Just The Two Of Us (Finn Wolfhard x Reader)

IV (snad se tak píše čtyřka, už nepamatuju lol)

Šla jsem do svého pokoje a chvíli jsem zase projížděla sociální sítě a přišlo mi upozornění @sadiesink_ posted new photo. Go check it (Už idk jak ig posílá upozornění tak jsem si neco vymyslela). Hned jsem se šla podívat. Dala jsem ji like a do komentáře jsem napsala „No zegzi jsi😏". Nevím proč, prostě takovej je můj humor.

Už byl čas oběda tak jsem se šla naobědvat. Sešla jsem dolů do kuchyně a tam už byla mamka.

„Tak co jsi nám uvařila?" zeptala jsem se jí a podivala jsem se snad do všech hrnců.

„Těstovinový salát." řekla mamka a jemně mě placla přes prsty na znamení toho, abych přestala. Obě jsme se zasmály.

Nabrala jsem si salát na talíř a šla jsem si sednout ke stolu. Dojedla jsem a ještě jsem chvili zůstala dole.

„Co budete dneska dělat s Finnem až u nich budeš?" zeptala se mě mamka když mi odnášela talíř.

„Díky," usmála jsem se, „asi se budeme dívat na film, ještě nevím." odpověděla jsem jí.

„Dobře... Tak se asi už jdi chystat, už je půl jedný." řekla mamka a ukázala směrem na hodiny.

„Ajo. Bože já jsem úplně zapomněla hlídat čas. Díky." řekla jsem a běžela jsem do pokoje.

Převlékla jsem se a přichystala si batoh. Kartáček, nabíječka, sluchátka kdyby Finn usnul dřív, pyžamo, hřeben, ručník, deodorant, zubní pasta, oblečení na další den... Snad mám všechno (no ještě aby ne... Se tam bali jak na tyden). Už bylo 13:55 tak jsem si šla obout boty. Venku dneska mimochodem bylo hezky. Když jsem si obula boty, šla jsem naproti Finnovi. Ale nejdřív jsem mu napsala.

Já: Ahoj, vycházím ☺️

Finn: Oke

Mobil jsem si schovala do kapsy a šla jsem tedy přes ulici za Finnem. Stála jsem tam asi minutu a otevřely se dveře.

„Ahoj," řekl Finn a na tváři se mu vykouzlil obrovský úsměv.

„Ahoj, tam jdeme?" zeptala jsem se ho a úsměv jsem mu opětovala.

„Asi jo," řekl a už skoro vyšel ze dveří.

„Počkej," zastavila jsem ho, „máš peníze na autobus?" zeptala jsem se ho a podívala jsem se na něj.

„No... Ne, kolik to stoji?" zeptal se mě a už šel směrem k jeho pokoji.

„Deset korun," řekla jsem a Finn už rychle běžel do svého pokoje.

Za chvíli byl zpátky.

„Tak a teď můžeme jít?" řekla jsem a zasmala jsem se. Finn jenom kývl. Když jsme šli na zastávku tak jsme si povídali o ruznych věcech jako např. škola a různý koníčky. Došli jsme na zastávku a já jsem se podívala kdy nam pojede autobus na náměstí. Chvili jsem se v tom nemohla vyznat, ale pak jsem to pochopila.

„Tak co?" zeptal se Finn. Bylo na něm dost vidět že byl nedočkavý.

„Počkej... Aha. Jel před pěti minutama a další jede až za 45 minut. Nedojdeme tam pěšky?" řekla jsem a podívala jsem se na něj.

„Ukaž..." řekl a jemně mě odstrčil od tabulky s jízdním řádem, „Ajo... Tak asi půjdeme no. Jak dlouho tam trva cesta?" zeptal se a otocil se na mě.

„Asi dvacet minut." řekla jsem a vydala jsem se směrem k náměstí.

„Počkej!" zakřičel Finn a rozeběhl se za mnou.

Btw teď když jsem to dopsala tak na yt zveřejnili toto video takže se na něj určite podívejte

Takže jsem tady s další kapitolou. Sorry ze jsem ji nevydala dřív, ale nešla nam wifi. Tak zatim cs