Just The Two Of Us (Finn Wolfhard x Reader)

V

„Ježiš pohni," řekla jsem a otočila jsem se za sebe. Finn se mě snažil doběhnout. A co mě nenapadlo... Začala jsem mu utíkat. Za chvilku mi došel dech, tak jsem se musela zastavit.

„Proč mi tohle děláš?" řekl a oba jsme se zasmáli. Šli jsme dál a po chvíli jsme došli na náměstí.

„Chceš se někam podívat?" zeptala jsem se.

„Třeba ke škole, abych věděl kam jít na podzim," řekl a podíval se na mě.

„Jo... Tak to jsi mi řekl brzo že ke škole... To se zase chvíli projdeme." řekla jsem a protočila jsem očima. (Dává tahle věta vůbec smysl?)

„Já za to nemůžu. To ty jsi se zeptala pozdě. A jak dlouho tam trvá cesta?" zeptal se.

„No asi deset minut," řekla jsem a šla jsem.

Došli jsme ke škole.

„Wow... Je to velký," řekl Finn když si prohlížel školu.

„Ani ne... Základka je o něco větší, ale tam jsem chodila jenom jeden rok, protože jsme se s mamkou přistěhovaly a hned jsem nastoupila do devítky," řekla jsem a podívala jsem se na něj. Vypadal udiveně a překvapeně.

„Nepůjdeme už?" zeptala jsem se když jsme obešli skoro celý areál školy.

„Dobře, ale nezajdeme ještě na zmrzku?" zeptal se Finn a udělal psí oči.

„No dobře, ale tak to zase musíme jít na náměstí," řekla jsem otráveným hlasem.

„To nevadí!" vykřikl Finn.

„Ty jsi jako malý dítě," řekla jsem a zasmála jsem se.

Došli jsme na náměstí a koupili si zmrzlinu. Já jahodovou a Finn vanilkovou.

„Je tady ještě něco co by mě mohlo zajímat?" zeptal se Finn přitom co se prohlížel po náměstí.

„Už asi ne... Nepůjdeme domů?" zeptala jsem se.

„Můžeme," odpověděl Finn a vydal se směrem domů.

Došli jsme domů a ja jsem si šla pro věci.

„Chceš dovnitř nebo počkáš tady?" zeptala jsem se Finna když jsme vešli na naší zahradu.

„Nevadilo by kdyby jsem šel s tebou?" zeptal se mě Finn.

„Nevadilo... Pojď," řekla jsem a vedla jsem Finna dovnitř.

„Ahoj mami, jdu si do pokoje pro věci." zakřičela jsem na mamku směrem ke kuchyni.

„Dobře." řekla mamka a vyšla z kuchyně.

„Dobrý den. Já jsem Finn." řekl a usmál se.

„Ahoj, pojď klidně dál." odpověděla mu mamka.

„Jdi klidně za Y/n do pokoje. Vyjdi schody nahoru a hned ten pokoj nalevo." řekla mamka Finnovi a přitom gestikulovala kudy má jít. Finn šel za mnou do pokoje.

„Můžu?" řekl když klepal na dveře.

„Jasně, pojď." řekla jsem a Finn otevřel dveře.

„Máš to tady pěkný." řekl a přitom se rozhlížel po mém pokoji.

„Díky." řekla jsem a usmála jsem se.

„Můžeme jít." řekla jsem a vzala jsem si batoh. Došli jsme k Finnovi domů.

„Máš hlad?" zeptal se mě.

„Ne" odpověděla jsem mu stručně. Šli jsme do kuchyně a na lednici byl vzkaz. Ahoj. Jsme ve městě a vrátíme se asi až večer. A Nick přespává u kamaráda. Nic tam nerozbijte.

„Máme barák jenom pro sebe." řekl Finn a podíval se na mě.

„Tak co budeme dělat?" zeptala jsem se ho.

„Asi půjdeme do mého pokoje a podíváme se na nějaký film... Co ty na to?" zeptal se mě Finn když si bral jogurt z ledničky.

„Klidně." odpověděla jsem mu.
Finn mě zavedl do jeho pokoje. Byl docela velkej. V rohu měl kytaru. O tom že hraje mi říkal. Měl prý i nějakou kapelu, ale stěhoval se sem takže se museli rozpadnout. Sedli jsme si na postel a Finn vzal notebook a dal si ho na klín.

„Tak na co se podíváme?" zeptal se mě a zapnul notebook.

„Na nějakej horor." řekla jsem a podívala jsem se na něj.

„Nebudeš se bát?" zeptal se mě a zasmál se.

„To je zajímavá otázka. No nebudu no, ale pokud se ty lekneš, tak je větší pravděpodobnost že se leknu víc tebe než toho filmu." řekla jsem a oba dva jsme se zasmáli.

Dneska jsem napsala přes 600 slov. Říkejte mi královna 😂. Napište mi prosím do komentáře na jakej film by se mohli podívat protože mě teď nenapadá nic jinýho než it, the ring, the turning, v zajetí démonů, zhasni a zemřeš, nebo annabelle. Všechny ty horory jsem viděla btw. (A ano, to že se Y/n nebojí při hororech je udělaný Podle mě. Vždycky když se dívám na horor s kamarádkou tak se ji strašně leknu) Tak zatím cs.