Uběhl asi týden od toho co jsem se rozloučila s mým tátou, bolestivý a taky mě to teď dost poznamenalo.
Po tom co jsem přišla z nemocnice domů, jsem to řekla mámě a začala si balit věci. Kufr a tašku jsem si zatím schovala do skříně, aby to neviděla.
Na večer šla do práce a tak by byla škoda toho nevyužít ne? Domluvila jsem se s Payem, že se k němu přestěhuju. Hned jak zabouchla máma dveře jsem přiběhla ke skříni a vzala si vše potřebné. Když už jsem měla všechno, zavolala jsem Paytonovi ať pro mě tedy přijede. Ani ne po 15min zazvonil a já tak věděla, že už je to tady. ,,Tak sbohem domove, bylo to tady celkem i fajn.." řekla jsem naposledy v domě kde jsem vyrůstala posledních 16 let.
Rychle jsem běžela k Payovi a poprosila ho jestli by mi nepomohl. Neváhal a hned mi z ruky vzal kufr. Když už jsme se chystali na odchod náhle jsem si vzpomněla. ,,Naše společné fotky! " zakřičela jsem a běžela zpět do domu. Vzala jsem si fotky s tátou a ještě nějaké věci po něm, abych mohla na co vzpomínat.. nebo spíše na koho.
Všechno co jsem chtěla, jsem si vzala a šla zase ven za Payem, aby tak dlouho nečekal a neměl zase proslovy ve stylu ,,Ajeje do čeho jsi se tam zase zamilovala, že nejdeš takovou dobu" nebo ,,Co sis tam zase zapomněla ty Alzheimere?" no prostě chtěla jsem se zdržet takovýhlech komentářů. ,,Tak můžeme už vyrazitttt?" brblal zas Payton ,,Joo už můžeme. Víš zlato, já si chci taky vzít sebou něco na co budu vzpomínat, něco na co když se kouknu tak se mi to všechno vybaví" řekla jsem mu celkem s naštvaností ,,Jojojo, aby jsi si zase mohla tímhle ubližovat a brečet viď, no joo ty jeblo" přerušil mě Pay ,,Dal ti snad někdo slovo?" řekla jsem jako, ženská, která denně týrá svýho manžela a nenechá ho ani mluvit. ,,A jéje tady někdo dostal krámy co" řekl ,,Nechci si ty řečičky nebo ti jednu plácnu, dutohlavo" smála jsem se mu. Než jsme k němu dojeli tak jsme si různě nadávali a skoro v tom ani nepolevili, než jsme přišli do jeho bytu, který má společně s klukama, že ano. ,,Tak si to vybal. Uvolnila se ti jedna skříň tak si to tam poskládej" řekl mi Pay otráveně a lehnul si, zapl si televizi a pomalu usínal ,,Jo dobře, dík".
,,Hej, Pay.." sedla jsem si k němu a šťouchala do něj nějakou tužkou co jsem zrovna našla ,,Co je?" ptal se rozespale (a, že to bylo poznat) ,,Ty mě tu nechceš nebo jak?" zeptala jsem se celkem smutně, až mi z toho ukápla slaná slza. ,,Co? Proč? Neplač, kdybych tě tu nechtěl tak bych se s tebou nedomlouval na tom, aby jsi tu bydlela semnou" řekl a z tváře mi otřel slzy ,,Dobře já jen, když jsme sem přišli tak jsi nevypadal moc nadšeně.." ,,Lásko buď v pohodě, já jsem jen utahanej z brigády, To není kvůli tobě. Nechci, aby jsi se takhle cítila, takže teď pojď ke mně, lehni si vedle mě, chci tě obejmout prosím" ,,Vážně?" optala jsem se a koukla na něj jak nakopnuté štěně ,,Vážně" řekl Pay a já si k němu zrovna lehala ,,Tak dobře no.." řekla jsem. Když jsem si vedle něj lehla, objal mě a dal mi pusu do vlasů, ach ty jeho nevinný pusinky..
Miluju ho, pišiškvora mýho
švihnutýho... pomyslela jsem si a začala se potichoučku smát ,,Čemu se směješ?" ptal se rozespalý Pay ,,Ale ničemu" odvětila jsem mu a usmívala se jak pacient z léčebny v Bohnicích ,,Čemu se furt tak směješ? Chci to vědět!" ptal se dokolečka a začal se pousmívat ,,Pay nic jen jsem si něco představila a vzpomněla si, ale to je jedno, spinkej" řekla jsem mu a Pay zavřel oči.
Vzbudili jsme se asi okolo osmé hodiny. Řekli jsme si, že se půjdeme jen umýt a spát. Vykoupali jsme se, převlékli se, vyčistili si zuby a chystali se ke spánku. ,,Pamatuješ? Ještě nedávno jsi mi tu usnula celá ožralá a ráno jsi mi vrazila facku" pronesl Pay a zasmál se ,,Jojo to si mooc dobře pamatuju, byla to prdel" řekla jsem a smála se společně s Payem. Ještě nějakou chvilku jsme si povídali a pusinkovali se než nás trklo, že je kolem půlnoci ,,Tak dobrou Pay, ráno" ,,Dobrou noc" řekli jsme si, objali se a tak usnuli.
,,Paytone vstávej. Máme školu kedlubno, pojď" probouzela jsem ho s velice pozitivními zprávami o škole ,,Neee ty parchante" pronesl a zavrtal se do deky ,,Já ti dám parchante ty blbečku" zasmáli jsem se a šli se převléknout a nachystat věci do školy. ,,Tak pojď zlato, už musíme jít" řekla jsem Payovi a viděla ho jak v pokoji skáče s džínami a padá. Začla jsem se mu smát jak debil a ptala se ho ,,Dobrý?" ,,Jo a nesměj se mi! Pomož mi kurvaaaa" řekl ten můj nervák a já za ním šla do pokoje , abych mu tedy pomohla se zvednout ze země.
Přišli jsme do školy a den probíhal relativně v pohodě. Když jsem čekala venku na Paye před jeho autem zavolala mi matka, vysmála se mi do telefonu kvůli tomu ,že můj táta zemřel.
Když přišel Pay ptal se mě co se nestalo. Nic jsme mu neříkala a začala brečet. Furt se mě ptal co se děje, ale já mu nic neříkala ,,Můžeš mi to prosimte říct? Bojím se o tebe" ptal se Pay ,,Já nevím asi jen blbá nálada...dej mi pokoj prosím" řekla jsem mu, podepřela jsem si obličej o ruku, kterou jsem měla položenou na opěradle u okýnka a jeli jsme pryč od školy.
