„Líbit je slabý slovo." POZASTAVENO

1.

Zase je ten den, kdy se jde do školy. Hádáte správně, pondělí. Nesnáším pondělí, kvůli škole. Nenávidím školu kvůli tý bandě kluků, kde je jeden kluk kterej po mě jede. Je otravnej, až to pěkně nasere. Já patřím k těm holkám co si říkají "bad girls"

Jsme čtyřčlenná skupina dívek, se kterou by si neměl jen tak někdo zahrávat. Několikrát skončilo pár lidí i v nemocnici, a my s třídní dutkou, ještě možná tak pohlavek od rodičů, ale díky bohu jsem se tomu já vyvarovala.

Nemám totiž rodiče, bydlím sama a s rodičema nejsem v absolutně žádným kontaktu. Všechno si platím sama, a ty peníze si vydělávám prostřednictvím YouTube, a Starbucks, uprostřed Brna. Abych popravdě řekla, moje peníze na tom nejsou zas tak špatně.

Všimla jsem si, že jsem odskočila od tématu. V naší skupině jsme já, Mia, Ashley a Anet.

~~~~~~

Vyšourala jsem se z postele a došla do koupelny, kde jsem málem spadla do vany když jsem viděla svůj rozespalý obličej a extrémně rozcuchané vlasy. Ten pocit když jdeš spát ve 4 ráno a v 6 máš vstávat do školy.

Rozhodla jsem se že se dám do kupy, tak jsem si opláchla obličej, vyčistila zuby, učesala, namalovala se, a vydala se zpět do pokoje, kde jsem si vybrala nějaký oblečení a plácla ho na sebe.

V kuchyni jsem si udělala wafle s ovocem a vanilkový latte. Co jsem to dojedla, tak jsem odložila talíř do myčky a popadla tašku které patří roh chodby, klíče a telefon, na sluchátka nesmím zapomenout a můžu vyrazit.

~~~~~~

Před školou jsem potkala holky, pozdravily jsme se, obejmuly se a šli do školy.

První hodinu máme češtinu. Zase ta příšerná skupinka kluků, kde je ten debil Martin. Ve třídě jsme se odebrali do svých lavic. V lavicích sedíme po dvouch, takže já sedím s Miou a Anet sedí s Ashley.

Po škole jsem šla rovnou do Starbucks, abych si vydělala nějaký ty money.
Pozdravila jsem rovnou na pokladně Šárku, a pak šla rovnou dozadu, kde jsem si založila tašku do skříňky a vzala si na sebe svoji zástěru s logem Starbucks a šla hned za šéfikem, do jeho kanceláře, kde jsem oznámila svůj příchod, a pak šla pracovat. Kdyby vás zajímalo, co tam dělám, tak je to vždycky tak různě. Někdy jsem za pokladnou, někdy jsem číšnice, nebo umývám nádobí či příprava různých pití, milkshaků, kafe, atd.

Když jsem dostala objednávku, jedno cappuccino, tak jsem ho připravila, namíchala, a měla jsem ho odnést ke stolu číslo 3.
Vzala jsem ho do ruk, a vyšla z poza pokladny a šla ke stolu číslo 3, kde seděl celkem pohledný kluk, s blonďatými vlasy, piercingem v nose, a telefonem v rukou. Měl na sobě tetování, od krku až po celém těle. Došla jsem ke stolu a on se na mě podíval tím nejroztomilejším pohledem co jsem kdy viděla. „Dobrý den," řekl a já jsem se zčervenala jak rajče. „D-Dobrý den, n-nesu Vám objednávku.." Vydala jsem ze sebe pouhých 5 slov jak nejlíp mi to šlo, ale i tak jsem se zakoktala. „Děkuju, a jak se jmenuješ?" Zeptal se mě, a já už pokládala jeho latte na stůl, a odpověděla, „Anna, jmenuji se Anna.. Vy?" „Prosím nevykej mi, já se jmenuji Petr, Anna je překrásné jméno." „Děkuju.." „Pojď přisedni si ke mě." Řekl a poukázal na židli naproti němu. „Uh ne to by nešlo mám tam ještě hodně práce." „Aha tak.. Uh máš večer čas?" „Uh..." Nevěděla jsem co mám říct, jestli mu mám lhát a říct že nemám, nebo mu říct pravdu a říct že mám. „Jo jasně že mám." „Super tak já ti napíšu, ale nemám na co.. Máš Instagram?" „Jo mám.." „Dáš mi ho?" „Jasně."

:D

Nadešel čas konce pracování ve Starbucksu, a já si šla pro tašku do skříňky atd. Když jsem vyšla ven, mnou přeběhl lehký, tím myslím extrémní podzimní vánek a mě až teď došlo, že všichni ve městě mají bundu, jen já, jakožto největší debil jsem si vzala jen lehkou mikinu, a začala mi být zima. Šla jsem po chodníku a vítr mi vlál přímo do ksichtu s já se klepala jak ichtil. Najednou ke mě někdo přiběhl a přehodil mi přes záda a ramena kabát, a rozesmátým ksichtem mě pozdravil, „Čauky." „Jee ahoj." Usmála jsme se a zdvořile pozdravila. „Byla zábava se na tebe koukat jak jdeš po ulici zmrzlá, celá se klepeš, ještě nastydneš." Ještě víc se usmál. „Heh, nevěděla jsem že právě DNESKA se ochladí vole na.. -350,194 C° voe." Tak tady u týhle věty dostal záchvat smíchu. „Hehe, kam máš namířeno?" „Domů, ty?" „No já vlastně nevím kam jdu, jen tak jsem se procházel a spatřil jsem tebe, jak jdeš s klepeš se, tak jsem za tebou přiběhl." „Aha, tak děkuju." Usmála jsem se na něj. „Nemáš vůbec zač, můžu jít s tebou?" „Jo klidně." Nezastavovali jsme v chůzi a dál jsme šli po cestě ke mě domů. „Tak dík, a ty bydlíš sama nebo s rodiči?" „Eheh bydlím sama no, ale jsem za to ráda protože mám klid na přemýšlení co všechno jsem v životě posrala." „Ahaa." „Ty?" „Já bydlím jakoby sám ale v druhým patře, v tom prvním bydlí moje babička." „Ahaa, a máš nějakýho mazlíčka?" Zeptala jsem se. „Jo kocoura, Purpur se jmenuje." „To je roztomilý jméno." „Dík," a takhle jsme si povídali celou cestu, než jsme došli k paneláku kde bydlím. Začala jsem si vytahovat klíče z kapsy. „Taaak já asi půjdu, tak večer?" „Jo tak mi napiš na Instagram." „Ok tak čau." „Čauky." Zamávala jsem mu na rozloučenou a vešla dovnitř paneláku a zavolala si výtah, který mě dovezl až do patra kde mám svůj skromný příbytek.

Ok další kniha, neptejte se mě... dík :D