LOVESTORY Z MECHU A KAPRADÍ

vstávej semínko holala, bude z tebe fiala

Vochomůrka se naklonil ke stále spícímu Křemílkovi a strhl z něj teplou peřinu.
„Vstávej semínko holala bude z tebe fiala." začal zpívat, když radostně poskakoval po světničce s Křemílkovou peřinou v rukou. Byl tak nadšený, že zase uslyší Křemílkův líbezný hlas.
Když se Křemílek konečně zvedl z jeho vyhřáté postýlky s jelenem, otočil se čelem k Vochomůrkovi a zahleděl se mu do očí.

„Krista pána Vochomůrko, co to vyvádíš?" oslovil ho ospalým hlasem, ze kterého prolétli Vochomůrkovi břichem stovky motýlů. Když Vochomůrka neodpovídal, Křemílek si promnul oči a ploužil se chaloupkou k oknu, jenž otevřel a vpustil dovnitř do světnice sluneční paprsky, které ho náhle oslepily.

Vochomůrka se zadíval na své ruce, ve kterých stále držel Křemílkovu peřinu. Byl tak zasněný, že si ani nevšiml Křemílka, který najednou stál přímo před ním. „Haló, haló! je někdo doma." zakřičel Křemílek a začal se smát Vochomůrkovi, který byl očividně ve svém vlastním světě.

Najednou však do teď zasněný Vochomůrka zdvihl hlavu a aniž by věděl, co se právě stalo, začal se smát také. Křemílkův andělský smích oblétající malou místnůstku kolem dokola Vochomůrkovi málem vyrazil dech.
Po malé chvilce, krátce po té, co se Křemílek přestal chichotat, ukradl Vochomůrkovi svou peřinu a rozeběhl se k posteli s malovaným ptáčkem s menším mužíčkem v patách.

Ach, jak Vochomůrka miloval taková rána.