Just The Two Of Us (Finn Wolfhard x Reader)

VI

„A na jakej se chceš podívat?" zeptal se mě Finn.

„Asi v zajetí démonů 1" odpověděla jsem mu. Finn zapnul film a dívali jsme se.

„Máme chipsy... Chceš?" zeptal se mě Finn uprostřed filmu.

„Jasně." odpověděla jsem mu a usmála jsem se.

„Nedívej se na to beze mě." řekl Finn a odešel z pokoje.
Chvíli jsem tam jenom seděla a projížděla ig, ano zase. Po chvíli se Finn vrátil s dvouma pytlíkama chipsů.

„Si mohl vzít jenom jeden." řekla jsem mu a vzala jsem si pytlík který mi zrovna podával.

„Jeden pro mě a druhej pro tebe." řekl Finn a sedl si zpátky na postel.
Pustila jsem film. Asi po deseti minutách tam byl jumpscare. Já jsem se nelekla ale Finn jo.

„Ehm... Co děláš?" zeptala jsem se ho a začala jsem se smát.

„Nic..." řekl Finn a taky se začal smát.

„No nic. Zapni to dál." řekla jsem a přestala jsem se smát.
Když jsme dokoukali ten film Finn vypnul notebook.

„Co budeme dělat teď?" zeptal se mě a šel uklidit notebook.

„Nevím. Kolik je?" zeptala jsem se.

„17:39" řekl Finn a zvedl se z postele.

„Nepůjdeme se ještě projít?" zeptala jsem se ho, protože jsem měla úplně stuhlý nohy.

„Jasně." odpověděl Finn a my jsme sešli do dolního patra. Už přijeli Finnovi rodiče.

„Ahoj. Jste tady docela brzo." řekl Finn když jsme sešli ze schodů.

„Dobrý den." pozdravila jsem a usmála jsem se.

„Ahoj. Jo. Čekali jsme že přijedeme až třeba v sedm. Kam jdete?" zeptal se nás Eric.

„Jdeme na procházku." odpověděla jsem mu.

„Dobře tak si to užijte." odpověděla mi Mary.
Šli jsme se projít do parku. Obešli jsme skoro celý part a při tom jsme dělali různý blbosti. Byla to zábava. Domů jsme se vrátili v 18:28.

„Jsme doma." zakřičel Finn když jsme došli k nim domů. Jeho rodiče neodpovídali, dívali se na televizi. Šli jsme zase k Finnovi do pokoje.

„Co budeme dělat teď?" zeptal se mě Finn když za mnou zavřel dveře.

„Nevím. Nezahraješ něco na kytaru?" řekla jsem mu a pousmála jsem se.

„Klidně." řekl a vzal kytaru.
Začal hrát nějakou písničku od tý jeho bývalý kapely... Hrál fakt mega hezky... A zpíval ještě líp. Byl při tom roztomilej... Ne. O čem to zase přemýšlím? Božeeee. Tu písničku dohrál.

„Tak co? Jak se ti líbila?" zeptal se mě a dal kytaru zpátky do rohu svého pokoje. Ja nic neříkala, jenom jsem se na něj udiveně dívala.

„Ehm... Děsíš mě..." řekl Finn a zasmál se.

„Co? Jo... Promiň. Ja jenom... Bylo to skvělý!" řekla jsem a obejmula jsem ho.

„Díky..." poděkoval mi Finn. Po chvilce jsem se odtáhla.

„Co budeme dělat teď?" zeptala jsem se ho a zvedla jsem se z postele.

„Hm... Karaoke?" zeptal se mě a zvednul obočí.

„Neeee" odpověděla jsem mu s odporem.

„Prosím." řekl a zase udělal psí oči.

„No tak dobře, ale na ušní tě nepovezu." řekla jsem a zasmála jsem se.

„To určitě ani nebudu potřebovat." odpověděl Finn a zapnul karaoke. Chvíli jsme zpívali, ale zase nás to přestalo bavit.

„Zpíváš dobře." řekl Finn a podíval se na mě.

„Ha... Ten byl dobrej." řekla jsem a protočila očima.

POMOOOC. Baví mě to psát, ale nebaví mě to. Chápeš? Ještě k tomu mi docházejí nápady. Ještě k tomu Finn i Y/n jsou tady simp jak něco. Ale ja to nechci zbytečně uspěchat... Viď yutbr_love aneb. ecpertka na zn@silnov@n1 Xd. BTW pokud budu psát tímhle tempem a nedojdou mi nápady, tak se konce dočkáme asi docela brzy😏.
Tak zatím csss.