𝗟𝗜𝗞𝗘 𝗔 𝗗𝗥𝗘𝗔𝗠

XI.

Nancy se na něj podiveně podívala. „To myslíš jako vážně?" zeptala se ho. Doufala, že na to dnes přijde, ale přišlo ji to dost nepravděpodobné.
Přikývl a usmál se. Vypadal trochu nervózně a nejistě a Nancy to dodávalo pocit uspokojení. Přála si, aby ho měla ve své moci, tak jako on měl ji. „Nancy," to slovo se po jeho jazyku válelo plné něhy a lásky. Bylo to možné?
„Reeci?" oslovila ho plná očekávání. Opravdu mne políbí?, ptala se sama sebe. Opravdu k tomu dojde? Chce mne?
Koukal na ni s vážnou tváří a jemně se dotkl jejího kolena. Ten dotyk byl něžný - jakoby se bál, že mu uteče. Jenže kam by šla? A proč by měla od něj odejít? Nancy k tomu neměla žádný důvod. „Jsi skvělá," šeptnul, ale ona ho moc dobře slyšela.
Podívala se na jeho dlaň, jenž byla položená na jejích kalhotách a cítila, že se bude červenat. Teď s ním navázat oční kontakt nechtěla. „Nechej toho," řekla mu, ale doopravdy od něj chtěla slyšet více krásných slov.
„Nenechám," stál si za svým a druhou rukou jí zvednul bradu nahoru, aby se mu dívala do očí. „Chyběla jsi mi,"
Nancy se nedůvěřivě zašklebila. „Měl jsi plnou hlavu Megan a toho všeho, co se mezi vámi děje. Pochybuji, že jsi u toho všeho myslel na mne."
„Neříkal jsem ti snad, že jsem jako první chtěl tebe?"
„Ale stejně jsi nic neudělal." řekla mu zklamaně. „Proč jsi nakonec nevzal na rande mne? Proč jsi nakonec byl s Megan?"
Reec zavrtěl hlavou a dal tím najevo, že další otázky nechce slyšet. „Teď toho nechej ty, jo?"
„Nenechám," zopakovala přesně to, co ji řekl on. „Proč sis mne všimnul až to léto?" vyptávala se. „Proč jsi dal najevo, že se ti líbím, až když byla Megan na druhé straně Země koule?"
Jen si povzdychl a své ruce od ní odtáhnul. Promnul si oči a řekl: „Je mi trochu zima."
Nancy se zvedla z tribuny a hodila po něm jeho bundu. „Gentleman," odfrkla si.
„Co máš za problém?" chtěl vědět a teď nevypadal nervózně, ale naštvaně. „Vždyť tohle chceš! Mě chceš!" vyjel po ni a díval se na Nancy jako na kus hadru. „Tak o co ti jde?"
„Nejsem tvoje útěcha, Reeci."
„Předtím ti to nevadilo." uchechtl se.
„Cože?" zeptala se ho nechápavě. „Jak to myslíš?"
„V létě," odvětil jen.
Nancy zakývala hlavou, jakoby z ní chtěla vymazat všechny vzpomínky na něj. „Myslela jsem si zkrátka o tobě něco jiného. A jen proto, že jsem tě teď nepolíbila, tak jsi hnusný."
„Panebože!" práskl rukama. „Můžeš se uklidnit? Řveš jako hysterka."
„Tak asi jsem, co myslíš?"
Povzdychl si a Nancy si v tu chvíli připadala otráveně. Nechtěla zde s ním už být ani chvíli. Možná bude jednoho dne litovat, že ho nepolíbila a místo toho se vyptávala na otázky, na které chtěla znát odpověď, ale teď jí to bylo jedno. Stála o Reece Evanse, to ano, ale zrovna v tuto chvíli ji připadalo, že je vše jinak. On o ní nestál. Byla pro něj jen nějaká náplast.
„Jsi zlomený kvůli Megan. Ublížila ti. Fajn, chápu to. Ještě ses přes to nepřenesl, ale já nejsem něco, co tě může uspokojit, aby ses cítil lépe. Nejsem věc." prskla na něj.
Reec se postavil přímo před ní a mračil se. „Budeš cokoliv, co budu chtít, rozumíš?"
Nancy se uchechtla. „Byla ti zima, tak si tu bundu raději obleč." Následně se otočila a chystala se odejít k sobě domů. Nehodlala s ním tady strávit další chvíle nebo se vrátit za Sofií a Timem. Ale slyšela jeho dunivé kroky. Slyšela ho, jak se k ní blíží. Otočila se a viděla na něm, že je rudý vztekem. Zuřil a Nancy se ho poprvé opravdu bála a to tak, že začala utíkat pryč. Ale on běžel za ní a křičel její jméno.