Zodoba

Beze zbraní, bez ochrany

POHLED JASONA

Člověk by si mohl myslet, že nejhorší rok mohl být ten 2020. Ovšem jsme se všichni mýlili. Kdo mohl čekat, že lidi budou stupidní a budou chtít porazit smrt. To se jim samozřejmě vymstilo. Příroda není blbá a proto se nám tímto odvděčila. Pojmenoval bych ty nestvůry různě. Nemrtví, mrtví, mor, jediný problém je, že nemají jméno. Tak jim prostě říkám bezmozci. I když asi nějaký mají, tak tě chtějí sežrat. Nic jiného. Klidně bych je nazval zombie, ale zombie přece žerou mozky. Tihle ne. Chtějí tě prostě sníst celého. Obrat každickou kost masa. Pořád ale jsou to lidi. Dají se zabít jako normální člověk. 

Přežívám ve městě Omerta, kde nikdo už "nežije". Nebo takhle.. Je tu dost bezmozků, kvůli kterým se zabarikádoval v jednom domě, kde už nemám moc zásob. Dlouho bych nepřežil a budu se muset jednoho dne vydat na výpravu do vedlejší sámošky, kde jich je hodně. Je hodně způsobů, jak se jich zbavit, ale já mám nejradši ten ostrý. Tupé zbraně jsou na dlouhé lokte. Než někoho ubiju, tak by se jiný bezmozek mohl dávno krmit mým masem. Je potřeba je bodat. Kamkoliv, ale hlavně na místa, kde se ti zbraň nezasekne. Takže si budu muset v tom baráku najít hodně nožů a při nejhorším mít jeden v každé ruce. Vyrazím tam zítra a než tam půjdu si vše připravím. A ano, je to něco jako plán.

Druhý den..

Tak, ruksak mám, do něj dám jídlo a pití. Dvě ledvinky, jednu z pravé a druhou z levé strany mám taky. V každé minimálně dva nože. Na sobě dost upnuté oblečení. Můžeme jít na to.. 

Otevřel jsem dveře a šel pomalu do obchodu. Dveře jsou otevřené, to znamená, že moc tam toho nebude. Vlastně bude.. Bezmozků... Když jsem se vplížil dovnitř, viděl jsem první dva bezmozky. Do jednoho jsem kopnul, abych získal čas na zabití toho druhého. Kterého jsem rozkuchal nožema a toho první jsem podřízl pod krkem, protože byl hodně pomalý. Po zabití těchto dvou bezmozků už tam žádný nebyl. Byla tam dřevěná zeď, která měla jeden vchod celý zabarikádovaný. Zaklepal jsem na zeď a najednou jsem slyšel hlas člověka, který mi zněl dost vystrašeně. Měl strach, aby se mu tam bezmozci nedostali, ovšem mu nedošlo, že jsem to já, kdo klepal na tu zeď. Řekl jsem mu, že jdu pro nějaký jídlo, a že by bylo fajn, kdyby mi nějaký dal. Milý pán za zdí mě poslal pryč. Že žádný jídlo nemá. Vím jednu věc, každá budova musí mít ještě druhé dveře, kvůli požáru, proto jsem celou budovu obešel a zkusil se vplížit těmito dveřmi. Člověk by měl i strach, ale není co ztratit. Přežívat v tomhle světě stojí za to jen proto, že člověk žije a nezabije se. Pánovi, který mě poslal pryč, je podobně jako mně. Tudíž to není pán, ale typickej malej kluk. Který o mě ovšem nevěděl. Proto jsem ho chytl a dal mu nůž pod krk. Řekl jsem mu, že když nebude vyšilovat, nemůže se mu nic stát. "Chci po tobě jen jídlo. A jelikož vidím, že ho tu máš hodně, nemusel by jsi si škádlit všechno pro sebe." Tenhle manýr ho možná vyděsil, ale to je dobře. Aspoň ví, že mě nesmí podvést. Odpověděl mi: "Promiň, ale musím z něčeho žít a tohle mi pomůže na hodně dlouho." Řekl jsem mu, že to může pomoct i jiným lidem. Ve víc lidech by se mohlo snadno přežít tím, že by se hledala potrava a mohla by se udělat komunita. 

Potom, co mi dal nějaký jídlo jsem se ho začal vyptávat. Jak se jmenuje, kolik mu je apod. Jmenuje se Kale a je mu dvacet.. šeredně jsem se sekl. V apokalypse ovšem není věk, ale přežití. I když jak pro koho. Možná jsem zapomněl ještě jednu věc říct. Každý týden jednou je invaze a bezmozci vás chtějí prostě víc než normálně, proto je nejlepší pořádně zabarikádovat a být celou noc vzhůru. A ten den je zítra a my jsme ve starém obchodě, je čas se připravit..

Tady bych chtěl za sebe napsat nějaký ty kecy o tom, že další část nejspíš bude za dlouho, obrázky si dělám já a samozřejmě se učím. Celý ten příběh píši proto, protože miluji zombie tématiku jak ve hrách, tak ve filmech a inspirovalo mě k tomu několik videoher jako např. The Walking Dead nebo Dying Light. Pokud můžu o něco poprosit, tak je to o názor. Díky a mějte se.