SNOWMANS on SNOWBOARD

Kapitola třetí

Pohled Judy

Ozvalo se klepání na dveře, což mě vyrušilo z mého přemýšlení a tvoření zápisu z historie. „Dále." Vybídl klepajícího profesor Frawll. Dveře se otevřely a dovnitř vešel ředitel. Všichni jsme se poslušně postavili, jak nás učili a čekali na vyzvání až si budeme moct zase sednout.

„Sedněte si." Vyzval nás konečně. Bez zájmu jsem se zhroutila na židli a chtěla se dál věnoval sešitu, ale v tom mi zabránil dloubanec do žeber do Charlotte a proslov ředitele.

„Tak žáci, přivedl jsem vám novou krev, tak se k nim chovejte slušně. Pojďte dovnitř kluci, prosím." Dokončil svůj proslov a já myslela, že mi vypadnou oči z důlku. No to snad ne! Probíhalo mi hlavou, když do třídy vstoupila pětice nových žáků.

„To si ze mě někdo snad dělá prdel." Naštvaně jsem šeptla k Charlotte.

„Tohle je nejlepší den mého života." Šeptla mi nazpátek. Vyděšeně jsem se na ní podívala a divila se, že ještě něco nechytlo od toho, jak jí v očích poskakovaly veselé jiskřičky.

„Tak se nám představte, kluci." Vybídl je profesor a oni jako poslušní psi kývali hlavami.

„Čau, jsem Harry Styles." Představil se první vysoký, zelenooký s tmavými kudrnatými vlasy a narovnal se. Nijak mě nezajímaly jejich jména, tak jsem zpět sklonila hlavu k sešitu a začala jsem si tam různě čmárat. Od zbytku jsme pochytila jenom jejich jména, ale i tak mě moc nezajímaly.

„Tak tohle bychom měli. Sedněte si do volných lavic, vytáhněte si něco na psaní a něco na co budete moct psát. Na tabuli je zápis a dělejte si i výpisky z výkladu." vyzval je profesor. Konečně jsem zvedla hlavu od svého sešitu a zadívala se na tabuli, před kterou už nikdo neoxidoval a já v klidu mohla pokračovat v zápisu. „Končíme, můžete jít." Oznámil nám Frawll. Z podlahy jsem si vzala jsou tašku, sklidila si do ní věci a opustila třídu.

„Víš, co by od tebe bylo vážně milé?" doběhla mě Charlotte na chodbě. „Kdybys takhle lidem neutíkala. Fakt by to hodně pomohlo a teď pojď se mnou, musím si vyměnit věci." Zahákla se do mě Charlotte a já nad ní se smíchem pokroutila hlavou.

„Promiň, ale fakt mi náladu nezlepšili naši noví spolužáci. Agr, proč zrovna naše třída historie. Bože, za co mě trestáš?" opřela jsem se o skříňku a začala si stěžovat.

„Co zas remcáš?" zeptala se mě nechápavě Charlotte a pokračovala v přehrabovaní skříňky. „Každý chce mít takové sexouše ve třídě. Vím, že i ty to chceš." Zavřela dveře skříňky a zakmitala obočím. Věnovala jsem jí nepříjemný pohled a odrazila se od skříňky.

„A pak, že kluci myslí rozkrokem." Zašklebila jsem se na ní. „Au! Však je to pravda." Chytla jsem se za ublížené místo na hlavě a podívala se na ní.

„Za pravdu se trpí, zlato." Věnovala mi milý úsměv.

„Bavím se s násilníky." Nasadila jsem frustrovaný hlas. Charlotte to už nevydržela a začala se smát a já s ní.

„Nazdar dámy, čemu se tady tak řehtáte?" přiřítil se k nám zezadu Max a přehodil nám ruce okolo ramen.

„Judy. Tvrdí, že jí šikanuju." Vysvětlila mu Charlotte a Max mi věnoval nechápavý pohled.

„Všichni mě tady mlátí! Brandon, Charlotte, ještě aby ses k nim přidal ty s Lily. To je týrání zvířat!" vřískla jsem a shodila jeho ruku z mých ramen. Podívala jsem se na ty dva vedle sebe. Oba měli tváře nafouknuté jak křečci od zadržování smíchu, můj pohled tomu jen dopomohl a oni se začali smát.

„Ty jsi zvíře Judy?" zeptal se mě mezi smíchem Max.

„Jsem létající veverka! Máš snad něco proti tomu?!" ukázala jsem na něj ukazováčkem a snažila se udržet si naštvaný výraz. Bohužel to nevyšlo a všichni tři jsme propukli v obrovský záchvat smíchu.

„Jen tak mimochodem. Judy, ptali se na tebe ti noví." Oznámil mi Max, když jsme se dosmáli. Vytřeštila jsem na něj oči a krev mi ztuhla v žilách. Se stále vykulenýma očima, pustou stáhnutou jsem na něj kroutila hlavou a doufala, že nic neřekl. „Neboj, nic jsem jim o tvé nehodě neřekl." Ujistil mě, že opravdu nic neví.

„Bože Maxi, fakt ještě nepotřebuju infarkt." Zasmála jsem se a vešla do učebny literatury.

...

„Hej kočky, nějaký plán na večer?" zahákla se do mě a Charlotte Lily a vesele se zubila.

„Mohly bychom někam jít. Jak jsi na tom ty Judy?" otočily obě svůj pohled na mě. Trochu nervózně jsem se usmála, protože jsem přesně věděla, co přijde, až jim to řeknu.

„No já dneska jsem zas v baru." Odpověděla jsem na jejich otázky a už si zacpávala uši. Ty dvě mi na chvíli věnovaly nechápavý pohled, ale pak se začaly smát. Odkryla jsem si uši a nechápavě je sledovala.

„B-bo-že Ju-ju-judy." Dostala ze sebe Lily, ale dál se smála.

„Co je tak vtipného na tom, že nechci přijít o sluch?" zeptala jsem se jich, ale ty dvě se zase začaly smát. „Od vás odpověď už nedostanu. Tak večer v baru. Počítám s vámi." Odstoupila jsem několik kroků od nich a sledovala je, jak se smíchy lámou v pase. Ušklíbla jsem se nad nimi, s ahoj je nechala, kde byly a vydala jsem se domů.

Došla jsem ke sjezdovce a zadívala se na její vrchol. Sníh byl tak bílý, a i když bylo odpoledne byla sjezdovka stále dobře upravená. Z mého dumání nad sjezdovkou mě vytrhly hlasy, které na mě volaly.

„Ahoj Judy!" mávala mi parta mých vrstevníků.

„Čau!" pozdravila jsem je na zpět a pokračovala dál v cestě. Ani jsem je neznala. Jen jsem se nad tím ušklíbla a se sluchátky na uších pokračovala ve své cestě.

„Pozor!" zvedla jsem hlavu za dalším neznámým hlasem. Přímo na mě se řítil jeden snowboardista.