Sexy Husband

Part 5

* Z pohledu Rin *

Vypla jsem sporák a zkusila na kousek polívkové lžíci polívku, jesli je hotová. Ano, byla!

Vařečku jsem z ní vyndala a pokličkou jsem hrnec s polívkou přikryla, aby zůstala ještě teplá.

Zrovna ve chvíli, kdy jsem si sundala zástěru, někdo zazvonil.

,,Zlato?! Můžeš otevřít?" zakřičela jsem na Justina, který byl s malým v obýváku. ,,Jasně!" zakřičel na zpět a uslyšela jsem už jen kroky ke dveřím a následné otevření.

* Z pohledu Justina *

Otevřel jsem dveře a v nich se objevil usmátý otec se Sophii. ,,Nazdar chlape!" přešel ke mně otec a poplátal mě po zádech, když mě chlapsky objal.

,,Čau!" poplácal jsem ho nazpět a odtáhl se od něho, abych mohl objat zase Sophii.

,,Ahoj, synku!" usmívala se jako sluníčko Sophie. Vtáhl jsem ji jemně do objetí a s jemností a decentností ji stiskl.

,,Ahoj" pohladil jsem ji po zádech a odtáhl se od ní. Ukázal jsem rukou dovnitř, protože je divné stát celou dobu ve dveřích.

,,Pojďte dál!" usmál jsem se a oni kolem mě prošli s opětovným úsměvem. Zavřel jsem za nimi dveře a díval se na ně, jak si sundávají bundy, které následně pověsili na věšák.

Přešel jsem s nimi do obýváku a sedl si s nimi na gauč. ,,Jak vám to zatím jde? Nemáte žádné trable s malým?'' zeptala se Sophie mezitím, když si do rukou brala usmívajícíjo Jareda.

,,Ne, nemáme, je totiž to nejhodnější a nejusmívající dítě, které jsem kdy poznal!" zasmál jsem se nad tím, jak si Sophie ''povídá'' s Jaredem, žvatlá u toho a dělá různé grimasy a zvuky.

,,Taky je to moje dítě!'' hrdě jsem se poplácal po hrudi. Táta se zasmál a zakroutil hlavou nad mojí pýchou. No jo no, jsem od malička trošku pohrdavý!

,,Ahooj" všichni jsme se otočili za hlasem mé ženy. Rin zrovna přišla do obýváku, když se Jared začal smát nad Sophiininým přízvukem. Pokroutil jsem očima a zasmál se.

Rin přišla k mému otci a objala ho, poté i k Sophii, která držela Jareda a sedla si vedle ní. Ta také začala dělat nad ním dětské žvatlání. Převrátil jsem očima a řekl jsem něco, co mělo zůstat jen v mé hlavě.

,,Nedělejte z mého syna padavku!" zamračil jsem se. ,,Chci z něho mít nebojácného chlapa, ne nějakou bábovku!'' ruce jsem si překřížil na prsou.

,,Ho ho ho! Takže náš pán tvrďák z něho chce mít chlapáka, ale když se k němu jen přiblížím, hned se z něho stane bábovka?" zamračila se Rin. To nedopadne dobře.

,,Ne, jen říkám, že-" ,,Já vím, co si chtěl říct, ty prostě neuneseš to, že ty jsi nikdy nepotkal svou matku, a jen díky tvé matky, kterou si samozdřejmě neznal a tvého otce, který byl jediný koho si měl, si se stal tvrďák, děvkař a chlap, který neznal pláč?" ještě víc se zamračila, až mě z toho píchlo u srdce.

Nesnáším, když někdo mluví o mé 'Matce' , kterou jsem vážně nikdy nepoznal, nepamatuju si na ni a cítím za to vinu, že možná odešla kvůli mě!

,,Jo tak takhle ty to vidíš? Si myslíš, že život bez matky bylo lehké žít? Bůhví kde se zrovna nachází a ty se do ní budeš navážet? Je mi jedno, že jsem ji nikdy nepotkal, že jsem ji nikdy neřekl mami! Ale kurva vím, co jsou to slzy! Každičkou noc, co táta usnul jsem brečel kvůli ní, kvůli sobě, že jsem to všechno možná zavinil já!'' dýchal jsem jako při maratoně.

Všechno, co jsem řekl mě mrzelo.....Mrzelo mě, že jsem to zrovna jí plivnul do očí. Rukou jsem si vjel do vlasů až skončili na mé tváři, kterou jsem si ji zakrývalm loktama jsem se podpíral o stehna a začal brečet.

