V Olomóci na frahplaci só tam vojáci kanonýři, mušketýři só všelijací, oni se tam sekajó šablenkama břinkajó, povidala moja milá že mě zabijó.
Tuto píseň si Franc zpíval cestou do Olomouce, krátil si tak cestu a odváděl myšlenky od skutečnosti, kterou chtěl pohřbít hluboko do sebe a už jí nevitáhnout ven, ale před realitou nejde utéct.
Když dojeli do cíle tak Franc seskočil z vozu ,protáhl se, promnul si oči a podíval se na otce. Ten ukázal na dům s dožkovou střechou a tlustým plotem z plaňek dubu. Vedle stála plně vybavená kovárna.
Hned naproti tomu domu stála krčma s malou stájí ve které byl malí poník. Otec často chodil do té krčmi a utrácel tam peníze za pivo a jídlo.
Tak se tedy nastěhovali do domu který byl útulný a skromný dvě malé postele káď na vodu kamna a pec.
Pár svícnů na malí zdroj světla přes noc a tři okna na den. Nesměli svíčku zapálit do té doby dokud neviděli na krok.
Otec musel vstávat brzo ráno a když udělal svou práci tak šel do krčmy a pak v prostředku noci se vrátil domů a ani nesebral zbytků sil aby si lehl do postele.
Většina rán se vzbudil někde na podlaze a ještě s kocovinou i tak dokázal vstát a pracovat v kovárně a kovat meče, nože, hroty šípů a oštěpů.
Každé ráno Franc vzal kýble a šel pro vodu pak se rozloučil s otcem a šel k řece kde vypral prádlo a pověsil ho na dlouhou větev a čekal než uschne. Čas si krátil čtením nebo si zpíval a poslouchal potok.
ČTEŠ
Hluk kovadlin
Historische RomaneNěkdo z vás možná zná ten pocit když kladivo uhodí do kovadliny a ruka za kladivem jen uskakuje. Příběh vypráví o klukovi Francovi, jeho ženě a synovi z let 1415 n.l.p ,z území dnešního česka a kterému bude život skákat jako to kladivo.
