Je to jen kamarád?

No to snad ne!

2.

Na prvním stupni jsem to celkem ještě zvládala, ale druhý stupeň už začínal být o něco těžší. Seděli jsme spolu až do 6.třídy a věřte nebo ne, občas to byly muka,jen se na něj dívat, navíc, když on mě bral JEN jako kamarádku. Z mého přemýšlení mě vytrhla třídní učitelka, která nám, jak se zdálo,potřebovala něco důležitého oznámit "tak třído,všem bych vám chtěla popřát krásné prožití vánočních svátků, užijte si Nový rok, dávejte na sebe pozor..." "Aha, jasně a tohle bylo tak strašně důležité" postěžovala jsem si Davidovi a překroutila nad ní oči,jen se zasmál a dál se věnoval mobilu, já jsem uvažovala nad prázdninami a očima těkala po třídě, když jsem z ničeho nic zaslechla, že máme přihlášky donést HNED po vánočních prázdninách, slovo hned zdůraznila, ale ani jsem se jí nedivila, naše třída nebyla nikdy spolehlivá, několik z nich už měli dvojky z chování v druhé třídě a šikana tam byla na denním pořádku, je pravda, že to s námi neměla jednoduché,taky to byla už naše třetí třídní učitelka. Mě ovšem víc zajímalo, jaké přihlášky a kam? Rozhlížela jsem se po třídě, která si rozdávala bílé papíry a začala je pečlivě zkoumat, chtěla jsem strašně vědět, kam se máme přihlásit, ale pověřená osoba se s tím rozdáváním tak loudala, že si pro něj došla sama, rovnou jsem vzala 2 i pro Davida. Seděli jsme a zkoumali přihlášku,mé oči se zarazily hned na prvním řádku,kde se psalo "přihláška na LYŽAŘSKÝ VÝCVIK". "No to ne" řekla jsem si sama pro sebe a jemně povzdechla,v životě jsem na lyžích nestála a v mojí třídě se fakt bojíte udělat jakoukoliv chybu, protože tam byly osoby, které by byly schopné proti vám použít i sebemenší blbost. Zatímco já jsem nervózně vymyšlela,jak se z lyžáku vymluvím, podívala jsem se na mojí nejlepší kamarádku Charlottu, která byla štěstím bez sebe. Její bratr učil lyžařské kurzy v cizině, ale ona sama lyžovat neuměla. Předběžně jsme se měli zapsat na pokoje, takže moje švihlá kamarádka hned běžela k učitelskému stolu, kde nás zapsala na společný pokoj a protože pokojů bylo málo, vzaly jsme k sobě ještě naši společnou kamarádku Elis. Díky tomuhle jsem věděla, že se lyžáku nevyhnu, ale alespoň budu v dobré společnosti.

Po škole jsem šla s holkama ještě do naší oblíbené kavárny, nechtěly jsme utrácet zbytečné peníze za dárky a tak jsme se domluvily, že tohle bude lepší varianta. Objednaly jsme si horkou čokoládu a každá dortík, rozhlédla jsem se po kavárně,abych zkontrolovala naše oblíbená místa, ale bohužel byla obsazená, takže jsem si sedli za roh,tam to mělo taky své magické kouzlo, všude svítily vánoční světýlka, vonělo to po skořici a výzdoba byla nádherná, podobala se americkým filmům, občas bych tam chtěla bydlet, kdybych teda uměla anglicky. Seděly jsme tam asi 2 hodiny, mezi tím jsme stihly vypít naší horkou čokoládu a sníst dortík, prostřídali se tam různí hosté a my jsme si měly stále co říct. Bohužel jel za 5 minut Elis poslední autobus domů, takže jsme zaplatily a šly jí doprovodit. Popřály jsme si veselé Vánoce, slíbily, že si budeme denně psát a volat, zrovna když jsme se objímaly na znak rozloučení, přijel jí bus a my se vydaly společně s Charlotte domů. Bydlely jsme od sebe opravdu kousek, takže jsem si za cestu domů stihla vyslechnout nové informace o nějakém klukovi, který se jí líbí, myslím, že ho ani neznám, ale ona z něj byla úplně hotová.
Cesta by normálně netrvala dlouho , ale Charlotte se o tom tajemném klukovi z naší školy tak rozpovídala, že mi cesta domů, která obvykle trvá 10 minut, připadala,jako věčnost. Když jsme došly k našemu bodu,kde se naše cesty dělí, tak i my jsme se rozloučily, popřály si hlavně štěstí a šly každá svou cestou domů.

Druhý díl je tady!
Doufám, že se vám bude líbit, omluvte, prosím, všechny chyby, které se zde nacházejí. Jak jsem říkala, příběhy vymýšlet umím, ale s gramatikou trošku zaostávám. Budu ráda,za jakýkoliv váš názor, ohlas nebo dotaz.
Užijte si den.
~D💕