Percy vyslechl Hagridovi navigační schopnosti a podle jeho instrukcí se dostal do obchodu paní Malkinové která prodávala hábity. Percy si sedl do čekárny a rozhlížel se po obchůdku. Vedle něj seděla zrzavá dívka, která kolem sebe měla dalších 10 zrzounů. Percymu se holka líbila a čekal až se všichni ostatní zrzouni rozprchnou. Stalo se tak a Percy chtěl dívku oslovit, když zavolala:,,Mami ještě učebnice!". ,,Ano Ginny! Počkej kupujeme Percymu nový hábit na prymuse!!" Zaječela ustaraná paní a sotva vyslovila Percyho jméno se Percy lekl co se děje. Nemohl z Ginny spustit oči. Koukal se na ní a Ginny se na něj usmála. Percy úsměv opětoval.
Už už se s ní chtěl seznámit, když mamka od Ginny zavolala: ,,Ginny, už jdeme!!". Ginny se zase usmála, zamávala a odešla. Percy tam nehybně seděl a bylo mu trapně, když Ginny nezamával. Pak si šel vyzkoušet hábity, poděkoval madam Malkinové a odešel. Pak se před krámkem potkal s Annabeth. ,,Čau!"zasmála se Annabeth. ,,Kam jdeš teď?". ,,Já?" zeptal se Percy, protože byl pořád vyvedený z míry, kvůli Ginny. ,,Kdo jiný, chaluhový mozečku?!"vyhrkla Annabeth a podívala se na Percyho jako ja blázna. ,,Jdu k Ollivanderovi pro hůlku" řekl Percy a nejistě se zasmál. ,, Dobře. Tak ahoj" řekla Annabeth a vešla do krámku madam Malkinové. Percy běžel, aby stihl Ginny. Vrazil do krámku, ale Ginny byla pryč. Pan za pultem se na něj podíval: ,,Ale, ale, další zákazník.". Muž se pousmál. ,,Jdete si pro hůlku?" zeptal se muž. Takový blbý doraz...ne asi šel Percy do krámku s hůlkama nakupovat rohlíky... ,,Ano" přikývl Percy a pořád se rozhlížel po krámku, byli tam regály, plné krabiček s hůlkami, uprostřed stál stůl, nebo spíš katedra kde se krčil pan Ollivander, muž se stále rozcuchanými šedými vlasy a staromódním černým overalem. Pan Ollivander neváhal zajel na žebříku mezi regály a hned se vrátil s krabičkou. Pečlivě jí otevřel a něco si mumlal. Gestem pokynul a Percy si hůlku vzal do ruky. Máchl s ní. Panu Ollivanderovi ze stolu spadla kupa pergamenů a muž pohrozil ,,No tuhle určitě ne!". Percy se zastyděl a pan Ollivander řekl:,, není se za co stydět,hůlka si vybírá majitele, pane.". Percy zkoušel další a další, až se jedna objevila. Pan Ollivander se usmál a řekl: ,,Hmm.... dubové dřevo, jádro jednorožce... zajímavá kombinace". Percy nechápavě poděkoval, otočil se a šel. Pak bylo ještě spoustu nákupu, připravováni a chystání na vlak.
