Moře a Smaragd (HP Fanfikce)

Dopis

"Tati!Tati!" Křičela jsem snad přes celý dům. Jo abych se nějak představila jsem Wendy Miriam Leever táta říká že mé první jméno nemá moc velký význam pro ostatní ale pro něj ano.Jsem pojmenováná po jeho sestřenici která mu prý zachránila život. A mé druhé jméno? Prý je význam jména Miriam moře. Táta říkal že to je proto že mám tak modré oči.

A dál je mi 11 let žiju jen s tátou máma odešla když mi bylo 5 tehdy totiž zjistila že jsem čarodějka stejně jako táta. No a proč křičím před celý dům? Jednoduše řečeno přišel mi dopis z Bradavic.

"Hele co mám!" Řekla jsem nadšeně a mávala jsem dopisem. Táta si převzal a začal číst na tváři se mu objevil úsměv.

"To je skvělé!" Řekl táta a podíval se na mě. Nemůžu se dočkat až budu na koleji a budu mít kamarády!
Popravdě nejsme moc velký kouzelníci vím jen to že jsem čarodějka a že nastoupím do Bradavic.

Ano nemáme spojení s kouzelnickým světem ale to nic není.
"Co kdyby jsem šli zítra na Příčnou ulici?" Zeptal se a já  nevím o čem mluví.

"To je kouzelnická ulice kde kupuješ kouzelnické předměty samozřejmě že tam není vše ale do školy ti to vystačí"
Pochopila jsem to jen částečně ale už se moc těším.
"Wendy za chvíli bude večeře ..." Řekl táta když kontroloval kuře.

Po pár minutách táta nandával jídlo na talíře a talíře na stůl .

Začali jsme si pochutnávat na večeři.
"Řekni mi víc o kouzelnickém světě."
Prohlásila jsem .

"No...Víš... Já.... Já ti to chci nechat jako překvápko." Řekl a rychle dojedl zbytek večeře.

"Dobře..." Zamumlala jsem .

.........

Ráno jsem se vzbudila asi v 8 hodin.
No já den začínám snídaní. Seběhla jsem schody a zamířila jsem si to do kuchyně. Táta stál u toustovače a vyndaval tousty. Kouzlem nadzvedl nůž a potřel tousty... Počkat!

"Co to?" Řekla jsem zmateně .
Ano vím taky jsem čarodějka ale já vidím kouzla poprvé. Ano poprvé.
"Dobré ráno tady máš tousty."
"Dobré" sedla jsem si ke stolu
"Doufám že se naše malá Wendy těší do Příčné Ulice." Řekl s úsměvem a zakousl se do svého toustu.

"Je mi jedenáct!" Řekla jsem a trochu se zamračila. Táta ale prokračoval.
"No tak rychle ať už stojíš v obýváku."
Já rychle dojedla šla jsem na horu do koupelny . Samozřejmě jsem udělala raní hygienu.

Šla do svého pokoje a hledala něco vhodného v čem bych šla ven.

Vzala jsme si tohle triko .

A tyhle kalhoty.
Abych byla upřímná nejsem moc velká modelka takže beru to co je mi po ruce. Sešla jsem schody a šla do obýváku. Tam už stál táta.

"Chyť mě za ruku."Nastavil mi ruku .
Jak řekl tak jsem udělala. Najednou se se všechno motalo a mě přišlo špatně.
Najednou jsme se objevily v nějaké ulici...v Příčné Ulici.

"Wow to je nádhera."vydechla jsem úžasem. Táta se jen usmál.
"Pojď půjdem k Gringotovic bance potřebuju vybrat pár galeonů."
"Galeonů?" Zeptala jsem se.
"Kouzelnické peníze."Řekl a já chápavě přikývla . Když jsem vešly do budovy tak hned jak jsem rozhlédla okolo tak jsem dostala infarkt!
"To jsou skřeti"šeptla jsem tak aby mě slyšel jen táta.

"Ano..." Řekl a zatvářil se trochu nervózně. Došli jsme k jednomu z skřetů.
"Dobré ráno jdu si vybrat pár galeonů." Řekl nervózně táta a vytáhl z kapsy klíč. Skřet jen přikývl.
"Pojďte za mnou." Řekl a my se za ním vydali.

Nasedli jsme do takového vozíku.
"Trezor 552"řekl další skřet který ten vozík řídil . Když otevřel dveře trezoru tak mi málem spadla brada tolik mincí! To jsou asi ty galeony . Táta si nějaké vzal a zase šli nasednout do toho vozíku ale táta se zastavil zase šel k trezoru.

"U Merlinových vousů úplně bych zapomněl." Vzal nějakou tašku a do ní dal další galeony. Pak mi tu tašku dal.
"Tady máš nějaké peníze do Bradavic samozřejmě že až ti dojidou mi napíšeš a já ti pošlu další ano." Řekl mi a dal mi tu tašku do ruky.

"Díky tati" Řekla jsem s úsměvem. Už jsme se zase šli k tomu vozíku následně jsme nasedli a jely zpátky.
"Tati?" Zeptala jsem se šeptem.
"Co?" Řekl táta a furt se díval okolo sebe.

"Co znamená u Merlinových vousů?"
Zeptala jsem se a on se na mě podíval
a řekl.
"Něco jako O MŮJ BOŽE. Akurát po kouzelnicku." Usmál se od ucha k uchu a já jen menším úsměvem přikývla. Popravdě se mi to s Merlinem líbí víc než s Bohem.

Když jsme byli zpátky na Příčné Ulici a už jsme si to vykračovali k Madam Malkinové / hábity pro každou příležitost aha takže ta nudná část.
Když jsme vešli dovnitř tak k nám  přišla paní která usmívala.

"Dobré ráno ty budeš určitě taky prvák tak se postav tam." Ukázala na stoličku.  Já jsem taky pozdravila a šla se postavit na  stoličku vedle stál nejspíš stejně starý kluk jako já.

Ta paní začala něco šít a dávat na mě kusy látek. Táta se jen usmál a řekl.
"Jdu si ještě něco zařídit tak tu nechám peníze a ty půjdeš k  Ollivandrovi  pak se sejdeme před Krucánky a kaňoury  tak zatím ahoj a vám naskle madam." Táta už byl pryč.
Ten kluk vedle mě se na mě plaše usmál.

"Ahoj jsem Wendy Miriam Leever."
Představila jsem se a usmála.
Toho nejspíš uklidnilo .
"Jsem Neville Longbottom těší mě."
Představil se mi .

"Taky jedeš poprvé do Bradavic?" Zeptala jsem se a on jen přikývl.
"Jo celkem se bojím"  Řekl docela nervózně.

"Neboj určitě si najdeš kamarády a užiješ si to tam." Řekla jsem a ještě víc jsem se usmála.

"Jestli chceš můžeme být přátelé" on jen jen několikrát přikývl.
"To jsem ráda do jaké koleje chceš jít?"
Podívala jsem se na hodiny bylo devět.

"Nevím ale asi tam kde byli rodiče."
Řekl a trochu zesmutněl.
"Promiň jestli jsme něco řekla."
"Ne ne jenom oni jsou trochu..."
"Nemusíš o tom mluvit jestli nechceš."
"Děkuju. Já už půjdu uvidíme se v Bradavicích." Šel zaplatit a venku se k němu připojila starší paní asi jeho babička.

Tak jo... Jsem ráda že se můžu nějak vypsat když jsou zavřené školy .
Ale jinak doufám že se líbí.
Ano první se Wendy setkala s Nevillem. Kdo jste si mysleli že to bude?

Pá pá💙🤍💙🤍