Přítel predátor (pozastaveno)

Setkání

*Crrrrrrr*

Jop, přesně tímhle zvukem začíná můj den už tři roky. Tři dokonalý roky. Roky, kdy nejsem pouhým člověkem ani tím slabým klukem, kterým jsem byl. Roky, kdy jsem silnější a ...

"Jarede! Zítra jdeš na misi. Nachystej si věci a přibal si tam o pár zbraní víc než máš ve zvyku." přerušila můj ranní monolog Sin, moje nadřízená. Zadává mi mise a zajišťuje všechny potřebné prostředky k dokonalému splnění.

"Jasan. Kam to bude? A opovaž se mi říct, že zase do Města, těch bezdomovců mám pokrk." A to myslím vážně. Každej do Města jednou musí. Je to zkouška loajality, protože je tam spousta možností, jak se schovat nebo utéct před APOAZE. Což mimochodem znamená: Agentura pro ochranu a zabezpečení existencí. Jinak řečeno jsme bodyguardi všech bytostí, které ve vesmíru existují. Jsou tady i tací, kteří chrání i ty malilinkaté bakterie, které se postupně vyvíjejí v něco většího a lepšího. Mám mezi nimi pár kámošů.

"Nic takovýho. Jedeš do Tahrnu." houkla a odešla. Málem mi zaskočilo, kdyby mi mělo co zaskočit. Tahrn je místo s největší kriminalitou ve vesmíru. Jeho obyvatelé jsou vrazi, zloději a zrádci. Celkem se bojím.

---Melanie---

*Crrrr*

Praštila jsem naslepo do stolku vedle postele, kde obvykle stává budík, do kterého vždy praštím, když začne zvonit, a očekávala jsem, že nastane ticho. To se nestalo, což mě přinutilo udělat největší chybu mého života. Otevřít oči. To, co jsem spatřila mě vyděsilo. A to se za poslední tři roky, co jsem v Tahrnu, ještě nestalo.

---Jared---

"Zdarec Majku, máš pro mě ty zbraně?" přiklusal jsem do laboratoře, která byla domovem mých kámošů, o kterých jsem se už zmiňoval. Majk je kápo přes zbraně a jakoukoli techniku.

"Jasně, vyzvedneš si to potom. Zajdi si za Felicity pro zbytek výbavy." Páni! V podstatě mě poslal do háje.

"Ahoj Felicity! Máš výbavu na misi?"

"J-jasně. Tady je to. Páni, ty máš velkej pytel, co v něm schováváš?" vyjukla. Je roztomilá. Povytáhl jsem obočí.

"Eh.. promiň. Myslela jsem tu tašku. J-je velká, což mi říká, že jedeš asi někam daleko a dlouho tady nebudeš ááá já radši už budu potichu jo." vykoktala. Jak jsem říkal, je roztomilá. Ale je chytrá. Fakt hodně chytrá přes kompy a technický věci. Myslím, že má vystudovanou i medicínu.

"To je v pohodě Felicity. Jo jedu daleko a je dost možný, že se nevrátím."

"Tahrn, že jo? Dávej na sebe pozor." skočila mi do náručí. Objal jsem ji. Nebudu popírat, že mi bude chybět.

---O 3 dny později---

"Tak jo Jarede, vyskakuj." houknul na mě pilot tohohle divnýho tryskáče, kterýmu Felicity říká Pan Včelka. Je roztomilá, zase.

"Tak zdarec normální světe!" s těmito slovy jsem vyskočil. Zmiňoval jsem se, že jsem se stal cvokem, který překypuje sarkastickými poznámkami a narážkami? Nicméně.. dopad byl tvrdý. A mně se změnil život. Na moje tělo dopadlo totiž něco dalšího. Někdo další.

____

Ahojda!!! Slíbená kapitola je tady! Zkouším psát trošku míň chaoticky a z jiného pohledu, takže je to o dost jiný. Napište, jestli bylo lepší to předtím nebo tohle. Mně osobně se víc líbí tohle. Popisuju to víc z pohledu postav. Používám 'šťavnatá slovesa' :D Tohle by řekl můj crazy češtinář :D Nechtějte ho poznat. Každopádně se mějte a čau!!! :) Love youuuu <3