Moře a Smaragd (HP Fanfikce)

Potvora

Z pohledu Harryho

"Harry ty jsi mě ale vyděsil!" Řekla Wendy když mě objímala a já jí objetí moc rád oplatil.

"Neboj nic se mi nestalo"Když se ode mě odtáhla všichni přiběhly .

Začali mi říkat jak hustě jsem letěl  někteří se ptali jak jsem to mohl stihnout chytit.

"Pottre!" Zavolala na mě profesorka McGonagallová.

Z pohledu Wendy

Když Harry odešel, já se začala  bát jestli ho vyhodí nebo ne. Když jsem ho pak viděla po vyučování s Ronem tak jsem se za ním rozeběhla a když jsem s Ronem srovnala krok tak jsem je pozdravila. " Ahoj Harry a Rone o čem debatujete?" " Zeptala jsem se .

"Harry bude novým Nebelvírským chytačem jak to bylo Harry nejmladší za..." 

"Za poslední století podle profesorky McGonagallové." Dokončil Harry Ronovu vět

"Výborně Harry. Wood nám to právě řekl" Za náma se objevili dvojčata Weasleyovi.

"George a Fred taky hrají za naše kolejní družtvo jsou to odrážeči." Ron o tom ví určitě víc než já.

"My se staráme o to abys neobdržel moc krvavích šrámů ale nic ti nemůžem slíbit. Famfrpál je drsná hra. Už léta se při ní nikdo nezabil. Sem tam se někdo zmizí ale za měsíc nebo  dva se zase objeví." Ty dva si prostřídali věty a odešly. 

"Neboj Harry  ti dva si dělali srandu." Podívala jsem se na Harryho který měl ve tváři zděšení.

"Wendy má pravdu Harry nemáš se čeho bát." Snažil se mi pomoct Ron uklidnit Harryho.

"Ale  já nikdy famfrpál nehrál co když se znemožným." V tu chvíli se u nás zjevila Herm.

"Neboj neznemožníš máš to totiž dědičné." Podívala se na nás Herm. V tu chvíly jsem si něco uvědomila.

"Herm má pravdu pojďte za námi." Řekla jsem a když jsme došly k vytrýně ukázala jsem na jeden odznak."Harry nikdy si mi neřekl že tvůj táta byl taky chytač." Ron se údivem koukal na odznak. "Já to nevěděl" Harry se smutně pousmál a já ho pohladila po rameni.

Šly jsme schodmi a měli jsme to namířené do společenky když se schody začali hýbat.

"Co to!?" Divil se Ron ."Schody mění svá místa pamatujete." Řekla Herm a Ron zase protočil očima. " Nevadí  půjdeme tudy." Ukázal na dveře do kterých jsme následně vešli.Byla tam tma.

"Lidi tohle je třetí patro sem nesmíme!" Řekla jsem a už jsme se otáčeli ale všude se ty pochodně zapálili a do dveří vešla "To je Filchova  kočka!" Řekla Herm." Támhle se schováme!" Ukázal Harry na dveře  na konci chodby. Běželi jsme se na konec chodby.

"Jsou zamčené!" Řekl Ron který se snaží  ty dveře otevřít. "Alohomora." Řekla jsem s Herm na ráz . Dveře se odemkly a s Herm jsme se na sebe podívali. Vešly jsme. "Alohomora?" Podíval se na nás. "Kouzla a zaklínadla  kapitola sedmá." Odpověděla mu Herm a se mnou si plácla. Ron poslouchal s Herm  jestli je tam Filch nebo ne.

"Filch je pryč..." Oznámila nám Herm. "Myslí že jsou zamčené." Ron se podíval na Herm. "Byli zamčené." Herm se dívala na Rona.

"A z dobrého důvodu"  Řekli jsme s Harrym když jsme se dívali na spícího psa který se vzbudil. Utíkali jsme ke dveřím s křikem. Snažili jsme se ty dveře zavřít a taky se nám to povedlo.

