SNOWMANS on SNOWBOARD

Kapitola druhá

Pohled Harryho

„Ahoj mami, ne neboj se budu zodpovědný. Ano udělám dobrý první dojem. Ahoj, ahoj mami." Louči jsem se s mamkou, zabouchl dveře od auta a otočil se směrem k nové moderní budově, která měla být mou novou školou. „Zdar chlapi." Pozdravil jsem Liama, Zayna a Louise, kteří už dřepěli na lavičce před školou. Byli tady jediní, koho jsem znal. Vlastně jsme se znali od malička a sem jsem se přestěhovali všichni. No jo, máme prostě skvělé přesvědčovací schopnosti.

„Čau kámo." Vyskočil okamžitě Louis z lavičky a poplácal mě po zádech.

„Zdar brácho." Došel jsem k Zaynovi a pozdravili se naším klasickým podzravem.

„Čau Harry." Pozdravil mě i Liam a taktéž jako se Zaynem jsem se s ním pozdravil.

„Kde je Niall?" zeptal jsem se, jakmile jsem si uvědomil, že tu není.

„Psal, že už je na cestě. Za chvíli je tady." Odpověděl mi na mou otázku Zayn. Pokýval jsem hlavou na znamení, že rozumím a opřel jsem se o kámen vedle lavičky.

„...odpoledne? Večer?" uslyšel jsem hlasitý smích a zadíval se tím směrem. Stála tam poměrně malá holka s čepicí na hlavě a před ní čahoun se snowboardem v ruce.

„Večer v baru. Tak čau." Odpověděla mu na jeho otázku ta holka a pozpátku se od něj vzdalovala.

„Ok, čau." Rozloučil se s ní ten kluk. Ona se usmála otočila se k němu zády a pokračovala do školy.

„Hej chlape, víš, že je neslušné poslouchat něčí rozhovory." Ozval se vedle mě hlas se silným irským přízvukem. Otočil jsem se tím směrem a spatřil Nialla.

„Nialle, brácho." Odrazil jsem se od kamene a šel se s ním přivítat.

„Čau Harry. Nazdar lidi." Oplatil mi pozdrav a pozdravil se i s ostatními kluky. „Jak dlouho už tu čekáte?" otázal se nás. Já jen pokrčil rameny, protože jsem nějak nevnímal tok času.

„Asi hodinu. Přestávám cítit prsty." Stěžoval si Louis a jeho stížností nás všechny rozesmál. „To není vtipné!" rozčiloval se, ale po chvíli se taky rozesmál.

„Ahoj, vy musíte být ti noví studenti." Objevili se před námi kluk a holka, při bližším zkoumání jejich rysů jsem usoudil, že budou sourozenci, nebo dvojčata. „Já jsem Holly Backol a tohle je můj bratr Max." zubila se na nás ta holka div jí čelist nevypadla z pantů.

„Ahoj jsem Max." mile se na nás usmál ten kluk, teda Max. Byl vysoký asi jako já a tmavě hnědé vlasy mu čouhaly zpod čepice a stejně jako jeho sestra nás sledoval jeho světle hnědýma očima. „Byli jsme pověřeni, abychom vás provedli po naší škole. Tak se na to hned vrhnem." Zazubil se na nás.

„Jen tak mimochodem, já jsem Liam, tohle je Zayn, Louis, Niall a Harry." Představil nás Liam. Každý jsem je nějak pozdravili, já jim mírně mávnul.

„Těší mě, tak jdeme. Je toho hodně a já ještě dneska chci jít na svah." Otočil se k nám Max zády a odváděl nás ke vchodu do budovy.

„Ahoj kocoure, já jsem Holly." Přišla ke mně odbarvená blondýna a přilepila se mi na ruku. Lehce znechuceně jsem jí odpověděl, že jsem Harry a snažil se svoji ruku uvolnit z jejích spárů.

...

Postupně jsme prošli školu odshora až dolů, až jsme se dostali k hale. Kde bylo několik stolů, dvě schodiště, které vedly do školní kantýny a francouzská okna z nichž bylo vidět na zasněžené hory. Rozhlížel jsem se okolo sebe a u jedné ze skříněk jsem zase spatřil tu holku z rána.

