~Rychle jsme nasedli do auta a jeli na statek.
T: Zavolám Julče a řeknu jí, že se nic neděje.
J: dobře
~Janek mlčel skoro celou cestu co jsem si volala s Julčou. Bylo to divný. Julče jsem řekla, že je všechno v pohodě a položila telefon.
T: Janku jsi v pohodě?
J: Jo proč bych nebyl?
T: Zdáš se mi takovej jinej...
J: Nene všechno je v pohodě.
~Otočil se na mě, usmál se a zase se věnoval jízdě.
—Z JANKOVA POHLEDU—
~Udělali jsme asi chybu. Týna to bude brát jako jednorázovku a to já nechci...
—Z TÝNY POHLEDU—
~Musíme o tom mlčet.. Ale zas mi bude chybět bylo to fakt super. Ty jeho polibky..🥺
T: Budeme o tom mlčet jo?
J: jasně.
~Přijeli jsme na statek a já hned šla do pokoje se obléct a učesat. Janek šel do kuchyně asi všechno vysvětlit.
~Najednou uslyším ťukání. To je asi Julča.
T: Dále.
~Zapínala jsem si rukávy na košili.
~Dveře se otevřeli. Dovnitř vstoupil Janek.
