit že dlouho nic nevyšlo ale prostě nebyl čas✨💕