„Hej Maxi, kdo je ta holka tam u té skříňky?" pohodil jsem hlavou jejím směrem.

„Oh rozbitá Judy, nedívej se na ní, je to chudinka, která si tě nezaslouží." Zamrkala na mě Holly, a ještě víc se na mě přišpendlila.

„Ptal jsem se snad tebe? Ne, tak kšá. Maxi, kdo to je?" konečně se mi jí povedlo setřást a věnoval jsem pohled Maxovi.

„Ehm... Přezdívá se jí zlomená Judy, ale celým jménem to je Judy Jasonová." Odpověděl na mou otázku.

„Proč se jí říká zlomená?" předběhl mě Louis se stejnou otázkou.

„Ehm, to vám řeknu někdy jindy. Musím vám ještě ukázat kantýnu a zavést vás do ředitelny." Vyvlíknul se z toho Max a přesunuli jsem se o kousek dál k výstavce s poháry. Vůbec jsem nevnímal Maxův výklad, jaké všechny sporty tu můžeme dělat. Stále jsem musel přemýšlet proč se té holce říká zlomená. „Tak tady je ředitelna, tady vás necháme. Mějte se. Uvidíme se během školy." Věnoval nám další milý úsměv, mávl na nás, otočil se a vydal se pryč. Zatím co jeho sestra se nakrucovala, flirtovně na nás mrkla a když odcházela, tak přehnaně kroutila boky.

„Ty vole, to byl kus." Prohlásil Louis a zašklebil se.

„Ty seš vůl." Poplácal ho Zayn po rameni a zase jsme se začali smát. Když jsem se uklidnili Niall zaklepal na dveře a po vyzvání jsme vstoupili.

„Dobrý den." Pozdravil nás chlap, asi okolo padesátky s brýlemi na nose a černým sakem. Pozdrav jsme mu sborově oplatili a po jeho vyzvání jsme se posadili na židle před jeho stolem. „Slyšel jsem, za co vás vyhodili z minulé školy a upozorňuji vás, že pokusy s ohněm u nás na škole patří do laboratoře chemie, a ne do kabinetu literatury. Je vám to jasné?" přeměřil si nás pohledem.

„Ano."

„Jistě."

„Jo."

„Jasně."

„Rozumím." Odpověděli jsme mu, a přitom kývali hlavami jak kývací panáci.

„Skvěle, je dobře, že si v tomhle rozumíme." Věnoval nám úsměv. „Dále jsem byl informován o vašich volnočasových aktivitách a sportovních úspěších. Tak doufám, že v těchhle ohledech budete vzorně reprezentovat naši školu." Opřel se lokty o desku stolu. Všichni jsme poslušně přikyvovali jako psi. „Výborně. Tady tohle potřebuju od každého z vás podepsat, tady máte seznam učebnic, které budete potřebovat a tady jsou vaše rozvrhy." Rval nám do ruky jeden papír za druhým. Podepsali jsme mu všechno, co potřeboval a vrátili jsme mu to zpět. Jakmile jsme měli všechno vyřešeno opustili jsme ředitelnu a ředitel nás odváděl kamsi do útrob školy a podle rozvrhu, který jsem měl už zmuchlaný jsme měli mít historii.

Došli jsme před třídu a ředitel zaklepal, po vyzvání otevřel dveře a vstoupil do třídy. „Sedněte si." Dal příkaz stojící třídě a všichni se posedali zpět na svá místa. „Tak žáci, přivedl jsem vám novou krev, tak se k nim chovejte slušně. Pojďte dovnitř kluci, prosím." Vyzval nás a já jako první vkročil do třídy. Došli jsme až ke katedře, kde jsme si stoupli do řady vedle sebe a čekali co se bude dít dál. Ředitel se rozloučil, opustil třídu a nechal nás napospas učiteli a zbytku třídy.

„Tak se nám představte, kluci." Vyzval nás učitel. A já souhlasně přikývl.

„Čau, jsem Harry Styles." Narovnal jsem se a rozhlédl se po třídě. Můj pohled utkvělna menší blondýnce v předposlední lavici u dveří.