Smutku dávám sbohem (Ondra Sokol & Igor Chmela ff)

Smutku dávám sbohem

Nepřítomně koukal do blba, mezi ukazovákem a prostředníkem pravé dlaně drtil zapálenou cigaretu, svírajíc prsty druhé ruky v pěst, čelisti semknuté k sobě a v očích vražedný výraz. Přestože představení právě skončilo a on by se měl jen vyřízeně odkulit na hotel, kde by měl jednoduše usnout, jeho hlava pracovala na plné obrátky, ozubená kolečka v ní se otáčela, až se z nich kouřilo, jak se kov třením o sebe pálil. Dosáhl pocitu, že ten kouř musí jít ven ušima a být minimálně stejně viditelný jako jeho bratr z cigarety. Jeho již zmiňované uši momentálně polévalo horko, avšak onen pocit se rozléval celým jeho napjatým tělem.

Neviděl ho tak dlouho, téměř dva roky si od sebe drželi odstup, nevídali se, nevolali si, přestože několikrát svíral v ruce mobil a neskutečně moc toužil vytočit jeho číslo. Odvaha však nikdy nevydržela, pokaždé zařízení zahodil, zanadával a nechal všechno plynout. Nechtěl ho vidět stejnou měrou, jako ho vidět chtěl, jenže se bál. A když ho najednou ztratil, užíral se sám sebou, všudypřítomnými depresemi i manželstvím, které se po nespočtu hádek rozhodl ukončit. Nechal všechno za sebou, prodal dům, jelikož jeho bývalá manželka se rovněž chtěla odstěhovat, a koupil o něco menší na samém okraji Prahy. Víceméně spíš na vesnici, jež byla od města ani ne dva kilometry, téměř s ním spojená, avšak jeho hluk nechávala daleko za sebou. Vykašlal se na ruch, nepříjemný pach spáleného benzínu a škvařeného kovu, pořídil si štěně a jeho život se trochu zklidnil.

Přesto věděl, že mu něco chybí. Že mu někdo chybí, opravil se s nevolí sobě vlastní. Nic o něm nevěděl, ani to, kde teď bydlí. Četl jen v bulváru nějaký článek o jeho dalším rozchodu a šlechetném rozhodnutí adoptovat si z útulku opuštěnou kočku. Nešťastně se usmál. Jistě, Ondra odjakživa miloval všechny druhy kočkovitých šelem. Zapřemýšlel, kolik jich teď asi má, možná tři, možná dokonce víc. Nedokázal odolat kočičím kukadlům, hladil cizí kočky na ulici a ani mu nevadilo, když ho v rámci nejrůznějších her sekly po ruce ostrými drápky. On sám spíš upřednostňoval roztomilý psí pohled, jakého se mu doma dostávalo od mladého štěněte border kolie opravdu při každé příležitosti. No, malého, půlroční pes už malý skutečně nebyl, leč pohled, nad nímž roztával snad každý, rozdával stále. Tak rád bych to s tebou sdílel, řekl v duchu, jako by snad Ondra stál v jeho mysli a bedlivě poslouchal.

"Hej," probralo ho z úvah nad psem, kočkami, a především Ondrou ostře. Zvedl pohled, setkal se s Michalovým, značně pobaveným nad jeho ignorací. "Vnímáš?"

"Ne," pokrčil jednoduše rameny, aniž by se rozpovídal nějak víc.

"Ptal jsem se, co s tebou je, uletěly ti všechny včely?"

Hm, skoro, prolétlo mu hlavou, uletěla jen jedna velká a já nevím, jestli se ještě někdy vrátí. Nejraději by to věčně zvědavému Michalovi vmetl do obličeje kousavým a nepříjemným tónem, ale pro zachování jakési chatrné dobré nálady neříkal nic.

"No tak dobře," vzdal herec veškeré naděje a pokračoval v rozhovoru s Danem.

Richard se jevil jako duševně nepřítomný, koukal do knihy, pro něj zvláštně netypické chování, přesto se do ní zažral a okolí úplně ignoroval. Igor jen tak zběžně přečetl název, knihu neznal. Nedokázal dál sedět, vstal, dávno uhaslou cigaretu odhodil do popelníku na stole. Vítal posezení u malé hospody ve městečku, kde před chvíli vystupovali, jen teď zkrátka nedokázal vydržet v klidu. Změnu jeho polohy zaznamenalo i chlupaté stvoření, doteď odpočívajíc ve stínu dřevěného stolu. Igor se skoro lekl, když se mu čumákem otřel o nohu v žádosti o pohlazení. Vyhověl mu. Divil se, jak rychle si zvykl na cestování a jak ho bavilo. Nadšeně vrtěl ocasem při každém novém dobrodružství, při vystupování herců klidně setrval v šatně a hrál si se svojí oblíbenou hračkou, kusem barevného provazu s uzly a roztřepením na obou koncích. Po vystoupení ho většinou našli ležet na zádech, kterak provaz přehazuje v předních tlapách a okusuje. Miloval jejich společnost, na druhou stranu neměl problém zůstat pár hodin sám jen se svým provazem.