Jsou všude kolem nás (nebudu dokončovat!)

Jsou Všude Kolem Nás - část 3.

   Ve hře zůstala jen Mary. Všichni jsme si říkali, jakému nebezpečí jsme jí právě vystavili. ,,Příště musíme být opatrnější, a nic jako tohle se už opakovat nesmí" řekla jsem, Mary souhlasně přikývla a dodala, že už jí v tom nesmíme nikdy nechat samotnou. I přes náš rozhovor se nezdálo, že by ukazovátko nějak zpomalovalo a přestávalo se pohybovat ostře a nepředvídatelně. Ukazovátko se stále pohybovalo trhavými pohyby, ale zdálo se že ubírá na rychlosti. Po chvilce, přesněji když se Mary snažila slovně duši zklidnit se zdálo, že ukazovátko se nacházelo v klidovém stádiu, pokusila se Mary s duší rozloučit a přesunout ukazovátko na místo s nápisem Goodbye. Už pronesla slova ,,Sbohem, odpočívej v pokoji,, a chystala se umístit ukazovátko na pole Goodbye. Už ke konci zbývaly jen setiny. Setiny nás dělily od klidu. Chvilka jako když letí kapka vody, nás dělila od konce rozhovoru z démonem.

Ukazovátko ze vteřiny na vteřinu bylo těsně před políčkem Goodbye. Všichni z nás už si chtěli oddechnout. Čas se zdál jako nereálná věc, plynul pomalu, jedna vteřina vypadala jak jeden den. Bylo otázkou 5 vteřin, kdy hru ukončíme a kdy bude vše jako vždycky, ale těch 5 vteřin bylo ve stresové situaci jako 5 hodin. Všichni jsme soustředěně zírali na desku. Mary už držela ukazovátko na symbolu Goodbye, strašně se mi ulevilo. Studený pot mi stékal po tváři. Bylo jasné, že se nám všem výrazně ulevilo. Ztratila jsem na chvíli pozornost, přemýšlela jsem co by se stalo kdyby ani Mary nezvládla rozloučit se s duší, nebo kdyby jí démon dokonce posedl.

Čekali jsme co se stane dál, Mary stále nesundala prst z ukazovátka. Prý měla pocit jako když se stále pohybuje. Tohle by se dít nemělo, ale je možné, že duši odchod trvá. Všichni jsme se na sebe podívali s radostí v očích. Byli jsme tak šťastni, že po setkání s démonem jsme všichni přežili. Trochu jsme ztratili pojem o okolním světě, všichni jsme byli hluboky ve svých myšlenkách.

Z našeho snění nás vytrhnul hlasitý zvuk, který zněl jako rozbíjení skla. Rozhlédli jsme se kolem. Váza, která stávala na kuchyňské lince, ležela na zemi rozbitá na 100 kousků. Ale potom mi něco došlo, ne není to žádný oblíbený artefakt našich, ale je tu jedna otázka. Jak se rozbila ? Celou dobu stabilně stála uprostřed linky. Byla jsem si jistá, že váza sama spadnout nemohla, musel jí někdo posunout, sestrčit, nebo do ní něčím hodit. Zatímco já stála na místě a topila se hluboko ve svých myšlenkách, ostatní se dívali kolem. ,,Mio ?! Halo!" pokřikoval po mě Zack ,,Prober se". Otřásla jsem se a začala vnímat ,,Co ? Našli jste něco ?" ,,Ne, ale něco jsme ztratili" řekla Zack ukazující na desku a Mariinu prázdnou ruku. ,,Ukazovátko !" zaječela jsem. Ukazovátko leželo vedle vázy, teda vedle toho co z ní zbylo.