Jiná Nebelvírka [George Weasley]

Vyšlo to

Vyspala jsem se a byl tu den kdy pojedu do Bradavic. Po snídani jsem vlezla do začarovaného kufru s doufala že ho Draco nebude otevírat, protože nevím jak moc jsem schopná čarovat s cizí hůlkou ale zatím to vychází.
Už jsme asi byli ve vlaku a já si oddechla. Byla jsem pryč a už se tam nehodlám vrátit.
Dorazili jsme do Bradavic a když jsem nic neslyšela tak sem vylezla z kufru. Rozhlédla jsem se po místnosti a všimla si že tu nikdo není. A to mi dalo příležitost se dostat do mého pokoje.
Vešla jsem do společenské místnosti Nebelvíru a všimla si někoho u krbu. Vím že to byl Fred nebo George ale ze zadu jsem ho nepoznala. Šla jsem blíž a poznala že je to George.
Stála jsem jako přimražená a jen na něj civěla.
Po chvíli se na mě otočil.
,, Nat? Jsi to ty nebo jsem se úplně zcvoknul." Když to dořekl tak jsem k němu přiběhla a pevně ho objala.
,, Moc si mi chyběl."
,, Miluju tě." Zvedl mě do vzduchu.
,, I já tebe."
Seděli jsme v objetí a já mi vyprávěla o Owenovi, ovšem Malfoyovi jsem vynechala.
,, A jak si se sem dostala?"
,, To ti říct nemůžu."
,, Žádný tajemství. Pamatuješ?"
,, Já vím ale.."