Láska za časů magie

Vzpomínka I.

Vzpomínka :

Škola magie čar a kouzel v Bradavicích. 6.ročník

Ty přece nemůžeš nic ztratit Hermiono, tvoji rodiče jsou mudlové! / Jakmile tohle zakřičel věděl, že to měl vzít zpátky, ale takový Ron prostě byl. / Já vlastně nemám co ztratit, aha. Vlastně můžu rovnou požádat o smrt a je to ne? Nebylo by to tak lepší, válka by nebyla Voldemort by nic nedělal. Jsi tak natvrdlý, nejdřív půjde po mudlorozených a pak po mudlech. Víš co Rone, jdi do prdele! / Zakřičela Hermiona tohle ve společenské místnosti a i když nerada mluvila sprostě, vyletělo to zní. Rozběhla se ven pryč, jak tohle mohl říct, že jí na tom nemůže záležet. Copak není Harryho kamarádka, copak nepomohlo jim tolikrát. Pořád bude mudlorozená ač jsou to kamarádi nebo ne, pořád to bude propast. Slzy jí tekly proudem, vrazila do zamyšleného studenta. Normálně by se ohlédla, ale teď utíkala pryč do umývárny ufňukané Uršuly. Sjela na kolena, třásla se a jen plakala. Ani si neuvědomila, že se dveře rozletěli. / Ksakru Grangerová , to neumíš dávat pozor podívej se jak vypadám ? / Teprve teď jsem vzhlédla. Draco Malfoy, zmijozelákk, modrooký blonďák a ďábel v jedné osobě. / Co chceš, Malfoy? Chceš si ještě kopnout? Co chceš ubohý mudlovský šmejdce ? Nemůžu ti už být ukradená, stejně mě za chvíli zabijí smrtijedi třeba tvoji rodiče a budete hrdí. Dej mi už pokoj! / Vyštěkla jsem na něj a dal brečela. Ucítila jsem stín a něčí dotek. / Tady máš kapesník. Nechtěl bych, abys zemřela. / Zašeptal potichu. / Cože ? / Utírala jsem se do jeho kapesníku, voněl po něm, po citronové kolínské. / Nechtěl bych, abys umřela. / Jakto ? / Jak jak to? / Zrovna ty, ubližuješ mi od prvního ročníku. / Byl jsem blázen. / Sesunul se k zemi vedle ní. / Víš není lehké poslouchat celý život o tom, jak mudlorození kouzelníci nejsou kouzelníci. Jsou něco míň, jsou spíš tvorové. / Teď už mel Hermioninu plnou pozornost a ona se ztrácela v jeho modrých očích. Draco pokračoval. / Pak přijde malá chytračka s rozcuchanými vlasy, slečna všechno vím, všechno umím a ve všem jsem nejlepší. Musel jsem být na tebe zlý, nebyla si nic. / Hermiona se do kapesníku vysmrkala. / A teď už co ? / Teď už jsem dospěl a jsem možná ještě větší blázen než předtím. Nenáviděl jsem tě hlavně proto, že na tebe často musím myslet a je to zvrácené, neměl bych být schopen toho, ale nemůžu přestat. / Pohladil jí po tváři a setřel zbytek slz. / Nenávidím se, za to jaký jsem, za to jaký jsem byl a za to jaký budu. Nebreč už kvůli nikomu. / Potom odešel. Nemohla jsem tomu uvěřit, byla to zas jenom jeho nějaká zvrácená hra, co na mě hrál nebo proč. Přestala jsem brečet. Ron se mi omluvil, ale mě jeho věty uvízly v paměti. stejně jako ty Dracovi.

Po nějakém čase jsem zaslechla profesora Snape při rozhovoru s Malfoyem.

/ Musíš to pochopit, Draco nedělejto. Nedělej stejnou chybu. Ztratil bys příliš mnoho. / Třeba už jsem ztratil Severusi. / Ne ještě určitě ne, nevzdávej to. Pomůžu ti. / Víc jsem neslyšela. Hodina lektvarů proběhla normálne až ke konci Snape oznámil dvojice ve kterých budou dělat projekt. / Bude to vždy jeden z koleje. Profesor Brumbál chce, abyste se naučili spolupráci, i když nechápu proč. Blaise Potter, Zabini Longnhotom, Weasly Montewue, Grangrová Malfoy. / Při jeho slovech jsem málem nadskočila. Harry se začal hlásít. / Pane profesoro, toto nejde. / Nemám pocit, že bych Vás Pottere vyvoval nebo myslíte, že když jste zlatý chlapec, že můžete všechno. Ztrhávam Nebelvíru deset bodů, na konci pololetí chci projetk mít hotový. Každý vymyslíte nový užitečný lektvar. Konec hodiny. / Hermiono to bude dobrý to zvládneš. Chtěl jí Harry potěšit. / Jistě, že to zvládné Pottere, jsem nejlepší z ročníku na lektvary jestli sis nevšiml. / Jestli jí ublížíš, zabiju tě! / Postav se do fronty! / Okřikl ho Draco. Tím jsme začali spoluporacovat. Poslal mi pergamen, kde se sejdeme. Byla to stara nepoužívana učebna. Začali jsme pracovat na lektvaru na zmírnění bolesti po agonií po kletbě Cruciatus. Ironie, že, ale vymyslela to Hermiona. Čím víc jsme se sbližovali, říkali si osobní věci, jak miluje Londýn, její oblíbená barva je modrá, miluje šeříky. Začal jsem si všímat drobností, když je nervozni začne si točit vlasy na prst, když má chuť na něco čokoládové zkousne spodní ret, ale nesní to hned na to je moc disciplinovaná. Já jí řekl o tom, jaké bylo žít v kouzelnickém světě. Některé části jsem vynechal třeba jak byl otec tvrdý na mě a byl jsem pro něho zklámáním. Vídali jsme se obden a ta hodina vždy uběhla jako voda. Weasly s Potterem samozřejmě nesouhlasili, ale ona, si prosadila svou. Takovou měla kuráž, zamilovával jsem se snad ještě víc. Trochu mi to kazili dopisy od mého otce a trvání, že se stanu smrtijedem. Jedno odpoledne před vánočními prázdniny. / Mio? / Draco, takhle jsi mi nikdy neřekl. / Líbí se mi ti říkat Mio, ty se mi líbíš. / Draco já ...já. / Zadrž, vím, že to necítíš stejně a bereš mě jako přítele chápu to. Já odjíždím za rodiči. Mio, možná budu muset udělat něco s čím ty nebo já nebudu moct souhlasit. / Přidáš se na jeho stranu ? / Pochopila hned o co jde, byla prostě bystrá. / Já nevím, nemůžu se nepřidat. Mám strach o mámu. / Chápu to, ale víš co to znamená. / Ne, že oba budem na opačné straně. / Můžu tě o něco poprosit? / Ano, cokoliv. / Můžu tě políbit, poprvé a naposled ? / Ano, poprvé a naposled. / Přiblížil se k ní a letmo jí přitiskl rty k jejím. Nemohl pak přestat, přitáhl si ji k sobě a držel ji a nechtěl pustit, líbal ji a ona jeho. Drželi se potom dlouho ještě v objetí. Nakonec jí pohladil po tváři a odešel. Ten večer se zrodili, něco co nikdo z nich nečekal. Zasadil se semínek lásky.