Prázdná zmijozelská kolej jim poskytla útočiště. Potřebovali klid, ticho a soukromí, aby si mohli promluvit a všechno si ujasnit. Za ty roky toho mezi nimi bylo mnoho, ale všechno se změnilo, oni se změnili. Už nebyli dětmi ovládanými dávnými křivdami.
Blížil se večer, čas, kdy se měli odebrat do Velké síně k slavnostní hostině, a Draco začal být nervózní. Věřil Harrymu, že ho má vážně rád. Věřil, že mu nechce ublížit a že to celé není jen hloupý vtip. Ale bál se. Bál se, že na veřejnosti se k němu nebude chtít Harry znát. Přece jen byli tím, kým byli. Zachránce kouzelnického světa a bývalý Smrtijed. Upíral pohled do krbu a aniž by si to uvědomil, kousal si ret.
„Draco?“ promluvil na něj Harry tiše a vytrhl ho tak z jeho chmurných myšlenek. „Je čas jít,“ usmál se a natáhl ruku. Propletl jejich prsty a lehce stiskl.
Prošli sklepením a vystoupali po schodech. Harryho prsty stále svíraly Dracovy. Pevně. Jistě. U dveří do Velké síně Draco zastavil a upřel pohled na jejich stále spojené dlaně.
„Jsi si jistý?“ zamumlal. Musel to vědět.
„Jsem,“ usmál se Harry a lehce Draca políbil, než otevřel dveře, aby mohli vstoupit do Velké síně. Společně.
Veselé Vánoce!
ČTEŠ
Dracův dar (HP FF, adventní kalendář)
ФанфикČas zázraků a splněných přání se blíží. Studenti odjeli domů, aby strávili vánoční čas se svými rodinami, ale někteří přeci jen zůstali, aby oslavili vánoční svátky mezi zdmi starého hradu a možná se dočkali i splnění svých tajných přání.
