Sexy Husband

Part 3

* Pohled Justina *

Sedím v nemocnici na porodním oddělení, trvá to už 5 hodin a stále nic. Vím, že prvorodičky můžou rodit i přes 8 hodin, ale doufám, že se to netýká nás.

Chudák Rin! Povzdychl jsem si a v hlavně jsem si promítal různé kombinace, stresoval jsem se, jestli ji nic není, jestli miminku nic není.

Radši bych si to vyměnil za ní, než aby tu bolest musela snášet, no.....vlastně jsem rád, že jsem chlap!

Byl jsem vystresovaný, doktoři mě tam nechtějí pustit, protože to Rin nedovolí. Nechápu, proč je tak paličatá, vždyť je to i moje dítě a u porodu jsem chtěl být.

Otevřely se dveře od jejího pokoje, vyšla sestřička. Rychle jsem se postavil a zastavil ji.

,,Sestro, můžu už dovnitř?" zeptal jsem se a ona na mě civěla, jak na blázna. Podívala se do formulářů a zpět na mě. ,,Vy jste manžel?" přikývl jsem.

,,Bohužel, ještě není ten správný čas!'' usmála se a odešla. Takže mám šanci být u ní?

Sedl jsem si zpátky na sedadlo a čekal, a čekal a čekal. Musel jsem usnout, protože jsem uslyšel volání mého jména.

Hned jsem se probrál, ale byl jsem zmatený, kde jsem. Když jsem se vzpamatoval, uviděl jsem Tátu s Lily a Sophie (Rinina matka).

,,Justine!" zamávali na mě a co nejrychle se dostali ke mně. ,,Ahoj zlatíčko!" řekla mi Sophie a objala mě.

,,Um, ahoj!" zasmál jsem se. ,,Tak co? Jak to zatím probíhá? A jak to, že tam nejsi?" zeptala se mě nervózně.

,,No.." podíval jsem se na hodinky a spočítal kolik hodin už je na sále. Vykulil jsem oči. ,,na sále je už 10 hodin a pořád nic....a pokud jde o to, proč tam nejsem, nepustili mě tam!'' řekl jsem smutně a sedl si zpátky na sedadlo.

,,Chlape, jsi fakt úžasný!" poplácal mě po zádech otec. Já jsem si dal hlavu do dlaní, jestli tam bude ještě minutu, nepřežiju to....

,,Zlatíčko, to já, když jsem čekala Karin, byla jsem na sále ještě déle, než je ona, neboj se, teď je zatím ještě v klidu, miminku se prostě nechce ještě ven!" usmála se Sophie a sedla si na sedadlo pro změnu po mé pravici.

,,Justine, já jsem čekal na tebe a s...." dal otec rty do úzké linky. Nemá rád, když se baví o mé pravé matce, nevím proč, nikdy mi to nechtěl říct, vždy říkal ''až bude ten pravý čas'' a to je jako kdy?

Povzdychl jsem si, ,,Jen jsem si přál, abych tam mohl být s ní..." zašeptal jsem neslyšně.

Náhle, jako by mě někdo vyslyšel, otevřely se dveře a v nich stál doktor s roužkou okolo pusy a s rukavicema.

,,Tak, už můžete jít, vaše manželka už na vás čeká!" usmál se. Mé srdce se rozbušilo, nadechl jsem se a postavil se, vešel jsem do dveří a hned mi oblékli zelený čistý plášť z higienických důvodů.

Dali mi roužku a sítku přes vlasy (sítka....je i jine slovo, ale nemohla jsem si vzpomenout :( :D), otočil jsem se a uviděl svou manželku na speciálním lůžku.

Podívala se na mě a viděl jsem v nich bolest a strach. Ano, nevěděla co jí čeká.

Přešel jsem k ní a sedl si na stoličku vedle její postele. Chytl jsem její ruku a měla takovou sílu, že mi do prstů neproudila krev.

,,Dobře, takže boucí maminko až vám řekneme, tak se zhluboka nadechnete a pokusite se znova zatlačit!" podival se na ní doktor a Rin kývala jako o život.

,,Justine..." podival jsem se na ní, ,,Ano lásko?" usmál jsem se na ní.  ,,Miluju tě!" pokusila se o úsměv, ale v to začaly hodně silné kontrakce.

,,Takže, paní Bieber, miminku se chce už ven, takže nádech a zatlačte jak nejvíce dokážete!"

Rin stiskla ještě více mou ruku....

♥♥♥♥♥♥♥

Jeji stisk se povolil, a já jsem poprvé uslyšel výkřik mého vlastního dítěte, byl jsem v eufórii.

,,Gratujuji vám, máte krásného chlapečka!" usmál se doktor a podal Rin mého prvorozeného syna.

Karin se nad ním rozplívala, až pošeptala slova, která mě šokovala. ,,Panečku, Justine, vidíš tu podobu? To jsi celý ty!" zapištěla a podívala se na mě šťastně.

Podíval jsem se na něho a vážně, podoba by tam byla. Malý už neplakal, byl potichu, a to jsem nečekal. Zasmál jsem se a dal jsem pusu Rin do vlasů.

,,Miluju tě ještě víc!'' usmál jsem se, pohladil jsem Rin po tváři a políbil jsem ji jako mou manželku a také jako maminku.

,,Náš malý Jared Joshua Bieber!" usmála se nad ním a začala plakat štěstí! Rin mi Jareda opatrně podala.

,,Ahoj, synku!" začal jsem ho pochovávat, pohladil jsem mu jeho malinkou ručičku. Co jsem nečekal bylo, že mi můj prst chytil do ruky a začal se usmívat.

Rozbrečel jsem se nad mým synem. Začal jsem tam plakat jako nikdy dříve. Bylo to tak emocionální, už chápu ty táty, kteří se rozbrečeli také.

A od té doby jsme se stali rodinou!

Tak, k tomu slova nemám, jen jediné, co vám řeknu je, že si vážím vašich komentářů! Moc děkuju :') Nat. :))

P.S. : týden tu nebudu díky Lyžáku! :) takže nebudu přidávat žádné Části! :)