Je to jako ve snu

14.

Chvíli jsme si povídaly a pak jsme začali hrát polštářovou bitvu. Payton po mě chtěl hodit polštář a tak jsem začala utíkat z pokoje. Doběhla jsem do nějaké koupelny, nestihla jsem zavřít a Payton tam vlítl. Otočila jsem se k němu a šla pozadu, on šel  pomalým krokem ke mě. Narazila jsem zády do zdi, on se rukou opřel o zeď vedle mé hlavy a druhou rukou jel prstem od mého podbřišku nahoru ke krku. Já zrychleně dýchala a on mi rukou chytl krk. A zadívali jsme si do očí.

Já: P-p-paytone

Nahnul hlavu k mému uchu a pošeptal mi přímo do ucha...

Payton: copak? 

Zeptal se tak debilně! moc dobře ví!

Hlavu zase vrátil k mému obličeji a koukal mi do očí.

Pootevřela jsem pusu čehož si všiml. Zadíval se mi na rty a.....pustil mě

Payton: pojď, jdeme zpátky

Tak teď jsem z něj úplně v prdeli!

Vrátili jsme se do pokoje a já si sedla vedle Tonyho na malý gaučík který má Payton v pokoji. Nevím proč ale chytla jsem ho za ruku, nějakým způsobem se s ním cítím v bezpečí. Tony si mě přitáhl do obětí. Payton se na nás hnusně podíval a Ondreaz civěl do mobilu.

Joanne: Viki a bratři Lopezovi! odcházíte domů

Všichni i s Paytonem jsme šli dolů. 

Matka: tak co? poznali jste se?

Ondreaz: no moc jsme toho nestihli

Já jsem do něj nenápadně strčila aby držel hubu. On se začal smát a já po chvíli taky. Společně se záchvatem smíchu jsme s Ondreazem vystřelily z domu Moormeierů aby jsme tam nestáli jak uřechtaní neandrtálci.

James: omlouváme se za ně, ale ti dva se snad museli hledat

Tony: neuměj se chovat

James: ale notak Tony!

Joanne: v pohodě, Payton se taky občas neuřídí že?

Payton: mami!

Matka: no a tak když jste to nestihli tak co kdyby šel dnes Payton k nám? mohl by u nás přespat, aby se mohli více poznat

Payton: jo! to je dobrý nápad

Tony: kde bude spát? ještě nejsou hotové pokoje

James: Dáme ho k Viky ať spí na pohodlném. Tobě a Ondreazovi rozložíme gauč.

Tony: jak k Viky!? ta je m-

James: Tony!! dost už

Payton: jdu si sbalit věci

Payton přiběhl s věcmi a odešli. My s Ondreazem zdechající smíchem v objetí před domem na chodníku jsme  spatřili že jde i Payton.

Já: Ondre?

Ondreaz: jo?

Já: něco mi tu-

Ondreaz: nehraje!

Tony za námi přišel rychlím krokem a vše nám řekl.

Já: jak jako se mnou?

Tony: co s tím mám dělat? já říkal že chceš spát se mnou

Já: hou hou hou, brzdi! nechci s tebou spát ale s Paytonem taky ne

Ondreaz: a se mnou?

Já: s radostí

Ondreaz: no tak já s Viky a Tony s Paytonem

Tony: co na tom nechápete vy dva degeši? oni chtějí aby byl na pohodlném, což je zatím jen ve Viky posteli

Payton se tam jak andílek seznamuje s mými rodiči a dělá ze sebe nejdokonalejšího člověka. DOKONALEJ JE! ale jen vzhledově. Chápete to co se teď děje? Payton a Tony jsou dvě úplně stejně nadržený prasata ale navzájem se nesnášej. Takže já je musím trpět protože MĚ osahávají,  proč nejdou třeba po Ondreazovi, chtěla bych vidět výraz Ondreho kdyby po něm Payton vyjel. KURVA CO SI TO ZAS PŘEDSTAVUJEŠ ZA HOVNA? - vyfackovalo mě moje svědomí.

Poté jsme došli dolů se šel Tony a Ondreaz sprchovat každý do své koupelny samozřejmě. Já zůstala s Paytonem v mém pokoji. Ležíme vedle sebe na zádech a čumíme do mobilů.

Payton: víš že jsi krásná?

Já: vím

Payton: a víš že bych tě nejradši teď a tady vojel?

Já mlčela, neříkám nic ale fakt mě zaskočil. Z mého přemýšlení mě vyrušila Paytonova ruka na mém břiše. Která se blížila níž a níž.

Já: sundej tu ruku

Otočila jsem se na něj hlavou a on s úsměvem taky. 

Payton: tak dělej, já vím co chceš udělat *zatlačil rukou na moje břicho*

JO VOLE! PŘÍZNÁVÁM SE! I PŘESTO ŽE JE TO DEBIL TAK BYCH SI S NÍM TEĎ S RADOSTÍ STRKALA JAZYKY DO KRKU!

Payton: no tak šup Viky

Zadívala jsem se mu na rty a on se mi na ně vrhl. Dal si mě na sebe a silou mi mačkal prdel, občas mě přes ní pleskl. Líbali jsme se i s jazykem pár minut dokud nám nedošel vzduch. Oddálily jsme od sebe hlavy  ale furt jsem na něm ležela. Koukaly jsme si do očí a on pak řekl

Payton: nemáš zač😏*pleskl mě po prdeli*

Když jsem se z něj chtěla odkoulet zase na svojí stranu postele

Payton: brzdi zlato, zůstaň tady na mě

Já: stejně jsem těžká

Payton: výmluvy? dobře

Zase mě začal líbat, jako musí se mu nechat to že ví jak si mě tady s ním udržet ale já už fakt chtěla na svojí stranu postele. Kdo vletěl do pokoje? och Vikinko ty máš takové štěstí tyvole- řekla jsem si v hlavě. Byl to Ondreaz.

Ondreaz: uhm...sorry

Rychle jsem se odlepila od Paytona a koukla na Ondreho který byl na odchodu.

Já: Ondre!

Rychle jsem za ním vyběhla a viděla jeho smutný výraz.

Ondreaz: Viky...já to chápu, nelam si nade mnou hlavu.

Payton zařval z pokoje: Vikyyy!

Ondreaz: běž za ním, Tonymu nic neřeknu

Já: Ondre! ne! nic s ním nemám a nechci mít! prostě se to nějak semlelo když jsme si hleděli do očí. Tak do toho pokoje pojď se mnou. Prosíííím Ondreeee *udělala jsem na něj psí očka a vyšpulila spodní ret*

Ondre: hhhh, Vikino já tě zabiju. Tak pojď

Já: yes