"Kdo by do školy dával tří hlavou potvoru!?" Rozčiloval se Ron když jsme to rychlím krokem dorazily do Nebelvírské společenky. "Ten pes tam musel být z nějakého důvodu." Oznámila nám Herm. "Co tím myslíš?" Zeptala jsem se. " Stál na padacích dvířkách. To znamená  že-" 

"Že něco hlídá." Dokončila jsem větu za Herm." A jsi si  jistá že to byli padací dvířka?" Zeptala jsem se ještě. "Jsem si naprosto jistá  to jste si tohlo nevšimli?" Řekla nám Herm. "Promiň ale jestli jsis nevšimla ta potvora měla tři hlavy  proč by nás zajímalo na čem stojí?"  Už jsme stáli vchodem do holčičích ložnic. " Hlídá?" Ozval se Harry. "Správně a teď když  dovolíte  jdu si lehnout než vás tři zase napadne nějaký chytrý nápad jak se nechat zabít nebo ještě něco horšího nechat se vyhodit." Zmizela nám z dohledu za divčími dveřmi do ložnic.

"Měla by si objasnit co je horší." Řekl Ron. "Souhlasím s tebou Rone.....No nic  dobrou." Usmála jsem se na ně. Když jsem zavírala  tak jsem ješte slyšela oba říct dobrou.  Pak už jsem se jen převlékla a šla si lehnout.

31. října

"Siri vstávej už!" Snažili jsme se s Herm a Vandou vzbudit Siri která ne a ne vstát. V tu chvíli mě něco napadlo. "Pavouk!" Řekla jsem trochu víc nahlas. Vanda začala křičet kde je a tím vzbudila Siri. "Nikde jen jsem chtěla abys začala křičet a tím vzbudila Sirikie a to se povedlo." Zasmála jsem se a semnou i Herm a holky nás probodávali pohledem.

"No nic Wendy jdeš se mnou na snídani?" Herm si brala brašnu a podívala se na mě. Jen jsem kývla a vzala si svoji brašnu. "Tak pá holky."  Řekla jsem s Herm na stejno a při tom zavírali  dveře. Šli jsme chodbou chodbou a před námi se zjevil Harry s asi Oliverem. Harry říkal že mu Oliver má dneska vysvětlit famrpál.

Přišly jsme do Velké síně a sedly si k Nebelvírskému stolu.  Já si dala palačinky s čokoládou a dínovou šťávu. Herm si dala volský oka  a taky dínovou šťávu. "Ty Herm co máme první hodinu?" Zeptala jsem se a kousla si do rolované palačinky. "Kouzelné formule." Zamumlala Herm která si prohlížela rozvrch.  Když jsme každá dojedly to co jsme si dali odešli jsme  do naší společenky .

Měli jsme ještě 25 minut tak jsem si s Herm dopisovali zápisky z Dějin. Pak jsme se zbalili a šli na hodinu. Cestou jsem si četla Citáty od Otakara Bylssiho.(můj výmysl)"„Intelektuál je člověk, který vyjadřuje prosté věci složitým způsobem; umělec je člověk vyjadřující složité věci jednoduše." — Charles Bukowski" Přečetla jsem nahlas a podívala se na Herm. "Je to nádherné a pravdivé " Řekla Herm pak někdo do nás strčil a prošel ces nás byl to Malfoy a spol.

"Pitomec.... V poho?" Zeptal se Harry který se u nás oběvil."Jo jen Malfoy do nás zase strčil"Malfoy do mě strčil asi už 22 krát a do Herm 15 krát . Herm je furt v knihovně nebo ve společence ale kdyby chodila furt se mnou po chodbách tak by možná do ní strčil výckrát. Jsem ráda že Herm je furt na koleji nebo v knihovně. Nechci aby nás odstrkávali.

"Raději půjdem nechcem přijít pozdě." Herm vstala a oprášila se.

 Je 1:19 a já dokončila tuhle kapitolu. V pořadí už  šestou. Omlouvám se za chybi. A tady máte  citát na zlepšený nálady. Ano citáty jsou trochu divné ale mě zlepší den...

„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít." — Neznámý autor

 Vaše Vivi♥♥