Upírská Dimenze

Kapitola 1-Nestvůra

Pohled Violet
Byla jsem vyprovodit mou kamarádku Katrin z rande. Doprovodila jsem ji do taxiku a zeptala se jestli by nemohla zůstat se mnou na Hvězdném kruhu (náměstí) dívat se mnou na úplněk. Nechtěla a já jsem ji ani do toho nenutila. Říkala:

K: Promiň Violet, ale zítra musím do práce.
Já(Violet): To nic, tak někdy příště.
K: Tak zatím Čau.
Já: Čau

Po chvíli jsem přemýšlela kde budu spát a koukat na úplněk a na náměstí. Vymyslela jsem, že se vyspím na lavičce opodál. Šla jsem za tou lavičkou a lehla si na ní a udělala si pohodlí, ale moc dlouho to nevydrželo začaly se dít divné věci!
Viděla jsem rychlé stíny které se pohybovaly kousek ode mě asi 30m. Za rohem se vynořila skupina asi 30 lidí se sekerami, nožemi a ostrými předměty. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem potichu vylezla na strom, který byl hned vedle lavičky, najednou se ty rychlé pohyby začaly oběvovat častěji a častěji až se z nich objevili lidi bylo jich 5, zjistila jsem, že vůdce 30 lidé skupiny se jmenuje Jack a té 5 lidé skupinky se vůdce jmenuje Claud. Nic více jsem nic neslyšela zbytek se totiž pravděpodobně šeptali. Povídali si asi přes 10 minut a najednou vidím jak Claud pozabíjel všechny lidi, které byli s Jackem. Zhrozila jsem se a spadla jsem na zem ze stromu. Bolela mě trochu hlava, podívala jsem se před sebe a vidím Clauda jak stojí a směje se mi. Myslela jsem si, že jsem se asi zbláznila, ale ne bohužel ne!

C: Ahoj, děvenko.😈
Já: J...á...kdo...jste?

Můj instinkt mi řekl ať běžím co nedál od jeho samotného a jeho party. Utíkala jsem, ale bylo to marné sotva byl zase u mě.

C: Kam pak.😈
Já: No já už asi musím... jít.
C: Ale,ale copak teprve jsme se seznámili.

Upřímně jsem nevěděla co mám dělat, kdyby jsem utíkala dohoní mě. Kdyby jsem se pokusila ho skopat zabije mě. Byla jsem tak ztuhlá, že jsem pomalu přestávala dýchat a radši jsem omdlela. Než jsem se vzbudila cítila jsem, jakobych jsem letěla. Probudila jsem se až v posteli. Ruce jsem měla přivázané k trámům postele a nohy jsem měla přivázané k dolním trámům postele. Bylo to nepříjemné, najednou ke mně přišel polonahý Claud. Měl naštěstí vidět jenom namakané břicho a víše, níže díky bohu ne!

C: Tak co jak ses vyspala.(říká normálně a né jako včera tím jeho zlomyslným a sexy hlasem)

Radši jsem mlčela, ale on si toho všiml a pomalu se ke mně přibližoval. Bylo to jakoby by se mnou chtěl líbat, ale místo toho mi jen pošeptal.

C: Ty se bojíš.
Já: Ne!
C: Kočička se nebojí! Hmm.

Pohled Clauda
Byla tak hrozně sweet(sladká) její tepna vábně pumpovala, ale už jsem byl plný krve. Zkrátka jsem neměl hlad ani chuť.

Já(Claud): Jak ti říkají.
V: V...Violet
Já: Neztyď se!
V:Já se neztydí! Jen se bojím, kdy mi vysajete krev.

Zarazil jsem se, já ji vlastně ve svém domě zabít nemůžu ani jeho okolí a řád upírů říká:
Jakmile přivedeš cizí bytost do domu,
její srdce nemůže být k tomu(usmrceno)
A doprdele do píči! Sakra!!!
Proč mi to nedošlo hned. A co s ní vždyť se nemůže stát mou kořistí, nemůže opustit můj domov.