,,Justine..." uslyšel jsem její tenký, zlomený hlas. ,,Justine.....omlouvám se...." posmrkla si a přešla ke mě, kde si vedle mě na sedačku sedla a její ruce si omotala okolo mých zad.

,,Omlouvám se ti, neměla jsem to říkat! Omlouvám se, strašně moc mě to mrzí..." zabořila hlavu do boku mých zad a začala tam dávat různé polibky, které mě vždy uklidnili.

,,V pohodě....." pohlédl jsem na ni s uslzenýma učima. Rukou jsem si je utřel a objal jsem Rin.

Věděl jsem, že jí to mrzí, jí bych všechno odpustil....

,,Dobrý?" pošeptala mi u ucha a poškrabkala mě po zádech. Zamručel jsem na náznak ano.

Odtáhl jsem se od ní, ale až teď jsem na to zapoměl, že celou tragédii viděli rodiče.

,,Zapoměňte na to, že jste tu něco viděli, ano?" usmál jsem a uvnitř doufal, že kývnou na náznak ANO!

Samozdřejmě znám svého tce, a ten jen tak nic nenechá. ,,Synku, měli bychom si promluvit o tvé matce..." odmlčel se.

Kýval jsem náznakem hlavy NE! Nechci to slyšet. ,,Ne, tati, byla to minulost, nechej to tak, prosím!'' zamračil jsem se.

,,Justine, nemohu to tak nechat, když jsem zjistit pravdu o tom, jak to s tebou je!"

,,Bylo, tati!" zdůraznil jsem tu velkou chybu, kterou řekl. ,,To máš jedno! Celé roky, když ses mě ptal, proč ostatní kluci ve třídě mají maminku a ty ne, celé ty roky lhaní, celé ty roky odkládání, že ti to řeknu až bude ten správný čas....'' povzdychl si.

,,Myslím, že ten správný čas nastal právě teď!" díval se na své ruce. Nadechl jsem se pro kyslík, a znova pomalu jej vydechoval.

,,Tvá matka byla úžasná žena, byla ve stejném věku jako já....potkali jsme se náhodou v obchodě, když mi pomáhala vybrat kravatu ke společnosti. Zjistil jsem o ní, že chodí na stejnou školu jako já, ale nikdy jsem jí tam nepotkal, protože jsem byl tak zabraný do basketbalu. Začali jsme se více a více stýkávat, a víc a více poznávat, a zjistil jsem, že je ta pravá......'' s těží polkl a podíval se mi do oči.

,,A co dál? Proč nás....mě opustila, když byla jak ty říkáš ta pravá?" zamračil jsem se.

,,Bylo to komplikované, ona byla z chudé rodiny, a já zase té z bohatší! Ona si to nemohla dovolit mít v tak mladém věku dítě, v té době by si ji pochopil, když se tě vzdala jen proto, aby byla volná, nechtěla být matkou, mladou matkou, na kterou si budou ukazovat, že byla, abych to řekl vaším jazykem, zbouchnutá, musela se odstěhovat, aby se nikdo o tobě nedozvěděl....musela to udělat, ale kdybych neprosadil svůj názor o tom, že si tě chci nechat a nedát do žádného babyboxu....nechtěl jsem ani, aby šla na potrat......chtěl jsem si tě prostě nechat....byl jsi můj. Věděl jsem, že to bude boj, ustát to všechno....Na všechno jsem byl sám....ale věděl jsem, že budeš úžasný, už od prvního momentu, kdy mi tě dali do rukou." usmál se na mě a z očí mu ukápla slza.

Byla to první slza, kterou jsem u něho uviděl za celý můj život!

Až teď jsem pochopil, kdo je můj hrdina! MY DAD IS MY HERO!

Další část po tak dlouhé době....no jo no, musím se věnovat i něčemu jiném než Wattpadu! :)

Díky za 2000 reads! :)♥♥♥- potěšilo mě to! Další díl bude zdřejmě, až budu mít čas! Možná i dříve, ale to se uvidí, jak vy budete makat na tom, abych měla radost ze psaní...protože jak jistě někteří víte z Knihy Thank You! - psaní knih, mě už přestává bavit, a nemám žádnou motivaci na to, abych pokračovala! :)

- děkuji všem (hlavně DM2001 a karolinaburanova) za DLOUHÉ a krásné (vtipné) komentáře! ☺♥♥♥ 

- díky Nat. :))